logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Benešova odpovědnost

Francouzsko-maďarský historik ve své vynikající knize Rekviem za mrtvou říši (česky Academia 1998) líčí zkázu Rakousko-Uherska poněkud jinak, než jsme od našich republikánů zvyklí. V dovětku k revidovanému vydání (1993) se zamýšlí nad Benešovou odpovědností.

Má kniha byla už v tisku [píše Francois Fejtö v Příloze XIII. své knihy Rekviem za mrtvou říši], když jsem se seznámil s textem nejvýznamnějšího maďarského filosofa dějin Istvána Bibóa, jenž vznikl v roce 1978 v Budapešti [Bibó I.: Összegyüjtött munkái, E.M.P.Sz. Bern, 1984].

S potěšením jsem zjistil, že v názoru na roli, kterou sehrál Beneš, hlava české emigrace v Paříži a spolu s Masarykem zakladatel Československého státu, v rozpadu Rakouska-Uherska, se plně shodujeme. Stejně jako já, i Bibó zdůrazňuje Benešův významný vliv na rozhodnutí Dohody ve věci reorganizace střední Evropy. Aby se Československo, budoucí pilíř nové, demokratické Evropy, stalo nejvýznamnější podunajskou mocností, Benešovi - ačkoli se prezentoval jako ten nejvášnivější zastánce demokracie - se povedlo přesvědčit anglickou, francouzskou a americkou diplomacii, že je třeba prodloužit jeho hranice o několik stovek kilometrů.

Prodloužením podunajské hranice však nový stát pod sebe zahrnul i oblast obývanou převážně Maďary. Bez ohledu na to, že dědictví monarchie mělo být přebudováno na základě etnického principu. A - mimochodem řečeno - bez ohledu na to, že když slovenský státník Milan Hodža ještě před rokem 1918 plánoval připojení Slovenska k Čechám, anexi dotyčné oblasti nepovažoval za nutnou. Právě tato anexe, jak zdůrazňuje i Bibó, pak znemožnila jakoukoli přátelskou spolupráci mezi Maďarskem a Československem a v Maďarsku, ve jménu takzvaně demokratických a etnických zásad takto zmrzačeném, zdiskreditovala demokracii a otevřela cestu autoritářskému režimu a alianci s revizionistickým Německem.

Spravedlivou úpravou hranice, založenou skutečně na etnickém principu, by se byly mezi oběma zeměmi nastolily dobré vztahy a ve spojení s Polskem mohla vzniknout středoevropská federace. Beneš tuto možnost obětoval na oltář úzkého nacionalismu.

A nebyla to jediná možnost, kterou obětoval. Když se Beneš s Masarykem rozhodli pro odtržení od Rakouska-Uherska a tím pro jeho zničení, měli možnost založit svůj nový nezávislý stát buď na principu historickém - obnově někdejších Čech a Moravy, které byly společnou vlastí Čechů a Němců, nebo na etnické identitě - popravdě řečeno pochybné a později také Čechy a Slováky zpochybňované. V prvním případě by se byli museli vzdát Slovenska, země s tisíciletou tradicí soužití s Maďarskem, v níž ostatně existovaly hluboké proudy směřující k nezávislosti a federaci v rámci monarchie. Ve druhém případě by byli museli - totiž byla by musela jimi ovlivněná Dohoda - ponechat českým (sudetským) Němcům svobodnou volbu mezi příslušností k Rakousku nebo připojením k Německu.

Tím, že Masaryk a Beneš založili Československo na dvou kontradikčních principech - historickém a etnickém -, nahradili velký multinárodnostní stát, jímž bylo Rakousko-Uhersko, malým multinárodnostním státem se dvěma - samozřejmě nespokojenými a separatistickými - menšinami, německou a maďarskou, a se Slováky, kteří se těžko smiřovali s pražským centralismem. Stát, jehož naprostá zranitelnost se ukázala v letech 1938, 1948 a 1968.

