PÍSNĚ VOJENSKÉ 2

Historie jedné vojenské písně...

Zvětšit...

Poměrně častý okruh vojenských písní tvořily zpívané dopisy na rozloučenou s milou, s rodiči, domovem. Snad proto, že pro leckterého vojáky bylo snadnější dopis zazpívat, než napsat. V českém folklóru by sem nejspíše patřil nápěv . Klasické příklady další najdeme ve válce Severu proti Jihu, a? už se jedná o Rebel Soldier, list unaveného povstaleckého vojáka, či slavnou Just before the Battle Mother, v níž píše syn matce před bitvou. Obě jmenované písně zpíval na kdysi Pantonem (?) vydané skvělé desce písní z války Severu a Jihu T. E. Ford. Melodii té druhé český folk neuvěřitelně zpotvořil a "doprovodil" strašlivým textem jako Montgomery).

Dopis Péti z vísky Betton: I následující text patří do okruhu zpívaných dopisů, je však obsahem zvláštní, až ojedinělý La lettre du Pelot de Betton pochází z horní Bretaně, objeven byl v místním folklóru až roku 1920, a protože chyběla melodie, zpíval se na uměle vytvořený nápěv. Teprve v 70. letech našeho doznívajícího století našli editoři Anthologie de la chanson française v okolí Quimperu původní melodii. Podle zpívaného textu jsem si dlouho myslel, že se jedná o dopis jakéhosi vojáčka se zbytečkem šlechtického titulu, Pelota du Betton. Nikdo není dokonalý, teprve mnohem později jsem zjistil, že ono Pelot je něžná zdrobnělina od Pierre, tedy Pe?ka, Petřík. A že Betton je bretonská vesnička deset kilometrů severovýchdně od Rennes. Takže dopis Péti z vesničky Betton. Pé?a píše rodičům se směsí naivity, prostoty a pýchy. Píseň pochází někdy z přelomu revoluce a napoleonského císařství, možná tedy z let, kdy se Napoleon Bonaparte stal Prvním konzulem. Tomu by totiž časově nejlépe odpovídaly obě věci motivy, které v písni zaznívají, dosud nevyčpělé heslo o boji proti nepřátelům národa i to, že vyznamenanému Pelotovi říkají (ve francouzské textu) všichni uctivě "Pane!" ("Monsieur!"), nikoliv už "Občane!" jak bylo za revoluce i v armádě zvykem. Smysl i děj jsem v překladu zachoval, těžko však vystihnout jednoduchou poetičnost, s níž v originále vyznamenávaný kaprál na generálův dotaz odpovídá: "Jsem Pe?ka z Bettonu!". O dvě sloky dál se pyšní, jak všichni zdraví "chlapíka Pe?ku", a když matce svoji stužku odkazuje, opět jí klade na srdce, aby ji nosila na památku "chlapíka Pe?ky". Z dopisu doslova vyjadřuje láska a úcta k rodičům, však také končí formulací až obřadně starosvětskou. Posuďte sami prostý myšlenkový svět vojáčka z vísky, který si na jedné straně myslí, že má v tornistře maršálskou hůl, na straně druhé však přece jen ví, že to všechno může skončit zcela jinak, a v nejmenším si na tento úděl nepostěžuje. Francouzštináři na tom budou o dost lépe... La lettre du Pelot de Betton : (francouzský text z Anthologie de la chanson française) Papa, mama, je vous écris, (bis) Que je suis arrivé a Paris, (bis) Que déja je suis caporal, Que bientot je serai géneral. Dans la campagne je combattions Les ennemis de la Nation, Tout ce qui devant moi se présentions, Avec mon sabre je le z´émondions ! Il tire de sa poche un beau ruban Ou je ne sais quoi au bout d´argent, Et dit : "Boute-ça a ton habit Et combats toujours l´ennemi! " Faut que ça soit un signe bien glorieux Car tous les autres m´appellent: "Monsieur", Et mettent la main a leurs chapeaux Pour saluer le gars Pelot. Maman,si je meurs en combattant Je t´enverrai ce bout de ruban, Tu le bouteras a ton fuseau En souvenir du gars Pelot. Dites a mes freres, a mes cousins, A mes amis que je vais bien, Que je suis votre humble serviteur, Votre fils qui vous embrasse de coeur Synovský dopis: (Překlad J. Kovařík) Táto, mámo, píšu vám, že (bis) vrátil jsem se do Paříže, (bis) že dnes už je ze mne kaprál a brzo budu generál. V tažení náš sbor zvítězil a já se vpředu s šavlí bil s nepřáteli národa. A? žije rovnost, svoboda! Generál u mne zastavil a před všemi mě pochválil. Chtěl vědět jméno mé i věk a já jsem mu to pyšně řek! Pak stužku pěknou z kapsy vzal, na ní se metál zablýskal. Na prsa mi ho sám připjal a rukou přitom potřásal. Ta stužka nejspíš vzácná je, každý mi teď salutuje, pochvala hřeje u srdce, a já jsem pyšný velice. Mámo, jestli padnu v boji, tu stužku vám odkazuji, ve svátek si ji připněte a na mne si pak vzpomeňte. Mým bratřím, sestrám, všem co znám vyřiďte, že se dobře mám. Vás oba vroucně objímá syn, který s úctou vzpomíná. ? Militaria, Elka Press