logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

O práškovacích letadlech

První příspěvek autora z USA, který Vás jistě zaujme svým originálním stylem a náměty. Vzhledem k provenienci autora jsou články bez diakritiky, ale snad to našim čtenářům nebude vadit.

Stal jsem pred casem na konci mustku, tady se tomu rika ?dock? na intercoastal, coz jsou uziny mezi pobreznimi ostrovy zvanymi ?keys?, v tomto pripade Manasota Key a pevninou. Protoze hloubka vody neni velka, tak ty mustky, takove dlouhe drevene lavky, jsou casto dost dlouhe, nekdy i sto nebo dve ste metru, aby dosahly do vetsi hloubky a k mustku se dalo prijet s vetsi lodi. Mustek zacinal v pobreznim housti a koncil az temer uprostred uziny, kolem dokola zadne domy, jen voda a zelen. A modra obloha a slunce a ticho. Prijemne ticho, slany vzduch, no pohoda. Ryby nechytam a tak jsem tam jen tak stal. Kdyz se mne nekdo pta, zda tam chodim meditovat, tak obvykle odpovidam, ze ne, ze tam chodim levitovat -- meditation a levitation se rymuje a na blbou otazku blba odpoved.

A jak tam tak stojim zaduman, tak se zcela necekane a v ten moment jeste zcela nehlucne SE asi metr ci dva nad okrajem zelene na protejsim brehu vynorilo obrovske letadlo -- no kdyz rikam obrovske, tak myslim obrovske a kdyz je to od vas sto metru ve vysi vasi hlavy a riti se to primo na vas, ted uz se silenym revem, tak je to uplne nehorazne velike. Hlavou mi ve zlomku vteriny probehla ta scena z filmu podle Hellerovy knizky Hlava 22, jak tam nekdo stoji na podobnem mustku jako ted ja, prileti letadlo a presekne ho v pase, horni cast trupu ulitne jako repa a spodni cast od pasu dolu tam jen tak stoji, strika z toho krev, nohy jeste udelaji par kroku a skoci do vody. Tahle predstava, a dennodenne vydivocen zabery z televize jak letadla narazeji do mrakodrapu v New Yorku zpusobila, ze jsem sebou pres svych sest stop sedm a tristatricet liber plesknul na bricho jako platejz a snazil se vsaknout se mezi skviry prken. Jak psal Wolker, abych byl mensim a jeste mensim, az bych byl nejmensim na celem svete.

Letadlo by mne urcite minulo aspon 2 metry na mou hlavou i kdybych zustal stat, ale me se v ten moment zdalo, ze i kdyz jsem lezel, ze to byla zalezitost par centimeru. Otocil jsem se a sedl si a videl, ze je to nejspis praskovaci DC-3 z letiste Buckingham ve Fort Myers anebo se nejaky duchodce prohani ve svem veteranu-letadle. Pilot to lehce zvedl a udelal nad morem mirnou otocku doleva a vracel se smerem kterym priletel. Belovlasy, sluchatka na usich a podle usmevu pres celou hubu mi bylo jasne, ze si je velice dobre vedom, k jakemu nahlemu telocviku mne pred chvili donutil. To uz jsem zase na tom mustku stal s pravici vztycenou nad hlavou a prostrednickem prominentne naprimenym, aby to bylo videt. Nerikal jsem nic, moje vykriky ?aaaaassshoooooleeee!? by stejne asi neslysel.

Tohle story jsem vypravel pred tydnem Johnovi Almanovi v VA nemocnici v St. Petersburgu. A John se smal smichem bez zvuku, protoze mel propichnute obe plice a dva male vakuove pristroje, kazdy z jedne strany postele, mu odtamtud vysavaly krev.

John za valky lital s cernymi bombardery. Cerne bombardery byly neco jineho nez cerni baroni -- i kdyz to taky bolelo. Oficialne to byla 8th Air Force, 492nd Bomb Group, 801st squadron -- a rikalo se jim Carpetbaggers. V ruznych knizkach, jako treba Hellerova Hlava 22 nebo ?Memphis Belle? , se doctete jak letci pocitali ?missions? -- tedy pocet letu nad nepratelskym uzemim -- aby pak mohli jet domu. Letci z Memphis Belle odletali 25 missions a pak sli domu a byla o nich napsana kniha a natocen film. To bylo v roce 1942. Od kvetna 1944 se pocet letu uz nepocital. John jich odletal sedesat jedna. Proste se letalo dokud vam nerekli, ze mate prestat. Anebo jste nebyli mrtvi. Pravdepodobnost byla, ze budete mrtvi driv nez vam reknou.

John rikal, ze se rozhodl uz kratce pote, co vystoupil z transportni lodi v Anglii, ze se uz muze rovnou povazovat za mrtveho. Pro cloveka, ktery vlastne oficialne ani neexistoval, to nebylo ani tak moc prehnane. 801st squadron, ktera letala z Harringtonu, tehdy ovsem znameho hlavne jako ?Station 179?, byla spojena akce Army Air Corps a Office of Strategic Services -- OSS, coz byla valecny predchudce dnesniho CIA. Zadne nalety ve velkych formacich, kdy bylo na nebi letadel nepocitane -- Carpetbaggers letali v noci a sami. Navic jejich letadla -- B-24 -- nemela zadne oficialni oznaceni a byla natrena na cerno. Takze se letci v techle cernych neoznacenych B-24 museli bat nejen Nemcu, ale i vlastnich, tedy britske protiletecke obrany a letcu v RAF stihackach, kteri, kdyz videli neoznacene letadlo, tak meli ve zvyku strilet napred a ptat se az potom. Papirove byla jejich squadron zrusena jeste predtim nez prijeli do Anglie a az do roku 1995 byly jejich operace vice ci mene ?classified? a nebyli vubec zmineni ani v oficialni historii Eighth Air Force. Proste neexistovali. Kdyz se vsichni fotili, tak pozovali pred obycejnymi B-24, ne temi, se kterymi ve skutecnosti letali.

