Supertěžká houfnice M1 ráže 35,5 cm, jeřábový Einheitsdiesel a kořistní GAZ AAA

Obléhání Leningradu, léto 1942 ? doplňování munice 

Z německých obléhacích a dalekonosných děl jsou do modelářského povědomí dobře zapsány 60cm moždíř ?Karl? a 28cm železniční kanon ?Leopold?, neboť jejich stavebnice už nějakou dobu vyrábí firma Trumpeter. Wehrmacht měl však ve výzbroji další obléhací děla, z nich nejkurióznější určitě byla schwere Haubitze M1 ráže 35,5 cm, která jakoby utekla z některé Zemanem zfilmované verneovky. Tuto zbraň o hmotnosti 123 500 kg vyrobila v roce 1939 zbrojovka Rheinmetall a do roku 1944 bylo vyrobeno dalších sedm kusů. Avšak bojové deníky uvádějí nasazení pouze první houfnice, která byla napřed jako součást schwerste Batterie 810 v roce 1940 použita proti pevnostem 1. linie belgického opevněného rajónu Lutych, pak v rámci 1. baterie schwere Artillerieabteilungu 641 při obléhání Sevastopolu a Leningradu. Také se podílela na zničení Varšavy během varšavského povstání v srpnu a září 1944.

Houfnice se dala rozložit na šest celků, které se přepravovaly na 18tunových podvalnících za polopásovými vozidly SdKfz 9. Osmý polopás táhl trajler s díly kozového jeřábu, jehož prostřednictvím se dala houfnice za dvě hodiny sestavit.

Netušil jsem, že firma Soar Art vyprodukovala stavebnici 1:35, dokud jsem si ji loni na výstavě a soutěži v Kopřivnici nekoupil. Soar Art si libuje v kuriozitách, v jejím sortimentu je kupříkladu vůbec největší pětatřicetina na světě, a to stavebnice monstrózního železničního 80cm děla Dora, která má 3000 dílů a hotový model délku 2 metry.

Je třeba říci, že stavebnice supertěžké houfnice má velmi rozpornou úroveň. Jednotlivé díly jsou přesně a čistě odstříknuty, stopy po vyhazovačích decentně ukryty na vnitřních stranách, ale na druhé straně obsahuje nepochopitelné úlety. Patří k nim třeba zábradlí, které se lepí z jednotlivých sloupků a příček, takže je obtížné udržet jeho geometrii, přestože by se příslušné úseky zábradlí daly odstříknout v celku a snadno osadit. Další nedostatky svědčí o tom, že návrhářům buď došly síly, nebo výrobci na tento projekt peníze. Ačkoli je ve stavebním plánku nakreslen drážkovaný vývrt hlavně, ta je uvnitř hladká, takže mi nezbylo než drážkování vyrobit, protože do hlavně o vnitřním průměru jeden centimetr je hodně vidět. Přestože jsou v bočnicích horní lafety odlita ložiska pro pastorek náměrového mechanismu a kolébka je zespodu opatřena ozubeným segmentem, pastorek a další součásti náměrového mechanismu chybí. Pokud si nějaký modelář postaví houfnici se zvednutou hlavní, tento nedostatek se trapně odhalí.

Problém sám o sobě je odměr. Houfnice byla konstruována tak, aby odměr činil 360 °. Jenže nikde není uvedeno, jak se to v praxi dělalo, ani fotky to neprozrazují. Nabízí se, že zadní ložiště bylo uloženo na kruhové kolejové dráze, takže se houfnice na čepu v předním ložišti mohla točit kolem dokola. Fotografie palpostů však nic takového neukazují a stavebnice s tím nepočítá. Malý odměr plus minus 2,5 ° pak umožňovala konstrukce kluzného soklu pod spodní lafetou v zadní části (zbraň měla dvojitý zákluz, který Němci u těžkých děl upřednostňovali). Nakonec jsem se i já kvůli nedostatku podkladů rozhodl pro toto minimalistické řešení.

Námětem scénické podložky je doplňování munice před dalším palebným přepadem obleženého Leningradu. K dopravě obrovských granátů jsem použil ukořistěný GAZ AAA (Eastern Express) a k jejich skládání Einheitsdiesel s jeřábem Bilstein (IBG). Figurky pocházejí ze setů MiniArt a ICM.

 

Jedna z mála fotografií, zachycující montáž supertěžké houfnice M1 na frontě. Kozový jeřáb právě nasazuje závěr.

 

Ještě nenatřený, zkušebně sestavený model. Slepené podsestavy odpovídají montážním celkům skutečné houfnice.

 

Hotový model.

 

Podložka znázorňuje scénu doplňování munice, takže kromě houfnice je na ní kořistní nákladní automobil GAZ AAA a vyprošťovací Einheitsdiesel Bilstein, zde v roli autojeřábu. Jejím základem je deska z voštinové lepenky.