Beneš se svými v podstatě antidemokratickými koncepcemi, obratně kamuflovanými jako demokratické, se pak svým dvěma sousedům, Německu a Maďarsku, zprotivil ještě víc tím, že se vůči nim pasoval na učitele demokracie. A když se Dohoda postavila za Benešovo znásilnění wilsonovských zásad, připravila se tím o možnost přinutit k etnicky spravedlivějšímu vytyčení hranic Rumunsko a Jugoslávii. Souhlasím plně s Istvánem Bibóem, že jeví-li se národnostní problém, problém národnostních menšin, dnes tak vyostřeně, odpovědnost za to padá z velké části na Beneše a na ty, kdo mu naslouchali.

 
Datum: 31. 10. 2004 03:58:22 Autor: Jan Beneš
Předmět: Autor Feito opomíjí
Trochu konkretna: Ještě na mapě předložené Masarykem Wilsonovi v září 1918 a nadepsané Spojené státy zemí koruny české, jde čs.-maďarská hranice severním ramenem Malého Dunaje, i.e. nad Žitným ostrovem. Ke změně na pozdější stav a přičlenění ostrova ke slovensku došlo v důslednu válečných událostí vyvolaných maďarským (rudých gard) útokem na Slovensko. Když bylo vyhlášeno příměří na linii fronty, jež se pak stala i hranicí. V Maďarsku ostatně zůstalo přibližně stejné množství Slováků, jako Maďarů na Slovensku.
Datum: 06. 11. 2004 15:22:18 Autor: Danda Josef
Předmět: Benešova odpovědnost
Antidemokrat Beneš měl zřejmě více naslouchat demokratům Hitlerovi a Horthymu. Po přečtení tohoto článku jsem opět o něco chytřejší. I nu, člověk se učí celý život. Nazdar!
Datum: 18. 07. 2005 07:39:11 Autor: TOM
Předmět: benesova odpovednost
vec prvni: autorovi ponekud uniklo, ze Ceskoslovensko vzniklo dohodou se Slovenskou emigraci v Pittsburghu DOBROVOLNE podepsanou, a ne ze si nekde Masaryk s Benesem pri opekani burtu nad ohnem rovnez upekli zrozeni Ceskoslovenskeho statu. zadruhe: Polsko by nikdy nesouhlasilo s paktem s Ceskoslovenskem, i kdyz se Benes NEKOLIKRAT pokousel o vyrovnani vztahu ohledne Tesinska po roce 1920. Marsal Pilsudski i plukovnik Beck byli oba toho nazoru, ze Ceskoslovensko jako stat je od zacatku vnitrne nestabilni a tudiz zanikne tak jako tak. Jinymi slovy vytvoreni silneho paktu s Polskem (napriklad obdova Polsko-Ceskoslovenske federace, jak jej navrhly obe emigracni vlady v Londyne behem valky, nez jej Stalin zakazal)byl v mezivalecnem obdobi 20tych a 30tych let pouhou utopii a vysnenym pranim autora. Zatreti: a co se protibenesovskych vypadu, staci se podivat na oficialni madarsky hisoricky server a precist si nazory tamnich historiku vcetne nahlednuti do jejich knih a textu. Clovek tam najde i takove perly jako "etnicke cistky v Ceskoslovensku" apod. Jinymi slovy za vse muze zlocinec Benes, kdezto "my nic, my madari". Ale prectete si nakonec sami: http://www.hungarian-history.hu/lib/cze.htm Autora timto pozdravuji a doufam, ze se zase brzy shodne s nejakym dunajskym filosofem.
Datum: 22. 07. 2007 18:06:07 Autor: miloslav cisko
Předmět: slovenský názor na vec
Vážený pán?!, alebo čo to vlastne ste. Určite nie ste historik, to by ste nemohli objektívne zhodnotiť udalosti týmto spôsobom. Súhlasím so všetkými tromi komentármi a pripájam ešte malé upozornenie: na Filipínach sa občas ktosi na Veľkú noc ukrižuje, no to ešte neznamená, že je zdravé nejaké sebabičovanie alebo samoukrižovanie. S pozdravom
Datum: 09. 04. 2014 08:36:10 Autor: Milan Mičík
Předmět: O zkáze R-U
