B-24J ACADEMY KONTRA LEPTY EDUARD

...aneb jak na "draka" ?

         

Již téměř deset let uplynulo od chvíle kdy jsem sám sobě coby vánoční dárek zakoupil rozměrnou krabici firmy ACADEMY s katalogovým číslem 1694 skrývající dvaasedmdesátkrát zmenšený Consolidated B-24J Liberator. Po jeho rozbalení pod vánočním stromečkem a prohlédnutí jednotlivých součástek jsem dospěl k závěru, že jej bude nutné přeci jen trochu vylepšit. Proto jsem si pořídil dva sety leptaných dílů od EDUARDU a po shromáždění patřičných podkladů mohla být stavba zahájena. Mé pocity ze stavby, bohužel ne vždy nejpříjemnější, jsou vyjádřeny na následujících řádcích. Kromě motorů, které jsou ve stavebnici vylisovány jen v podobě reliéfu čelní hvězdice a které jsem nahradil odlitky firmy KUBÁT, jsem započal osazovat také plechy. Set 72-191 nabízí interiér pilotního prostoru, vybavení střeleckých věží a další součástky, které kit vylepší zejména v detailech, set 72-193 obsahuje vybavení pumovnice. Zde jsou kromě "krabice", po jejímž složení vznikne z jednoho dílu zadní přepážka, levý i pravý bok a strop pumovnice, ještě čtyři pumové závěsníky, nástavby na středové výztuhy, nosná konstrukce podpírající centrální část křídla a stabilizační křidélka pum. Naděje, že mi cestou nejmenšího odporu obě sady leptů pomohou vylepšit interiér stroje, který je zejména v zadní části trupu v prostoru bočních střeliš? poměrně chudý, však vzala velice rychle za své při kompletaci pumovnice. Z ještě nesložené "krabice" jsem pro její snažší instalaci do trupu přepážky odřízl. Přední přepážku jsem přilepil na díl č. 69 , zadní jsem vůbec nepoužil. Domnívám se totiž, že výztuhy na přepážce ze stavebnice (díl č. 70) jsou ztvárněny věrohodněji než je tomu v leptu. Kompletaci pumovnice jsem zahájil po vlepení sestavy pilotního prostoru a přepážek do pravé poloviny trupu. Ohnul jsem její boky a vlepil ji opět do pravé poloviny trupu, stropem těsně k vybrání pro usazení křídla - a nastal horor. Při snaze instalovat mezi přední a zadní sekci pumovnice nosnou konstrukci (díly č. 8 a 9) jsem náhle zjistil dvě podstatné závady: 1) zaoblení spodní hrany těchto dílů je provedeno jinak než zaoblení trupu, čímž vzniknou mezi lepty a trupem nepříjemné mezery, které musíte vykrýt podomácku vyrobenými díly z tenké plastikové destičky 2) ramena nosné konstrukce mající podpírat centrální část křídla končí bezmála 10 (!) milimetrů pod stropem pumovnice a musí se pracně nastavovat. Pomíjím dále fakt, že ramena tvořily ve skutečnosti tyče obdélníkového průřezu, což ovšem v leptech při měřítku 1:72 nejde technologicky znázornit. Po tomto zjištění mě napadlo, že i leptané závěsníky pum budou nejspíše krátké. Po jejich vytvarování, zkompletování a přiložení zkusmo na sucho mezi středové výztuhy (díly č. 4 a 5) a strop jsem však byl příjemně překvapen - závěsníky pasují! Co ale nepasovalo byl počet pum, které lze na závěsníky navěsit. Návod udává sice počet 5 kusů na závěsník, pumy nabízené stavebnicí se na něj ale vejdou pouze čtyři a to tak, že se dotýkají tělem i stabilizátory jedna druhé. Nedílnou součástí většiny recenzí bývá hodnocení základních rozměrů kitu a kvalita vylisování jednotlivých součástek. Nejsem zarytým přeměřovačem a kritikem chybějících či přebývajících desetin milimetru a proto jsem jen zkusmo přiložil výlisky trupu a křídla k výkresu z publikace Aero Teamu a zjistil jsem, že sedí. Výkres z polské publikace vydavatelství ALTAIR příliš nedoporučuji. Je totiž i přes měřítko 1:72, které je na něm uvedeno, o něco větší, dá se však dobře využít ke zhotovení výstražných světel. Horší to je ale s kvalitou výlisků. Na obou polovinách trupu jsou totiž zřetelné propadliny v místech vodících kolíků, na obou horních stranách křídla se plastik propadá zase v místech podvozkových šachet. Jejich stěny jsou totiž vylisovány společně s křídlem. Náprava těchto nedostatků vyžaduje zejména na křídle při opakované činnosti tmelení - broušení - leštění značnou dávku trpělivosti. V mém případě i proto, že jsem zvolil stroj bez kamufláže v barvě kovu. Paneláž