Vzpomínka na dr. Pojezdného...

... a jeho rada, jak čistit předovky

DR.JOSEF POJEZDNÝ se narodil roku 1910 v Praze v lékařské rodině. Vyrůstal v intelektuálském prostředí s bohatou duchovní rodovou tradicí - dva příbuzní opaty premonstrátských klášterů v Želivě a v Břevnově. Vystudoval klasické akademické gymnázium v Praze a právnickou fakultu UK. Působil jako právník v řadě institucí, od roku 1943 například v Nemocenské pojišťovně soukromých zaměstnanců v Praze s novou úřadovnou ve Slaném, kde byl náměstkem ředitele. Na sklonku své právnické kariéry působil ještě i v důchodu po roce 1970 jako podnikový právník Technolenu v Lomnici nad Popelkou. Žil ale se svou chotí učitelkou základní školy v Jičíně. Zemřel roku 1980 (?) Od mládí se zabýval dějinami střelivin, výbušin a pyrotechnikou. Dosáhl v tomto oboru vynikajících znalostí už také pro svou skvělou jazykovou výbavu: řečtina, latina, němčina, francouzština, angličtina, ruština. Sám byl rovněž aktivním střelcem z předovek a znalcem kvalit černého (dýmného)střelného prachu. Vlastnil skvělou sbírku křesadlových testovaček na střelný prach. Stal se záhy po jejím založení členem sekce palných zbraní Klubu vojenské historie a zbraní v Praze. Vynikal svérázným humorem, skvělým vtipem a optimismem. Byl autorem velkého množství článků z předznamenaného oboru a dějin zbraní. Na sklonku svého života pracoval na rozsáhlém díle o dějinách Želivského kláštera, které zůstalo v rukopise.

Pro ukázku uvádím část jeho dopisu ze dne 18.10.1975:

"Velmi jste mne potěšil humorným líčením zápolení předovkářů našeho Klubu. Vrátil jsem se jím do svých střeleckých začátků na Mělnicku. Na podzim byly vinice přepadávány hejny špačků. K jejich plašení uživali hlídači předovek, poněvadž nábojnice na zátky byly drahé. Od rána se z vinic ozývala střelba. Špaček zabalený v plátku slaniny, pečený na cibuli, pepři a mysliveckém koření a hlavně s bobkovým listem - možno přidat i jalovec, je delikatesa bez konkurence. Také jsem si tam párkrát vystřelil a mohu Vám proto sdělit některé poznatky.

Především nečistěte předovky olejem. My jsme užívali horkou vodu. Hlaveň se vyhákla z lůžka, vyšrouboval se komínek, spodním koncem se strčila do vědra s vodou, na vytěrák se navinula koudel, namydlila se a nyní se jím jako pístem promývala hlaveň, voda se vyměňovala, až zůstala čistá. Pak se hlaveň otřela, vytřela suchou koudelí a komorovou čáští vložila do teplé trouby kamen. Když vyschla, navinul se na vytěrák lehce vaselinou napuštěnů, jen mastný klůcek, hlaveň se vytřela, otřela mastným hadrem a ručnice se mohla složit. Varujte se hýření vaselinou. Při výstřelu se spéká a se zbytky prachu zle zaneřádí hlaveň. V brašně mějte mastné klůcky, po několika ranách je naviňte na vytěrák a protřete hlaveň hned po výstřelu, když je ještě po ráně teplá. Tím vytáhnete prachové zbytky dříve než zatvrdnou a můžete střílet jako u Solferina. Oleje neužívejte, je příčinou selhávání, poněvadž se ho vždy při čištění zbraně vyždímá z klůcku tolik, kolik stačí k zalepení zátravky. Dobrá rána vyžasduje, aby prach se dostával zátravkou až pod komínek. Uvědomte si, že rez není nepřítelem, ale spojencem předovkáře. Umožňuje totiž zvýšení odporu v hlavni, tím lepší hoření prachu a ostřejší ránu. Za mého mládí v době cylindrických hlavní staří praktikové nové hlavně především protřeli koudelí namočenou v ostrém octu, aby jim duše hlavně pěkně zrezavěla. Proto pryč s olejem!"

Dr. Josef Pojezdný

Velice mi právě nyní chybí jeho životní moudrost, nezdolný optimismus a obrovský rozsah znalostí.