Rubriky
- Války a válečníci
- Zbraně a zbroj
- Beneš(n)oviny
- Uniformy a modely
- Mrožoviny
- Vojenská technika
- Vojenská symbolika
- Bojové umění
- Miscellanea
- Toluenové opojení - galerie
- Komická sekce
- Hry
- Muzea
O jednom pacifistickém bludu
Přesvědčení, že války vyvolávají zbrojaři, aby vyprodali sklady, patří ke krédu každého pacifisty a do svého ideologického arzenálu je převzali i komunisté v rámci tzv. ?boje za mír?.
Přesvědčení, že války vyvolávají zbrojaři, aby vyprodali sklady, patří ke krédu každého pacifisty a do svého ideologického arzenálu je převzali i komunisté v rámci tzv. ?boje za mír?, ovšem s přívlastkem ?imperialističtí? (zbrojaři). Toto přesvědčení, s podtextem, ?co mi chcete namlouvat?, se tu a tam objevuje i v komentářích k mým článkům a proto není od věci se podívat, co je na něm pravdy.
Biologické a sociální příčiny válek I když odhlédneme od relace predátor?kořist, nalezneme organizované násilí, které je možno klidně nazvat válkou, i ve světě zvířat. Jenom ale na tom nejvyšším stupni sociální organizovanosti ? u primátů, konkrétně u jednoho druhu šimpanzů, jehož samci organizují válečné výpravy na území cizí skupiny, kde nepřátelské samce na místě zabíjejí a samice loupí. Účel je zcela jasný ? genová sada takového agresora má větší naději na šíření a proto se šimpanzí samci, seskupení do oddílu, což vyžaduje značnou sociální inteligenci, chovají tak, jak se chovají. Není důvod pochybovat, že tyto šimpanzí výpravy jsou předobrazem prvních lidských válek, kde taktéž šlo o únosy žen a ze stejných důvodů ? genová sada únosce opět měla větší šanci na reprodukci. Kdyby agresor příslušnici cizího kmene jenom pří výpadu na nepřátelské území znásilnil, což asi bylo předstupněm prvních organizovaných válečných výprav, dostál by sice biologické nutnosti rozšířit své geny, ale připravil by se o sociální ?zisk? ? jeho dítě by se stalo příslušníkem cizího kmene a tudíž v budoucnosti konkurentem jeho potomků s místními ženami. Ze sociálního hlediska byl tedy přínosnější únos. Důležitou roli též hrála ženská práce ? unesené ženy představovaly významný ekonomický potenciál a proč to neříci, zajišťovaly pohodlný domácí život bojovníků. Z toho, co zde bylo řečeno, vyplývá, jak biologické pohnutky u druhu homo sapiens jsou spojeny se sociálním chováním a se socializací tohoto druhu vůbec.
Z početných antických mýtů a legend, jež dosvědčují tento vývoj, bych připomenul ?únos Sabinek?, neboť tato válka o ženy nalezla odraz v mnoha uměleckých dílech. Když muži kmene Latinů na válečné výpravě v 8. století před. n. l. uloupili ženy Sabinům, jednalo se už o zastaralý podnět k válce, neboť v pokročilejších oblastech světa se již vedly obecnější války o otroky jako takové. Kupříkladu většina tažení egyptských faraonů měla tento cíl, i když k lidské kořisti se pojila kořist materiální ? dobytek, potraviny, drahé kovy, koření, vzácné dřevo atd. Příčina byla v podstatě opět biologická, otroci představovali ekonomický potenciál, s nímž byla spojena politická moc a tato moc skýtala lepší podmínky pro reprodukci. To platí dodnes a proto jdou hezcí muži k filmu a šeredové do politiky. Řím ale počáteční zaostalost rychle dohnal a na válečné kořisti otroků založil svoji ekonomiku. Tak jako dnes žijí Saúdové z ropného bohatství, žili Římané z bohatství ukořistěných otroků a stát se statutárním římským občanem se všemi právy na požitky od státu bylo stejně obtížné (a výnosné) jako dnes získat občanství Kuvajtu. Vzhledem k setrvačnosti socializačních procesů a společenské tradici se již tady vnucuje otázka, kde a jak se projevil vliv výrobců zbraní? Není dost dobře možné, aby začal fungovat zčista jasna a směšnost představy, že římští výrobci kopí, mečů, krunýřů a štítů vehnali Caesara do válek s Galy, Germány a Brity, aby měli zisk, napovídá, že pacifistické tvrzení o aktivní úloze zbrojařů je spíše ideologickou smyšlenkou než pravdou. Leč neukvapme se s odsouzením a zkoumejme, zda přece jen technologický vývoj a masová výroba zbraní toto tvrzení neospravedlňuje.