 

Na tomto pohledu jsou auta v popředí, spolu s depem granátů.

 

Rozhodl jsem se udělat podložku kratší a nechat hlaveň přečnívat. Jednak vyšla menší, jednak odpadl problém, čím plochu pod hlavní vyplnit.

 

Je zajímavé, že hlaveň není ani trošku kónická, ale prostě válcová, takže připomíná kanalizační potrubí.

 

Zbraň používala dvojitý zákluz, jednak pomocí brzdovratného zařízení v kolébce, jednak popojetím celé houfnice na ložištích.

 

Kvůli obsluze oplývá obří houfnice různými plošinami a žebříky.

 

Detail čepu kolébky s mosaznou stupnicí elevace a kolem náměru. Před ním válec vyvažovače s gumovou manžetou. Zde má stavebnice také malou vadu. Při nulové elevaci, kdy je manžeta vyvažovače maximálně stlačena (je opravdu pryžová) se nepřirozeně zvlní, poněvadž tyčka uvnitř má malý průměr. Musel jsem na ni navléct plastovou trubičku, aby se manžeta stlačila realisticky.

 

Zde je dobře vidět horní a spodní lafeta. Ta má vpředu soukolí, které je vedeno kolejnicemi v točně na předním ložišti. Zadní část spodní lafety je opatřena kluzným soklem, který při zákluzu posune po kolejích zadního ložiště a třením zákluz zabrzdí.

 

Masivní blok kolébky obsahuje válce brzdovratného zařízení. Závěr je neméně masivní.

 

Houfnice M1 měla nýtovanou konstrukci. Pod hlavní jsou vidět víka válců brzdovratného zařízení a níže masivní spony, které spojovaly horní a spodní lafetu.

 

Obdobné spony byly i vzadu. Ve stavebnici je vše funkční, včetně čepů spon, takže model se dá teoreticky rozebrat jako skutečná houfnice.

 

Abych plochu podložky vyplnil i z druhé strany houfnice, umístil jsem na ni sejmutou maskovací síť, vyrobenou z obvazu.

 

Detail točny a zákluzového soukolí.

 

Nakonec to dopadlo tak, že jsem na podložku rozmístil pět figurek ve dvou skupinách. Přední, přímo u houfnice, tvoří dvě figurky.

 

 Zadní část podložky zachycuje skládání granátů. Ke znázornění jsem použil dvě nákladní auta a tři figurky, do volného rohu umístil břízku (drátěná kostra, sádrokartonový tmel, koupená foliáž).

 

Logika vyžadovala, aby s granátem, zavěšeným na jeřábu, manipulovala jedna figurka a na korbě GAZu AAA stála v roli vazače další. Třetí je u kliky jeřábu.

 

Pohled zezadu zachycuje i barel s hydraulickým olejem a ručním čerpadlem pro čerpání oleje do kanystru.

 

Toto je už druhý Einheitsdiesel, který jsem ze stavebnic IBG postavil. Nejsou to špatné modely, jen potřebují trošku ?dotáhnout?. V tomto případě se to hlavně týkalo plátěné střechy řidičské kabiny, kterou jsem nově vyrobil a instaloval ve složeném stavu.

 

Dvouvýložníkový jeřáb Bilstein je dokonce vybaven výstražnými tabulkami (obtisky), ale kladky nejsou průchozí. To znamenalo vlepovat do nich jednotlivé kousky nití a dávat si třeskutý pozor, aby byly oba kousky napnuté.

 

Podle granátu ze stavebnice mi klubový kolega Jan Patera z pletací jehlice ?10? z PVC vysoustružil další ? i s drážkami pro vodící prstence, které jsou opravdu měděné, z drátu.

 

Samozřejmě jsem musel také osadit figurku vojáka, který točí klikou jeřábu. Uspořádáni s klikou mi přišlo podivné, ale fotografie skutečného autojeřábu dokládají, že tomu tak opravdu bylo. Kliky se zasunovaly do vodících trubek, které trčely z podstavce jeřábu, kde byly navijáky a převody. Vodící trubky ve stavebnici chybí, ale je to práce na pár minut.

 

Zde je pohled na celou trojici, která skládá granáty. Ve skutečnosti měly lodní ráži 14 palců, tj. 356 mm.

 

Dlouho jsem uvažoval, který nákladní automobil k transportu granátů zvolím. Kvůli nedostatku místa jsem pak vybral ten nejmenší, tedy kořistní GAZ AAA. Stavebnice Eastern Express je tvarově vyhovující, ale zcela chybně má pod korbou čtyři příčníky místo tří, takže rezerva se pod korbu nevejde. Už se mi nechtělo tuto vadu odstraňovat, naštěstí díky spuštěné bočnici není vidět.