BATTLEGROUND: WATERLOO a FIELDS OF GLORY

Dvě klasické počítačové strategické hry.

Mezi strategickými počítačovými hrami patří mezi nejobtížnější ty, které vycházejí z pravidel klasických štábních her, oněch proslulých Kriegsspiele. Nevypadají graficky nejatraktivněji, terén je tu rozdělen na sí» šestiúhelníkových polí, po nichž se pohybuje jednotkami. Vše je podřízeno co největšímu napodobení skutečných strategických a taktických podmínek. Každá jednotka má propočtenu (a číselně vyjádřenu) řadu faktorů: pohyblivost, palebnou sílu, dostřel, stupeň únavy, stupeň bojových zkušeností, kvantum munice, atd. Rychlost pohybu i dostřel se řídí v závislosti na terénu, viditelnosti, vyčerpání. K hraní je třeba znát skutečnou výzbroj, taktické prvky, ordre de bataille a průběh historického simulovaného střetu.

Klasikou počítačových krígsšpílů se v polovině 90. let stala firma Mikroprose a její série Battleground, postavená právě na výše uvedených principech. Tato série začala bitvami z války Severu proti Jihu a boji v Ardenách. Pak přišlo počítačové zpracování bitvy u Waterloo. Když jej, tehdy jako novinku, Jan Eisler hodnotil ve časopise Score 31, napsal mimo jiné v konečném verdiktu (hodnocení 8/10): „Historicky přesná, do detailu propracovaná a realistická strategie se vším co k ní patří". Svého času se Battleground: Waterloo stala třetí neprodávanější PC hrou. Alespoň tak to tvrdí statistika ve Score z července 1999.

18. červen 1815 Hra obsahuje bojové akce Wellingtonovy armády a levého (Napoleonova) křídla Severní armády výše uvedeného dne. Hrát lze za obě strany, za Prusy, kteří se objeví na scéně dle vývoje situace, už hraje pouze počítač. Můžete velet celé armádě či dílčím celkům. Scénář nabízí celou bitvu či jednotlivé fáze, ba i „co by bylo, kdyby" (například scénář „Grouchy je tady!"). Pro nezasvěcené podotýkám, že cílem není „vymlátit", ale dosáhnout v určitém počtu tzv. otáček strategický cíl. Počítač vás „boduje" a na konci oznámí míru vašeho vítězství či prohry. Otáčkou se rozumí souhrn dílčích fází vaší a nepřítelovy armády (zjednodušeně je to útočný pohyb, střelba, útok, přesun jezdectva, jezdecký útok, obraný pohyb, obranná střelba). Battleground lze hrát v 2D i 3D zobrazení. Ordre de bataille pochopitelně naleznete v nápovědě, výchozí situaci zachycuje ke hře přiložená mapa. Pěší jednotky můžete přeskupovat do všech klasických formací té doby, kolony, linie, smíšené kolony, střelecké rojnice a karé. Děla musíte připřahat a vypřahat… a tak to jde dále, není toho právě málo. Ve hře zjistíte, jak se tu odráží realita. Britská pěchota střílí mnohem lépe než francouzská, byla k tomu také cvičena. Bakerovy pušky s drážkovanou hlavní jsou v rukou britských ostrostřelců vskutku strašlivé. Rozbít britské pěchotní karé je takřka nemožné… Morálka je skvělá, povedlo se mi zabít Wellingtona a s Brity to mnoho neotřáslo! A čas utíká, vpravo obrazovky se začnou objevovat černé uniformy Prusů, jichž je stále víc, a míří do vašeho boku. Pokud ovšem hrajete za Francouze. Jak to bylo? Když prostudujete skutečný průběh bitvy (jenž je v manuálu popsán velice stručně), zjistíte, že bojovat se začalo před polednem útokem francouzského levého křídla na zámek Hougoumont, kde Reilleho sbor beznadějně uvízl. Po poledni následoval útok vlevo od silnice na Brusel, tedy směrem na farmu Haye-Sainte. I ten tu uvázl. Následoval protiútok britského jezdectva, zastavený jezdectvem francouzským. Pak maršál Ney zaútočil pěchotou podél Haye-Sainte, načež následovaly masivní útoky francouzského těžkého jezdectva. To už se vpravo objevovali Prusové a u Plancenoit vzplály boje mezi nimi, mladou gardou a Lobauovým sborem. Načež Napoleon nasadil ve snaze o konečné rozhodnutí ve směru vlevo od silnice (tj. vlevo od Haye-Sainte) zbytek gardy. Ani ta nepronikla dál než nad svahy nad úvozovou Ohainskou cestou. Začala ustupovat, načež propukla panika… Tolik velice stručně o vlastním vývoji bitvy. Zájemcům o bližší informace doporučuji např. publikace Davida Chandlera z nakladatelství Osprey Military, ty, kteří nevládnou angličtinou, bych rád odkázal na svoji knihu Sto dní - Z Elby k Waterloo, kde jsou bitva i celé tažení podrobně popsány včetně map, taktiky a ordre de bataille. Marbot měl pravdu! V době psaní oné knihy jsem si sporné otázky ujasňoval právě na Battleground: Waterloo. Pak jsem překládal Marbotovy Paměti a ejhle, Marcellin de Marbot už tenkrát věděl, kudy na to! Když totiž budete hrát Waterloo (odpus»te frankofilovi – pochopitelně za Francouze) podle Napoleonova záměru, na 99 % se dopracujete skutečně jen ke katastrofě a spolu s baronem Cambronnem budete nad počítačem volat ono historicky sporné Merde!. Marbot v Pamětech (Elka Press, Praha 1999, str. 439) napsal: „ Naším hlavním cílem mělo být rozdrcení jádra nepřátelských jednotek na otevřeném terénu. Francouzi však mívají naneštěstí zvyk, že neobejdou a nenechají za sebou žádné opevněné postavení. Nejednou se nám tento zvyk stal osudným, zejména ve Fuentes d´Oňoro a u Waterloo. Tam jsme paličatě útočili na farmy Haye-Sainte a Hougoumont. Místo toho jsme je měli jednou divizí blokovat a dál útočit na už silně otřesené anglické linie. Zbyl by nám čas tyto linie zničit ještě před příchodem Prusů, což by nám zaručilo vítězství. Odříznutí obránci farem by pak složili zbraně." Jak porazit Wellingtona? Zkuste to podle Marbota. Nechte Hougoumont na pokoji, vůbec se o něj nesnažte, stačí pluk a pár ostrostřelců, aby hlídali cesty (plus zálohy, kdyby tu Britové podnikli protiútok). První útok veďte levým Reilleho křídlem (divize Bachelu-Jerome a další) vlevo od Hougoumontu po silnici. Jakmile prorazíte nad Hougoumont, stáčejte se vpravo (na východ) do boku Britů na návrší. Až začnou kolísat, podpořte své přísunem dalších sil vpravo od Hougoumontu. Erlonův sbor v té době už veďte přímo vpřed, Haye-Sainte si navzdory palbě Německé legie nevšímejte. Manévrujte děly, přisunujte je blíž. A mějte připraveno jezdectvo, Šedí Skotové a další gardové britské jezdectvo vám (Erlonovi) počáteční postup nedarují. Současně vytlačujte (není to vůbec jednoduché) nejzazším pravým křídlem Brity od Frischemontu. S nasazením gardy počkejte, až bude Wellingtonův střed skutečně kolísat. Jakmile prorazíte, stáčejte pár jednotek (a zejména děla) na svahy nad Frischemont. Dobře si prověřte dostřely. Tyto jednotky musí (spolu s Lobauem u Plancenoit) začít zastavovat Prusy! Výsledkem by mělo být vaše totální vítězství. Prusové se za nastávajícího soumraku stočí dolů na jih a budou směřovat pryč z obrazovky (teoreticky na Namur). Bude to ovšem vítězství Pyrrhovo, vaše ztráty budou obrovské. FIELDS OF GLORY