Příčiny moderních válek Na chování člověka je navýsost zajímavé, jak směšuje biologické a sociální pohnutky svého chování a jak jedněmi kryje druhé. Toto ?maskování? pak dociluje vrcholu právě u fenoménu, jakým je moderní válka. Přitom se příčinný řetěz od dob Římanů prakticky nezměnil. V pozadí všeho je stále snaha o co nejlepší podmínky pro reprodukci své genové sady na úkor druhých. Ale vzhledem k tomu, že člověk je tvor společenský (nebo vzhledem k tomu, že z následujících důvodů se tvorem společenským stal), sdružuje se pro prosazování svých biologických zájmů do společenstev. Badatelé jako Richard Dawking a jeho následovníci, kteří z původně popisné biologie učinili funkční vědu, prokázali, že i lidský altruismus má sobecké kořeny, že lidem se prostě více vyplatí při uskutečňování svých plánů spolupracovat než být rivaly. I toto chování má hluboké kořeny, neboť se dá opět vysledovat ke zvířatům se sociálním způsobem života. Kupříkladu skupinka mladých delfíních samců dokáže skvěle spolupracovat, aby přinutila k páření neochotnou samici. I když si všichni nepřijdou ?na své?, nepřestane tým spolupracovat, neboť neúspěšní samci vědí, že příště dostanou přednost oni. U člověka se dnes spíše jedná o sociopatologii, jak dokládají obdobná pravidla, která platí u pouličních gangů mladistvých. Psychologicky je pak ta největší potíž v tom, že lidstvo se jako jeden celek začíná chápat až v posledních 50 letech, přičemž předchozí 2 miliony let hominidé pokládali za tvory téhož typu jenom příslušníky vlastní smečky, klanu, kmene. Experimenty prokázaly, že i moderní velkoměstský člověk se pohybuje ve skupině asi 150 ?známých?, což se přesně kryje s počtem obyvatel osady primárního zemědělského osídlení a s počtem členů průměrného loveckého kmene. Když začneme zkoumat nejznámější náboženské systémy, zjistíme, že oněmi bližními, ke kterým se má člověk chovat jako k bratru, jsou míněni jenom souvěrci, kdežto k ostatním je možno se chovat jako ke sběři. Dokonalým příkladem tohoto přístupu a současně důkazem toho, jak hluboce je v lidech zakořeněn, je současný fundamentální islám. Podle této ideologie kdo nevěří v Alláha, nemá statut člověka a je tudíž docela bohabojné mu provádět ty nejhorší věci, obelhat ho, okrást a koneckonců i zabít. Tentýž přístup pak byl vlastní i křesťanům v relativně nedávné době a k jeho otupení nepochybně podstatně přispěla reformace. Objevení se islámského fundamentalismu v 70. letech minulého století pak znamenalo obrovský civilizační otřes, neboť vyvrátilo dosavadní představu, kterou jsem tento odstavec uvedl. Jak je vidět, lidstvo stále není schopno, aby se vnímalo jako jeden celek, což může mít a zřejmě bude mít hrůzné následky ? bez ohledu na přání či nepřání zbrojařské lobby. V mladší historii se dá vysledovat, jak na niti tohoto principu ? spolupracovat v menších společenstvech a příslušníky jiných pokládat za soky, jimž je možno činit to nejhorší v zájmu získání výhody pro šíření vlastní genové sady ? jsou navlečeny všechny politické směry a ideologie moderní doby ? od nacionalismu (dělení společenstev podle národnosti) přes komunismus (dělení dle majetku), nacismus (dělení dle rasy) až k feminismu (dělení dle pohlaví) a ekologismu (dělení dle vztahu k přírodě). Ačkoli je tento výklad podán z mužského hlediska, neboť toto hledisko bylo po celou dobu psaných dějin rozhodující, bylo by marné kojit se nadějí, že nějaká vláda žen by něco změnila. I ženy jsou podřízeny biologickému zákonu snažit se o co nejlepší podmínky reprodukce, a když si v mužském světě dokázaly v tomto ohledu vypracovat velmi důmyslné strategie, nepochybně by si vypracovaly stejně účinné, rozuměj skupinově agresivní, strategie i v případě, že by hrály dominantní roli.
