Dcera strůjce atentátu na Hitlera prohrála soud o dům

Dcera vicekonzula nacistické vlády v Londýně Eduarda Brücklmeiera, jednoho ze strůjců neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera, u Obvodního soudu pro Prahu 1 prohrála spor o pětinu dvou domů v centru Prahy.

PRAHA - Dcera vicekonzula nacistické vlády v Londýně Eduarda Brücklmeiera, jednoho ze strůjců neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera, u Obvodního soudu pro Prahu 1 prohrála spor o pětinu dvou domů v centru Prahy. Monika Oppenheimová, nyní provdaná Antonelliová, žádala po pražském magistrátu části nemovitostí na Staroměstském náměstí. Právník Oppenheimové tvrdí, že byly po válce jejímu otci zkonfiskovány podle Benešových dekretů neoprávněně, protože byl účastníkem protihitlerovského odboje. S tím ale soud nesouhlasí. "Je nepochybné, že se (Brücklmeier) účastnil nějakého boje proti Hitlerovi, nebylo ale prokázáno, že pokus o atentát byl veden snahou porobené národy osvobodit," zdůvodnil verdikt soudce Zdeněk Kučera. Oppenheimová, která nyní žije v Londýně, s žalobou již v roce 1998 u obvodního soudu uspěla, po odvolání města však byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší soud verdikt zrušil a vrátil spor znovu na začátek. Právník Oppenheimové s dnešním verdiktem nesouhlasí. "Poradíme se s klientkou o možnosti odvolání," řekl. Čtyřiašedesátiletá Oppenheimová tvrdí, že její otec nikdy nebyl členem nacistické strany, nebyl ani vojákem. Brücklmeier byl po neúspěšném atentátu odsouzen a v říjnu 1944 oběšen. Domy na Staroměstském náměstí vlastnil spolu se svými příbuznými, jemu patřila pětina. O nemovitosti všichni přišli po válce na základě Benešových dekretů. Rozsáhlý komplex číslo popisné 19 a 20 se nachází na rohu náměstí a Železné a Kamzíkovy ulice. Podle dekretů se po druhé světové válce zkonfiskoval majetek mimo jiné všem Němcům, vyjma těch, kteří zůstali věrni Československé republice, nikdy se neprovinili proti českému a slovenskému národu, a buď se činně zúčastnili boje za jeho osvobození, nebo trpěli pod německým nebo fašistickým terorem. Podmínky pro výjimku Brücklmeier podle soudce Kučery v žádném případě nesplňoval - nebyl totiž při odboji veden snahou být věrný Československu. Do funkce vicekonzula byl jmenován přímo Hitlerem s tím, že bude věrný německé říši. A s tímto slibem místo přijal, vysvětlil Kučera. Uvedl, že Brücklmeier s dalšími německými pohlaváry naplánoval atentát až v roce 1944, rok před koncem války, tedy v době, kdy jim už muselo být jasné, že se blíží pád německé říše. "Jejich snahou bylo potom uzavřít separátní mír se Západem a případně pak bojovat se Sovětským svazem. Je vůbec otázkou, jestli by potom Československo, pokud by zvítězili, obnovili," uvedl soudce Kučera. Připomněl také, že mezi iniciátory puče byl polní maršál Erwin Rommel, který například velel v boji proti československým jednotkám v severní Africe. Právník Oppenheimové namítá, že konfiskace tak jako tak nenabyla právní moci, protože výměr nebyl nikdy nikomu doručen. Podle soudce ale byl konfiskační výměr řádně 15 dní vyvěšen na úřední desce, na což jsou důkazy. Podle Kučery by Oppenheimová na části domů neměla nárok ani v případě, že by konfiskace byla nezákonná. Když se totiž týkala více než poloviny nemovitosti (v případě Brücklmeierových příbuzných šlo o čtyři pětiny), byla zkonfiskována celá. Majitelé menšinové části pak mohli pouze žádat o finanční náhradu takto vzniklé škody. Navíc je podle soudu v tomto případě možné uznat princip vydržení - obec nabyla a vlastnila majetek v dobré víře, že jí patří, a hospodařila s ním více než deset let. Soudy se původně také zabývaly otázkou, zda by se Oppenheimová neměla se svými nároky obrátit na německou justici. Zdálo se totiž, že když německá říše odsoudila jejího otce k smrti, zkonfiskovala mu také majetek. O pětinu domů v centru Prahy by tak Oppenheimovou připravilo Německo. "To se ale nakonec neprokázalo," řekl soudce.