Poněkud starší než Battleground: Waterloo je simulace Fields of Glory. Od Waterloo se diametrálně liší, především to není hexagonální krígsšpíl, ale real-time strategie. Je to barvitější, vidíte shluk paňáčků, docela efektně se vám přeskupují z kolony do karé či linie, dělíčka se připřahají, koníčci cválají, do kopce a přes potoky jim to trvá poněkud déle, od hlavní děl stoupají čmoudíky, domky, statky a kostelíky můžete obsadit, až se budou okénka ježit malinkými bodáčky, muzika k tomu vyhrává Bděme nad blahem císařství, Auru Lee a řízný pruský marš. V kritické chvíli je to nepřehledné a boj se vymkne z rukou. Oč je hra efektnější, o to dál je od reality. Na druhé straně ovšem můžete ve Fields of Glory hrát všechny bitvy tažení Severní armády roku 1815, tedy kromě Waterloo i bitvy u Quatre-Bras, Ligny a Wavre. Waterloo je tu dětskou hračkou, co vám u Battlegroundu trvá několik dní, to vyřešíte ve Fields of Glory za dvacet minut! Ba i Hougoumont dobudete! Na druhé straně je bitva u Ligny poměrně těžkým oříškem, chcete-li dát Blücherovi co proto! Nesporný klad Fields of Glory tvoří biografický slovník, sahající až do úrovně velitelů brigád. Je sestaven nesmírně zodpovědně a za údaje v něm lze dát do ohně ruku. Ten, kdo si kdysi koupil originál (ne levnější verzi z edice herní klasiky, která vyšla cca 2 roky po uvedení hry na trh), ví, že k manuálu byl přidán i separát svazku Osprey-Campaign Series: Waterloo 1815. Což byl slušný dárek! Nejsem si jist, ale pravděpodobně existuje jako dodatek k Batleground: Waterloo i bitva u Quatre-Bras. Pokud ji někdo ze čtenářů vlastní a má zkušenost s hraní, uvítáme jeho příspěvek (já osobně bych uvítal i zapůjčení této části hry). Stejně tak uvítáme i ohlasy a vlastní dojmy těch, kteří Battlegroud: Waterloo (a jiné podobné hry) hráli. © Militaria, Elka Press