Jak vyplývá z předchozího, válka je sociálním dějem, který má stále stejnou prvotní příčinu, nicméně se v moderní době zkomplikoval. Místo přímočarého uplatnění násilí za účelem zajistit si co nejlepší podmínky pro reprodukci, se ukázalo být výhodnějším získat v kooperaci s partnery ekonomickou moc a poté, co metody vládnutí, modernější než feudální absolutismus nebo teokracie, oddělily moc ekonomickou (a náboženskou) od moci politické, získat i moc politickou. Bez ohledu na masovou výrobu zbraní a technologický pokrok, jehož tato oblast dosáhla, nepřestává být významným společenským rysem člověka péče o potomstvo, což není nic jiného než sociální transformace původní biologické snahy po co nejzajištěnější reprodukci svou, svých příbuzných, svého klanu, svého národa. Stačí si jenom prolistovat propagandistické materiály kterékoli strany válečného konfliktu v moderní době, aby člověk narazil na fráze, že boj se vede kvůli budoucnosti národa, pracujícího lidu, panské rasy atd. V tomto případě mají tyto materiály výjimečně pravdu, skutečnou příčinou i moderních válek není nic jiného než snaha o zajištění co nejlepších životních podmínek, o nichž se hovoří jako o národních zájmech, a tudíž co nejvýhodnějších podmínek pro reprodukci určitého společenstva na úkor společenstev jiných. Do této definice se vejdou i války náboženské, neboť likvidace lidí jiné víry je pro věřícího fanatika nejlepší zárukou, že jeho děti nepodlehnou herezi nebo odpadlictví.
Žádný zlotřilý jedinec není schopen vyvolat válku jenom proto, že si to usmyslel. Ani takoví diktátoři jako Hitler a Stalin. Oba byli jenom katalyzátory zde popisovaných biologických komplexů, které, obzvláště Hitler, dokázali vycítit i z podvědomí lidí a stát se něčím jako ?transformátory? jejich nevědomých potlačovaných tužeb ? oba pracovali s antisemitismem, Hitler s rasovou xenofobií a frustrací Němců z prohry v 1. světové válce, Stalin pak se všemi nízkými pudy, které se skrývají za eufemismem třídní nenávisti. Nicméně oba byli podřízeni biologické nutnosti, do válek nevstupovali z osobní zlovůle, ale jako nositelé idejí, které měly jejich společenstvu zajistit biologickou převahu, u nacistů doslova. A obráceně k předchozí premise, žádný ušlechtilý filozof válku nedokáže zastavit, což ve hře ?Bílá nemoc? pochopil i Karel Čapek (a což se stalo osudovou tragédií jeho života) ? ani dnes, kdy si je skutečně většina lidstva vědoma, o jak strašnou záležitost se jedná, kdy všichni víme, že ještě větší než škody materiální, válečné šílenství působí škody morální. I přes tyto znalosti se nedaří války zastavit a zřejmě se to nepodaří ani v tomto prvním století třetího milénia, neboť síly, které jsou ve hře, nemají individuální charakter, ale sociální a vycházejí z biologické podstaty člověka, respektive z evolučního procesu, který k jeho vývoji vedl. Za prostředek, který by přece jen války zastavil, pak mnozí myslitelé pokládají universalismus ? tj. vytvoření celosvětové civilizace s jednotnými pravidly chování, jež by vedla k tomu, že všichni lidé by se opravdu pokládali za jediný ?tým?, který nejlépe zajišťuje jejich biologické požadavky. Za takový ?tým? se v současné době pokládají příslušníci euroatlantické civilizace. Bohužel i přes komunikační