je provedena negativně, ovšem na motorových gondolách se místy ztrácí a v místě spoje na horní části trupu na sebe některé linky paneláže přesně nenavazují. K dalším viditelným nedostatkům patří kromě nemodelového zavěšení příďové podvozkové nohy a kulovitého střeliště Sperry i spodní strana podlahy pilotní kabiny (ta byla zpevněna několika výztuhami a neměla otvor v místě centrálního panelu pilotů, který vznikl výrobní technologií - panel je vylisován s podlahou v jednom kuse). Vnitřek trupu postrádá jakékoli podélníky či žebra. K jejich znázornění mi pomohla plastiková tyčinka z licího rámečku vytažená do nitky potřebného průměru nad plamenem a návštěva drogerie, kde jsem zakoupil sáček gumiček co nejmenších rozměrů. Aby nedošlo k mýlce - o prezervativy tentokrát nešlo. Gumičky čtvercového průřezu, který napodobuje tvar žeber, dobře kopírují zaoblené tvary trupu. Lepší by ale bylo použít plastikových tyčinek vyráběných firmou EVERGREEN. Ty jsem však v době stavby kitu k dispozici neměl. K lepení žeber jsem použil oblíbený "prstolep". Tím byly lepeny i všechny kovové díly a drobné součástky obsažené ve stavebnici, dále trup, výškovka, směrovky a v závěrečné fázi i křídla k trupu. Klasického lepidla jsem použil pouze při spojování polovin křídla a jednotlivých dílů stabilizátoru. U křídla dávejte pozor na množství nanášeného lepidla na odtokovou hranu. Díky měkkému plastiku se při větší vrstvě lepidla může stát, že se v místě křidélek a klapek, kde je plastik nejtenčí, vytvoří nepříjemné propadliny! Další nervózní chvilky jsem prožil při instalaci výztuh do podvozkových šachet. Jejich předlisovaná žebra jsou na výliscích ve tvaru mírného oblouku, výztuhy z leptů mají však hranu rovnou. Navíc se podle návodu před instalací do šachet mají složit do jakési "plástve", jejíž kompletní sestava se má do šachty vlepit. Snad by se to podařilo před slepením obou polovin křídla, ale pokud nejprve zkompletujete křídlo a pak se budete snažit o instalaci sestavy výztuh - nepovede se vám to tak jako mně. To je ovšem chyba modelářova a proto budete muset přistoupit k tomu, že díly číslo 54 a 55 v místě spojů rozřežete a budete je vlepoval do šachet po částech. Před slepením obou polovin trupu je vhodné podle fotografií dovybavit jeho zadní část. Dobré je doplnit schránky munice a podavače nábojových pásů pro ocasní střeliště, již zmíněná žebra a podélníky, upravit zavěšení střeliště Sperry a instalovat zásobníky kyslíku. Úpravy spočívající zejména v doplnění rozličných rozvodů, hadic a kabeláže je nutné provést i u střeleckých věží, které jsou mimochodem vylisovány ze dvou dílů poměrně silné hmoty. Zde bude činit potíže začištění spáry do neviditelna, nebo? je vedena prosklením, které ve skutečnosti půlené nebylo. Nabízí se sice náhradní řešení - věže si vyrobit vakuově celé nové doma nebo zakoupit stejnou technologií vyráběná "skla" firmy SQUADRON PRODUCTS (kat. č. SQ 9141 a SQ 9142). Hlavně kulometů vyrobené z leptů mají pěkně znázorněnou perforaci pro chlazení. Do stočených válečků je však třeba vložit samotné hlavně vyrobené z injekčních jehel . Po řádném vytmelení a vybroušení spáry spoje polovin trupu a přechodu trup - výškovka (zde musíte na spodní straně u přechodu do trupu použít poměrně dost tmelu, protože vám vznikne nepříjemná dozadu se rozšiřující mezera) jsem mohl přistoupit k nástřiku "kovových" barev. Povrch modelu jsem stříkal třemi odstíny leštitelných barev MODEL MASTER - č. 1401, 1402 a 1403. Střelecké věže, rámování kabiny a náboje vrtulí jsou natřeny hliníkovou barvou HUMBROL z řady Metal Cote, křidélka a pohyblivé části stabilizátoru mají nástřik barvou AGAMA číslo 46. Celý povrch modelu je přeleštěn jemným hadříkem a zafixován sealerem na leštitelné barvy MODEL MASTER. Protože jsem nesehnal fotografii, která by dokládala odlišnosti v lesku paneláže na konkrétním stroji ze všech stran, panely jsem vystínoval podle svého. Navíc zastávám názor, že se u celokovových letounů panely montované na stejné místo v potahu mohly ve svém lesku lišit i kus od kusu. Pak nastala díky