Neidentifikované B-24 v Harringtonu, zima 44?45

 

Kdyz se pry vraceli do Anglie ze sveho trinacteho naletu -- tak mi to bylo vypraveno, trinactka neni zrovna oblibene cislo -- tak museli nouzove pristat na beznem Royal Air Force letisti. Britove vedeli, ze Nemcum padlo do rukou nekolik fungujicich B-24, a ted si predstavte, se si jim na RAF tarmac sedne nacerno natrene B-24 bez jakehokoliv oznaceni s posadkou bez dokumentu (ty se odevzdavaly pred letem) ze squadrony, ktera jasne neexistovala a tvrdici, ze jsou ze zakladny, ktera taky neexistovala! Britove se uz pry chystali, ze tedy radsi tyhle neexistujici letce pro jistotu zavrou a pripadne postrileji, kdyz tu se z letadla vyhrabal posledni z nich a zahrnul prekvapene Brity zaplavou nadavek, porovnavajici velikost jejich genitalii s psacimi tuzkami a slibujici zvetsit jejich ritni otvory nastrojem zvanym vystruznik a zadajici okamzite odvedeni do zasrane ?mess hall? , tedy jidelny! Anglicanum ztuhl uz tak ?stiff upper lip? a dosli k zaveru, tihle lide budou asi opravdu Americani jak rikaji. No uznejte, Nemci by prece nikdy nemohli byt takhle sprosti!

Carpetbaggers litali se vsim moznym, od beznych bomb, pres shazovani letaku, falesnych nemeckych marek, novin az po litani s nadrzema s benzinem pro generala Pattona ve Francii. Jednotky generala Pattona nemely dost benzinu a tak B-24 Liberator byly vybaveny nadrzemi a za tyden mezi dvacatym prvnim a tricatym zari 1944 fungujice jako nakladaky s benzinem prepravily 822 791 galonu osmdesatioktanoveho benzinu z Harringonu na tri ruzna letiste ve Francii a Belgii. To rozhazovat falesne nemecke marky nad nemeckymi pozicemi bylo pry mnohem zabavnejsi. Idea za tim byla jeste vic poskodit uz tak nahnutou nemeckou ekonomiku a i z pohledu nemeckych vojaku bylo lepsi, kdyz jim nad hlavami letala letadla shazujici penize, nez aby to byly bomby. Nemecka marka byla nemecka marka, i kdyz byla vyrobena v USA.

Jednim z poznatku zakratko bylo, ze cerne natrene Liberatory shazujici penize se nemusi bat nemeckeho protiletadloveho delostrelectva, protoze na ne Nemci proste nestrili! Propagandiste toho vyuzili tak, ze priste nalozili B-24 plne letaku, novin a pasu, slibujicich drzitelum toho passierschein volny pruchod pres frontu k Americanum. Na druhe strane Nemci si zase vsimli, ze po pruletu cernych bombarderu s letaky a penezi je na fronte obvykle tak 30 minut klid a vyuzivali toho casu k vareni jidla nebo navsteve latriny. Ovsem ne vsichni Nemci. John vypravel, ze pri jednom letu nizko nad zemi najednou nemecka strela raze 88 prolitla podlahou letadla a a zase zmizela stropem -- bez vybuchu, protoze to bylo prilis nizko. Posadka byla pochopitelne velmi znechucena tou nemeckou nevdecnosti a tak nasledujici noc delali dalsi nalet rozhazujice penize a noviny v uplne stejne sektoru. Tentokrat ovsem byly po deseti minutach nasledovani dvema dalsimi cernymi Liberatory. Ty uz ale nebyly nalozene Reichmarkama a novinama... Propagandiste pry byli rozcileni, ale nic se z toho nedelalo.

John o techle vecech, jako ostatne velka cast veteranu, nikdy nemluvil. Kdysi prijeli k nam na pobrezi nejaci Svycari a kupovali si kondominium. A v ramci sezeni u piva a vina a vzpominani na stare casy jsme se dozvedeli o jedne valecne zahade. Svycari si pry velice zakladali na sve ?neutralite? i behem valky a presto jim nekdo zacatkem roku 1945 vybombardoval nadrazi a cele nadrazni depo v Zurichu. A nikdy se oficialne nezjistilo, kdo to vlastne byl, zda to byli Briti, Americani nebo Nemci. Letadla, ktera pres mesto preletala totiz nemela zadne oznaceni. A byla uplne cerna. ?No to je velice zajimave?, pravil John, ?to uz se dnes po takove dobe tezko zjisti...?

  * * *

Dobra zprava je, ze John uz je dnes z nemocnice doma a nejen ze se mu zase dobre dycha, ale uz zase kouri havana. Kour z doutniku se pry nevdechuje, to pry na plice nema vliv. Aspon tak mi to bylo receno.

Jedna z mnoha internetovych stranek, vzpominajici Carpetbaggers -- vcetne fotografii -- je na adrese: http://www.fortunecity.com/meltingpot/roberts/38/

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.

Potyčka migrantů s řeckou policií v přístavu Mytilene poté, co místní obyvatelé zablokovali přístup do uprchlického tábora Moria na severovýchodním Egejském ostrově Lesbos.


Recenze týdne

Vlasovci v boji za Prahu

Pomoc 1. ruské divize Ozbrojených sil KONR povstalé Praze, 5.-9. 5. 1945