systémy, jaké nikdy předtím nebyly k dispozici, právě nejčerstvější události dokazují, že vytvoření globálního ?týmu? se odsouvá do nedohledna, dokonce se objevují náznaky, že i civilizační jednota Západu by se mohla vlivem přistěhovalectví rozpadnout. Skutečnost, že války nelze nijak jednoduše zastavit, podle zákonitostí systémové analýze znamená, že je nelze ani jednoduše rozpoutat. A to je pak důkaz proti tvrzení pacifistů a marxistů, že konflikty vyvolávají jednotlivci ? ?obchodníci se smrtí?. Jedná se tedy o útěšný mýtus, o blud, jehož síla je ve snadné představě a pochopení.
Obchodníci se smrtí Tvrzení, že příčinou válek jsou zbrojaři, kteří potřebují vyprodat sklady, se objevilo v socialistických kruzích po 1. světové válce. K tomu, aby vzniklo, přispěly hlavně tři věci. Především obrovské majetky, které některé zbrojařské koncerny (a banky) na válce vydělaly, za druhé pak pro veřejnost nejasný důvod, proč k této válce došlo, a za třetí nečekaný průběh této první zcela průmyslové války, jež úplně přepsala politickou mapu Evropy a znamenala mocenský zánik těch, kteří ji zahájili. To byla nepochopitelná skutečnost, císařské Německo a ani Rakousko-Uhersko by přece nešlo do války, která by znamenala jejich konec, rozumovala veřejnost po roce 1918 a hledala jednoduchou a přehlednou příčinu, proč tedy k válce došlo. V konfrontaci poválečné obecné bídy s obrovskými zisky zbrojařských firem i v poražených zemích se přímo nabízelo ukázat prstem na zbrojaře jako na viníky osudového konfliktu (a zároveň zde má kořeny i v Česku rozšířený názor, že bohatství je ?špína?). Především pro socialistické agitátory to byla vděčná myšlenka a tak ji začali šířit. Konvenovala i všem ostatním, kteří neměli dostatečný vhled, aby dokázali vstřebat komplikovaný zrod prvního globálního konfliktu, a svou intelektuální nenáročností vyhovovala i pacifistickému hnutí. Na obranu těchto lidí je třeba říci, že nedisponovali nutnými informacemi k hlubšímu vhledu a i tehdejší sociologie a koneckonců i biologie nebyly na takové úrovni, aby dokázaly rozšifrovat, proč jsou lidé válečníky. Vznik 1. světové války zaskočil všechny tehdy činné politiky, z nichž žádný netušil, co se vlastně po 28. červenci 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, stane. V mnoha vojenskohistorických knihách se stále opakuje tvrzení, že se vymkly kontrole závody ve zbrojení, jež jsou pro pacifisty dalším původcem válek. Bohužel, fakta prokazují opak. Jedinou oblastí, kde k nějakým zbrojním závodům došlo, byla loďstva. Ale ani zde se nesmí přehlédnout fakt, že tou prvotní příčinou, proč si Německo na válku trouflo, byla ztráta námořní převahy Velké Británie, k níž došlo následkem technické inovace. V roce 1906 byla totiž na vodu spuštěna superbitevní loď, navržená nikoli výrobcem, ale admirály a prosazená politiky, která deklasovala všechny předchozí konstrukce, takže britská globální převaha, kterou pro Brity vybojoval Nelson již v roce 1805, se rozplynula. Karty byly znovu rozdány a nikoli tedy plné, ale naopak z hlediska moderních zbraní prázdné námořní arzenály daly Německu šanci, aby si trouflo jít do světového konfliktu. Kdo se blíže zajímá o vojenskou historii, pak ví, že jak pozemní síly, tak novorozené letectvo všichni