Autor F.Fejtö byl nepochybně maďarský národovec, který se snažil objektivně hodnotit poměry v Rakousku- Uhersku k různým národnostem.Masaryka a Beneše považuje za jedny z činitelů zodpovědných za rozbití R-U a ze strany vítězů Clemenceau a zednáře.Je to svérázné tvrzení,ale nelze mu upřít určitou objektivitu.Žádný stát Dohody neměl za válečný cíl rozbití R-U a za to činí zodpovědné,jak jsem již uvedl tři jmenované politiky.Je to kniha autora z nejvíce postižené země výsledkem Velké války.Velký a malý Trianon je stále živé téma ve stř.Evropě.
Datum: 17. 04. 2014 18:59:40 Autor: Misustov
Předmět: Benešova odpovědnost, nebo zásluha?
K Benešově odpovědnosti Nejprve je vhodné položit otázku, zda Benešova odpovědnost, nebo Benešova zásluha. Osobně se domnívám, že ani jedno, ani druhé. Vezmeme to pěkně popořádku. Maďarští historici by měli především řešit otázku, jaký vliv na zkáze Zalitavska ? Translajtánie měla tvrdá a nelítostná maďarizace tohoto teritoria, jaký podíl na destrukci zemí koruny Svatoštěpánské měla zásada ?Tót nemen ember? [Slovák není člověk], Jsou si maďarští historici jistí, že každá slovenská děva sloužící u maďarské milostpaní byla uchvácena jejím buzerováním a fackováním? Tito historici nevěnují pozornost generálu Dr. Milanu Rastislavu Štefánikovi, který na vzniku Československa má lví podíl, větší jako tehdy mladý Dr. Edvard Beneš. Štefánik jako vědec, matematik, astrofyzik měl z trojice otců zakladatelů největší intelektuální potenciál. Likvidace soustátí R-U byla však nad možnosti a sily tohoto triumvirátu, ten pouze využil nabízenou možnost. TGM až do svého odchodu 1915 varoval před likvidaci Říše rakouské, navíc spolu s českými národovci a slavisty viděl v tomto konglomerátu vítanou příležitost pro slovanské etnikum jako celku [ S tímto nekoresponduje tvrzení, že 1915 požadoval vystoupení Čech ze svazku rakouské říše]. Zcela odlišné představy měli němečtí občané rakouské říše. Ti měli antipatie k mnohonárodnostnímu soustátí, ve kterém by neměli vedoucí roli. Jejich idea ovlivněna Bismarckovým všeněmectvím byla, že po skončení války bude německá část říše transformována do Německa včetně zemí koruny české, které Němci považovali za své, a jak o dvacet let doplnil Heydrich ?Čech tu nemá co pohledávat?. Hlavním ideologem všeněmectví v Rakousku byl Georg von Schönerer, vůdce Všeněmeckého hnutí. Masarykovým ideám o reformaci Říše nekladl překážky císařský Dvůr, ale zgermanizovaná byrokracie. Marné Masarykovy naděje o reformaci Rakouska na moderní svazek autonomních zemí byly důvodem k jeho odchodu do exilu v lednu 1915. Mohu tedy oponovat ?nikoli Beneš, ale Schönerer je odpovědný za demontáž Rakousko-Uherska. O likvidaci R-U v tomto období nikdo neusiloval. Situace na frontě byla pro Francii kritická a uzavřením Brest-litevského míru se zhoršila a Francie byla před porážkou. Situace se změnila po příchodu amerických vojsk na bojiště. Po neúspěšných jednáních o mír s Rakouskem a po tzv. Sixtově aféře, kde se ukázal dominantní postoj Německa a neschopnost Rakouska se z tohoto vztahu vymanit, se 16. května 1918 rozhodla Francie (žádná zednářská lóže, ta mohla jenom parazitovat), Rakousko?Uhersko, zničit. Závěrem lze konstatovat, že demontáž Rakousko-Uherska v principu zavinilo Všeněmecké hnutí. Události v průběhu příštích dvaceti let ukazuji, že rozpad R-U vyhovoval více velkoněmeckým zájmům, než nějaké zednářské lóži. Rozpad Uher způsobilo heslo ?Tót nemen ember? ? žádný Beneš. Bez reálnosti tohoto hesla by triumvirát Štefánik-Masaryk,-Beneš, nemněl šanci Republiku československou stvořit. Na konferenci do Trianonu odejela z Maďarska delegace složená ?z nejstarobylejších a nejvznešenějších rodů?! Tato delegace tam obhajovala územní nároky