Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
Benešova odpovědnost
Francouzsko-maďarský historik ve své vynikající knize Rekviem za mrtvou říši (česky Academia 1998) líčí zkázu Rakousko-Uherska poněkud jinak, než jsme od našich republikánů zvyklí. V dovětku k revidovanému vydání (1993) se zamýšlí nad Benešovou odpovědností.
Má kniha byla už v tisku [píše Francois Fejtö v Příloze XIII. své knihy Rekviem za mrtvou říši], když jsem se seznámil s textem nejvýznamnějšího maďarského filosofa dějin Istvána Bibóa, jenž vznikl v roce 1978 v Budapešti [Bibó I.: Összegyüjtött munkái, E.M.P.Sz. Bern, 1984].
S potěšením jsem zjistil, že v názoru na roli, kterou sehrál Beneš, hlava české emigrace v Paříži a spolu s Masarykem zakladatel Československého státu, v rozpadu Rakouska-Uherska, se plně shodujeme. Stejně jako já, i Bibó zdůrazňuje Benešův významný vliv na rozhodnutí Dohody ve věci reorganizace střední Evropy. Aby se Československo, budoucí pilíř nové, demokratické Evropy, stalo nejvýznamnější podunajskou mocností, Benešovi - ačkoli se prezentoval jako ten nejvášnivější zastánce demokracie - se povedlo přesvědčit anglickou, francouzskou a americkou diplomacii, že je třeba prodloužit jeho hranice o několik stovek kilometrů.
Prodloužením podunajské hranice však nový stát pod sebe zahrnul i oblast obývanou převážně Maďary. Bez ohledu na to, že dědictví monarchie mělo být přebudováno na základě etnického principu. A - mimochodem řečeno - bez ohledu na to, že když slovenský státník Milan Hodža ještě před rokem 1918 plánoval připojení Slovenska k Čechám, anexi dotyčné oblasti nepovažoval za nutnou. Právě tato anexe, jak zdůrazňuje i Bibó, pak znemožnila jakoukoli přátelskou spolupráci mezi Maďarskem a Československem a v Maďarsku, ve jménu takzvaně demokratických a etnických zásad takto zmrzačeném, zdiskreditovala demokracii a otevřela cestu autoritářskému režimu a alianci s revizionistickým Německem.
Spravedlivou úpravou hranice, založenou skutečně na etnickém principu, by se byly mezi oběma zeměmi nastolily dobré vztahy a ve spojení s Polskem mohla vzniknout středoevropská federace. Beneš tuto možnost obětoval na oltář úzkého nacionalismu.
A nebyla to jediná možnost, kterou obětoval. Když se Beneš s Masarykem rozhodli pro odtržení od Rakouska-Uherska a tím pro jeho zničení, měli možnost založit svůj nový nezávislý stát buď na principu historickém - obnově někdejších Čech a Moravy, které byly společnou vlastí Čechů a Němců, nebo na etnické identitě - popravdě řečeno pochybné a později také Čechy a Slováky zpochybňované. V prvním případě by se byli museli vzdát Slovenska, země s tisíciletou tradicí soužití s Maďarskem, v níž ostatně existovaly hluboké proudy směřující k nezávislosti a federaci v rámci monarchie. Ve druhém případě by byli museli - totiž byla by musela jimi ovlivněná Dohoda - ponechat českým (sudetským) Němcům svobodnou volbu mezi příslušností k Rakousku nebo připojením k Německu.
Tím, že Masaryk a Beneš založili Československo na dvou kontradikčních principech - historickém a etnickém -, nahradili velký multinárodnostní stát, jímž bylo Rakousko-Uhersko, malým multinárodnostním státem se dvěma - samozřejmě nespokojenými a separatistickými - menšinami, německou a maďarskou, a se Slováky, kteří se těžko smiřovali s pražským centralismem. Stát, jehož naprostá zranitelnost se ukázala v letech 1938, 1948 a 1968.
Beneš se svými v podstatě antidemokratickými koncepcemi, obratně kamuflovanými jako demokratické, se pak svým dvěma sousedům, Německu a Maďarsku, zprotivil ještě víc tím, že se vůči nim pasoval na učitele demokracie. A když se Dohoda postavila za Benešovo znásilnění wilsonovských zásad, připravila se tím o možnost přinutit k etnicky spravedlivějšímu vytyčení hranic Rumunsko a Jugoslávii. Souhlasím plně s Istvánem Bibóem, že jeví-li se národnostní problém, problém národnostních menšin, dnes tak vyostřeně, odpovědnost za to padá z velké části na Beneše a na ty, kdo mu naslouchali.
Foto týdne

Výročí: 27. 4. 1919 Československá armáda zaútočila proti bolševické Maďarské republice rad, která se netajila svým úmyslem znovu obsadit Slovensko a připojit je k Maďarsku.
Recenze týdne
Překlad Hegsellovy knihy Duell-Codex (1897)
Předmět: Autor Feito opomíjí
Předmět: Benešova odpovědnost
Předmět: benesova odpovednost
Předmět: slovenský názor na vec
Předmět: O zkáze R-U
Předmět: Benešova odpovědnost, nebo zásluha?
Předmět: Astrolog Štefánik