zvolenému markingu několikahodinovka pravdy. Vybral jsem si totiž atraktivní provedení stroje B-24J-190-CO "Dragon and His Tail". Nápis na přídi jsem zhotovil pomocí barevné kopírky na samolepící průhlednou fólii. V barevném bokorysu publikovaném v časopisu HPM číslo 5 z roku 1993 je nesprávně uvedena verze B-24G. Podle sériového čísla se jedná o verzi "J" ze 190 výrobního bloku. Draka svírajícího ve svých pařátech šatstva zbavenou dívku jsem na trup nastříkal přes šablonu. Po nástřiku základních barev (dva odstíny zelené, žlutá, ple?ová a černá) jsem malůvku olemoval. Vystínování postavy, drakova břicha a nalakování celého povrchu modelu byla již operace podstatně jednodušší. Nanesením dekálů a nasazením křídel a podvozků se stavba započala schylovat ke svému závěru. Ale ejhle - finále bylo náhle narušeno při snaze přilepit k výškovce směrovky! Při zkusmém usazení směrovky se mi totiž najednou zdálo, že je její poloha jakási nepřirozená. Přiložením na výkres jsem zjistil, že jak paneláž, tak i umístění krytek sedí. Při usazení směrovky do jejího vybrání k výškovce by však její větší část směřovala dolů, přičemž opak má být pravdou! Díky tvůrcům formy jsem byl tedy donucen umístit obě směrové ocasní plochy správně. Věřte, že se úprava spočívající v dokonalém zaslepení původního otvoru na již předtím nastříkaném povrchu se všemi prvky markingu neprovádí zrovna nejlépe. Tak a konečně mohlo dojít na přilepení drobných leptaných dílů, motorů a vrtulí a ke zhotovení světel. Zde bych chtěl podotknout, že v leptech obsažené odvětrávací žaluzie motorů je úplně zbytečné na motorové kryty roubovat. Kryty stačí po jejich obvodu ztenčit skalpelem, proříznutím od sebe oddělit jednotlivé žaluzie a mírně je vyhnout ven. Konečný efekt je rozhodně lepší než ohýbání 24 kousíčků plechu do oblouku tak, aby s přesností na desetinu milimetru kopírovaly zaoblení motorových krytů. Místo těchto dílů mohl autor setu v planžetě ušetřit místo a toto využít kupříkladu pro díly chybějící v zadní sekci trupu. Okénka v trupu je lepší nahradit novými, vyříznutými z tenké průhledné fólie. U kol podvozku jsem znázornil prosednutí pláš?ů a modelářskou pilkou opravil teplem žehličky narušený dezén. Po provedení provozního opotřebení na exponovaných místech byl posléze model hotov. Postupem času jsem v souladu se zákonem schválnosti dospěl ke zjištění, že jsem si při výrobě malůvky draka přidělal zbytečnou práci. Podle dobového snímku přídě skutečného stroje a odborné literatury (In Action, Aircam, Famous Airplanes of the World či Osprey) je malůvka fotograficky nebo kresbou zdokumentována pouze z pravé strany. Je tedy diskutabilní, zda-li byla nanesena ve stejné podobě i na levé straně. Jiná literatura (HPM, Profile Publications, American Warplanes of WW II) však umístění z levé strany - by? jen barevnou kresbou - dokládá. V markingu draka kit vydala před dvěma lety firma MINICRAFT. Obtisk ze stavebnice malůvku nabízí pouze na stranu pravou a barevně je v souladu s poprvé publikovanou barevnou dobovou fotografií přídě tohoto stroje uveřejněnou v Detail&Scale na B-24 proveden na rozdíl od všech kreseb publikovaných v materiálech ze kterých jsem čerpal já správně. Pro puntičkáře dále dodávám, že kit obsahuje nesprávnou přední střeleckou věž Consolidated. U tohoto stroje byla prokazatelně střelecká věž typu Emerson. Na přídi trupu a u poodsunutého překrytu kabiny byla okénka vypouklá, což také není v kitu ztvárněno tak jak by mělo být. Použitá literatura: - Pilot´s and Flight Engineer´s Notes Liberator, Air Ministry 2/1944, - Consolidated B-24 Liberator, Aero Team č.8, - B-24, Przeglad konstrukcji lotniczych, Altair Ltd., - Consolidated B-24 Liberator, Warbird Tech Vol.1, - B-24 In Action, Squadron Signal Publications No. 1021 a No. 1080, - The Consolidated B-24J Liberator, Profile Publications No.19 - Consolidated B-24D-M Liberator, Arco-Aircam Aviation Series Vol.1 a Vol.2 - Jaroslav Schmidt, Letadla 1939-1945 - stíhací a bombardovací letadla USA - Historie a plastikové modelářství č. 5/1993

? Militaria, Elka Press