Maďarska. Popírala námitky o utlačování nemaďarského obyvatelstva, možná že tam argumentovala tím, že Slovák není člověk, tudíž na něm nemůže být obvinění z utlačování aplikováno. Ať to bylo jakkoliv, nejstarobylejší a nejvznešenější rody nepřesvědčili nejenom Beneše, ale celé zasedání. Tedy Maďaři si to největší postižení zavinili sami. Že se v důsledku Trianonu spřáhli s nacisty je jenom jejich vina. Jsou věci a činy, které jsou i pro sprostého zločince příliš sprosté, je lhostejné zda se jedná o Szálasiho, nebo Bandery. Pozastavil bych se u ?tygra? Georges Clemenceau, ten namísto toho, aby dělal politiku, tak vskutku řádil, jako tygr. Od dob kardinála Richellieu se francouzská politika řídila zásadou, že Rakousko (Svatá říše římská, národa německého), ani Prusko nesmí být jednostranně oslabeny, v opačném případě by silnější zničil oslabeného a vzniklý státní útvar by byl pro Francii velice nebezpečným soupeřem. Clemenceau tuto zásadu porušil a rozdrtil jenom Říši habsburskou. Německo ponechal krom Alsaska, Lotrinska a Polska v původním rozsahu, aniž by se snažil o jeho rozklad, toto by bylo snazší než v případě R-U, protože Bismarckovo Německo bylo mladé, slepeno před půl stoletím. Zde si dovoluji tvrdit, že Masaryk-Beneš, kdyby rozhodovali, tak by takovou pitomost neudělali. Winston Churchill vzniklou situaci hodnotí následovně: Podstatnou pohromou byl rozpad rakousko-uherské monarchie, rozbité na základě Saintgermainské a Trianonské smlouvy. Toto přežívající vtělení Svaté říše římské umožňovalo po staletí společný život, přinášející výhody obchodu i bezpečnosti, celé řadě národů, z nichž ani jediný neměl ve své době sílu ani vitalitu čelit sám o sobě tlaku znovuoživeného Německa a Ruska. Churchill, po druhé světové válce navrhoval Německo rozparcelovat, jeho představy jsou k vidění v Potsdamu, Schloss Cecilienhof, bohužel, jeho záměr nemohl být dokončen, protože v důsledku voleb, demokraticky zmizel na čas v politickém propadlišti. Dalším politickým hříchem, kterého se dopustil Clemenceau, byla šokující tvrdost, se kterou olupoval, vymáhal reparace, zdá se, že měl v úmyslu německý národ vymazat s mapy světa zimou a hladem, nevěděl, že u člověka zužovaného beznaději, hladem a zimou se dostavuje atavismus, stává se z něj divoch a zvíře. V Německu tento stav vygeneroval NSDAP a za dvacet let zásluhou politiky Clemecaua prožila Francie nejkrutější porážku ve své tisícileté historii. Dějiny se neopakují, ale mají své analogie, jak bychom se asi zachovali, kdyby zima 2014-15 byla obzvlášť tuhá a my byli bez plynu. Je to ovšem otázka pro vrcholné politiky.
Datum: 28. 03. 2017 12:16:04 Autor: QF17
Předmět: Astrolog Štefánik
Hledal jsem hledal zmiňku o M.R.Štefánikovi v článku nějak se na něj zapomnělo. Myslím si, že nebýt Štefánika, tak těžko by vzniklo Československo. Byl to od Boha nadaný člověk,politik a diplomat. Jednal o vzniku Československa nejen v Evropě, ale i v USA. Prosazoval vznik legií. Nevával cestovat za legiemi do Ruska. Jednal s italským králem a Itálie jako první díky práci Štefanika uznala Československo 21.4.1918. Masaryk i Beneš byli ve stínu astrologa a letce M.R.Štefánika. E.Beneš měl s ním konflik v Paříži, protože byl až tím třetím vzadu. Letecká nehoda ukončila život tohoto energetického člověka diplomata. Tento muž se zasloužil o stát Čechů a Slováků.
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.


Recenze týdne

Vlasovci v boji za Prahu

Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5.-9. 5. 1945