účastníci války budovali ?za pochodu?, USA přímo od nuly. Navíc všechno tehdejší zbrojení bylo pod kontrolou politických sil, vojenské rozpočty včetně nákladů na stavbu jednotlivých válečných lodí jak v císařském Německu, tak ve Velké Británii, Francii a USA schvalovaly parlamenty, takže představa o zbrojařích, kteří rozpoutali 1. světovou válku kvůli plným skladům, je typický blud ? záměna vytoužené smyšlenky za pravdu. I příčiny této války byly totiž ?biologické?. Jenom pár lidí, kteří se zajímají o historii statistiky, anebo o skutečné příčiny válek, dnes vědí, že poté, co Bismarck sjednotil Německo, prošla tato země populační explozí, obdobnou, jakou dnes prochází arabský Blízký východ (jedná se o obecnou zákonitost ? útočné ideologie se vždy ujímají v oblastech populačních explozí). Na počátku 20. století tvořila více než polovinu německé populace mládež a země také procházela bouřlivým hospodářským vývojem, stala se světovým lídrem v produkci oceli, německý zahraniční obchod se od roku 1894 do roku 1904 zvýšil z 265 milionů na 610 milionů liber a tonáž německého obchodního loďstva se v téže době každý rok zdvojnásobovala. To pak byly skutečnosti, střety sfér mocenských zájmů, od nichž se tehdejší veřejnost odvracela a o to více pak byla zaskočena. Geopolitika, nauka o mocenských zájmech odvislých od geografické pozice země (a tudíž s rozdílnými přístupy k surovinám), se pak zrodila až po 1. světové válce ? právě ve snaze získat odpověď, co tuto a jiné války vyvolává. I podmínkou pro spuštění 2. světové války nebyly plné arzenály, ale naopak prázdné. Jenom díky vojenské slabosti Británie a Francie a izolacionizmu odzbrojených USA, což prosadili američtí pacifisté, vyšlo Hitlerovi jeho vydírání, které nemohlo nevyústit v nejrozsáhlejší konflikt v dějinách lidstva. Mocenské zájmy dnešních států a koalic, jež jsou definovány určitými ekonomickými a politickými limity, pak zase nejsou ničím jiným než opět socializovanou formou původní lidské snahy zajistit si pro svoji a ?spřátelené? genové sady co nejlepší podmínky reprodukce. A zbrojař, ?obchodník se smrtí?, není v tomto procesu žádným pánem, ale jenom sluhou, který, pravda, si nechá za svou službu královsky zaplatit.
Proč tedy někteří lidé i na prahu 21. století stále lpí na bludu, že tou žábou na prameni jsou přece jen zbrojaři, dnes spíše nadnárodní zbrojařské koncerny? Zřejmě proto, že stále existují lidé, kteří vhled do komplikované záležitosti, jež přesahuje jejich znalosti, nahrazují zkratovým způsobem uvažování. Z tohoto hlediska není rozdílu mezi lidmi, kteří tvrdí, že za války mohou zbrojaři, a těmi, kteří stejně suverénně prohlašují, že za všechno mohou Židé, svobodní zednáři, americký vojenskoprůmyslový komplex nebo Vatikán. Jsou to lidé, kteří si celé dějiny vysvětlují pouze různými spiknutími, neboť je to duševně méně namáhavé a nevyžaduje žádné studium. Nu a že právě takoví lidé se nejlépe hodí do krámu extrémistickým agitátorům všech druhů a vyznání, je nabíledni.
Psáno v Praze 31. 7. 2004 Otištěno s laskavým svolením autora a internetového deníku Neviditelný pes
Foto týdne
Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).
Recenze týdne
Nejnovější vydání oblíbených pamětí.
Předmět: no
Předmět: rezignovaný príspevok