Připravit loď k boji

Pozoruhodná výstava v Chebském muzeu

Je tomu 90 let, co se k boji s Dohodou hotovilo i rakousko-uherské loďstvo na Jadranu. A právě toto výročí, spolu s upomínkou na rodáky a vůbec na Čechy, kteří na palubách rakousko-uherských lodí za 1. světové války bojovali, vedlo Městské muzeum v Chomutově k tomu, aby uspořádalo výstavu, jež se v suchozemském Česku hned tak nevidí.

Výstava s názvem "Připravit loď k boji" je situována do kostela sv. Kateřiny a zůstává přístupná až do 30. října 2004. Tvoří ji panely s daty, několik hmotných exponátů (kordy, šavle, sextanty), avšak hlavně modely Zdeňka Tollara. Většina panelů pokrývá historii c. a k. mariny - od počátků budování floty dřevěných plavidel v Terstu roku 1725 přes první plavbu kolem světa (1857), bitvu u Helgolandu (1864) a u Visu (1866), arktickou expedici (1872) až ke stavbě prvního dreadnoughtu (1912) a akcím za 1. světové války. Další panely jsou tématické, uvádějí kompletní válečný seznam plavidel, popisují vlajky, zbraně a život na palubě a jeden je i věnován stavbě modelů. Nechybí ani data o námořním letectvu, byť jsou dosti skoupá (žádná zmínka o stíhacích esech, jakým byl kupříkladu Gottfried Banfield) a údaje o rakouských ponorkách. Zde je seznam es přiložen a nelze pominout, že první, třetí a pátý nejúspěšnější ponorkoví velitelé měli český původ, respektive žili po válce v Československu. Obzvláště bizarní osud pak měl třetí v pořadí, námořní poručík Rudolf Singule, který za 1. světové války se svou ponorkou U4 těžce poškodil britský křižník "Dublin" a potopil italský křižník "Guiseppe Garibaldi". Po válce žil v Brně jako soukromá osoba a paradoxně zahynul 2. května 1945 výstřelem z pistole sovětského vojáka, když se před svým domem pokusil ochránit náhodnou chodkyni před znásilněním. Je pohřben bez označení na brněnském Ústředním hřbitově v hrobě své ženy.

Nicméně skutečným magnetem výstavy jsou modely Zdeňka Tollara. Z mého hlediska bývalého bodovače plastikových modelů jsou velmi precizně provedeny a snadno splňují požadavek na kvalitu muzeálních exponátů. Vyznačují se nebývalou jemností a čistotou provedení. Celkem je jich vystaveno 19, z toho asi půl tuctu představuje hlavní rakousko-uherská pancéřovaná plavidla. Velkým dojmem, ne-li vůbec největším, působí již první model barbetové lodi "Kronprinz Erzherzog Rudolf" z roku 1889 o délce 94 m, výtlaku 6 900 t, rychlosti 16 uzlů, se třemi děly 305 mm v barbetách a s šesti 120mm děly, jež patřila k třídě prvních těžkých pancéřových plavidel rakousko-uherské floty. Další modely pak pokrývají vývoj od klasické bitevní lodi s věžovým dělostřelectvem (třída "Wienn", 1897, délka 98,5 m, výtlak 5 600 t, 17 uzlů, 4 x 240 a 6 x 150 mm, třída "Habsburg", 1903, délka 124 m, výtlak 8 300 t, 18,5 uzlu, 3 x 240 a 12 x 150 mm, a "Erzherzog Karl", 1906, délka 124, výtlak 10 600 t, 19,2 uzlu, 4 x 240 a 12 x 190 mm) přes semidreadnoughty třídy "Radetzki" (1910, délka 139 m, výtlak 14 500 t, 20 uzlů, 4 x 305 a 8 x 240) až k plnohodnotným dreadnoughtům třídy "Viribus Unitis" (1912, délka 161 m, výtlak 21 370 t, 20 uzlů, 12 x 305 a 12 x 150 mm). Avšak právě model toho posledního (nejsem si jist, zda předlohou modelu nebyl "Tegetthoff") má o maličko nižší kvalitu, podle provedení hřídelů a spár v palubě se zdá, že se jedná o soutěžní plovoucí model a nikoli o muzeální maketu. Naopak opět špičkovou kvalitu mají modely křižníků - nádherný pancéřový křižník "Sankt Georg" (1903) o délce 117 m, výtlaku 7 300 t, rychlosti 22 uzlů, se dvěma děly 240 mm v přední věži a pěti děly 190 mm (čtyři v bočních kasematách, páté v záďové věži) a pak neméně nádherný křižník (podle pozdější terminologie lehký) "Novara". Toto plavidlo z roku 1913 o délce 131 m, výtlaku 3 500 t, rychlosti 28 uzlů (podle jiných pramenů až 33 uzlů) a s výzbrojí 9 x 100 mm děl a tří torpédometů bylo opravdu dokonalým harcovníkem, takže se není co divit, že si "Novaru" a její blížence "Saidu" a "Helgoland" po skončení války jako kořist dychtivě rozebrali Italové a Francouzi.

Je třeba říci, že modely torpédovek a ponorek, které vystavenou kolekci doplňují, sice nejsou v jednotném měřítku 1 : 100 tak atraktivní, ale to neznamená, že by byly hůře provedeny. Je také zapotřebí ocenit prostředí výstavy. Marná sláva, kostely svědčí lodním modelům nejlépe, jak jsem si ověřil kdysi v Kodani, kde do 70. let minulého století sbírka obřích modelů válečných plachetnic (o délkách až 3 m) byla též umístěna v kostele. Snad je to dáno tím, že lodní modelářství má základ v tzv. votivních modelech, což byly modely lodí, které ve středověku námořnické rodiny věnovaly kostelům jako děkovnou oběť za šťastný návrat svých otců a synů z moře. Ať tak či tak, Chomutov se uspořádáním výstavy "Připravit loď k boji" stal Mekkou českých "shiploverů" a zůstane jí až do 30. října letošního roku.

Psáno v Praze 24. 8. 2004, foto Pavla Trenzová

Uveřejněno s laskavým svolením autora a internetového deníku Neviditelný pes