TERMINÁTOR - CONSOLIDATED B-32 DOMINATOR

Komentáře ke stavbě vakuformového modelu strategického bombardéru.

Ne, nemějte prosím obavy. Nebudu rozebírat stavbu plastikového modelu nezničitelného monstra ze stejnojmenného amerického akčního sci-fi. Jednalo by se totiž o zcela odlišnou kategorii, která do oblasti letectví nepatří. Stavitelé figurek by si snad na své přišli, ale musím je zklamat. Těm, kterým učarovala letadla, to asi velmi vadit nebude, i když se tato populární filmová kreatura ocitla na Zemi pádem z nebes.

Název "Terminator" byl použit již téměř 40 let před tím, než filmoví tvůrci nazvali snímek s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Tuto přezdívku získal těžký čtyřmotorový strategický bombardér Consolidated B-32 Dominator, který byl na sklonku války v několika exemplářích ještě operačně nasazen proti japonským cílům. Hukotem svých motorů Japonce nejvíce znervózňovaly tři stroje B-32-20-CF výrobních čísel 42-108528, 42-108529 pokřtěný "The Lady is Fresh" a 42-108532 "Hobo Queen II". Do výzbroje je dostala 386. Bombardment Squadron ze sestavy 312.Bombardment Group (Light). Stroje vykonaly ze základen Clark Field a Floridablanca na Filipínách v době od 29. května do 6.července 1945 celkem 12 bombardovacích misí. Během těchto útoků trojice svrhla na nepřátelská postavení téměř 134 tun bomb. 11.srpna se stroje 528 a 532 přesunuly na základnu Yontan na Okinawě, kde se setkaly s posilou dalších pěti stejného typu. Po atomových úderech B-29 na Hirošimu a Nagasaki prováděly Dominatory v druhé polovině měsíce srpna hlavně průzkumné úkoly. Při snímkování okolí Tokia 17.srpna byla "Hobo Queen II", která úkol plnila společně s dalšími třemi stroji, napadena deseti japonskými stíhači. Kvarteto však útok tvrdě odrazilo - Japonci přišli o jednu stíhačku určitě a další dvě byly hlášeny jako pravděpodobně sestřelené. 18.srpna pak "Hobo Queen II" a stroj 578 nad Tokiem sestřelily určitě dva Japonce a další dva pravděpodobně.

Pro kitaře mající slabost pro takovéto "drobečky" americké konstrukční školy ve dvaasedmdesátině se nabízejí dvě možnosti. Kromě dnes již exotického vakuformu anglické firmy CONTRAIL Dominatora nabízí americká firma AVIATION USK. Ti, kteří se rozhodnou model získat, to však nebudou mít zrovna jednoduché. V tuzemsku jej na objednávku snad ještě dováží firma Plastikové modely Ilona Müllerová. Mně se model poštěstilo sehnat díky kolegům z branže na berounské Kit Show v roce 1998. Věřte mi však, že kdybych jej měl získat za bezmála 50 US $ v aktuálním kurzu vůči naší "tvrdé měně", v tomto století (a asi ani v příštím) se k tomuto kroku určitě neodhodlám.

Po odklopení víka rozměrné krabice z tuhého kartonu, na němž je přilepen arch papíru oranžové barvy s akční pérovkou letícího stroje "Hobo Queen II", vás přivítají vakuově tvářené díly trupu, stabilizátoru, křídel a motorových gondol, dva shortrunové licí rámečky s menšími díly, vakuová "skla", malá planžetka kovových dílů (s nápisem MPM Ltd.) s prvky anténního systému, perforovanými hlavněmi kulometů a protistřihovými "nůžkami" podvozků, obtiskový aršík a stavební návod. Na dvou samostatných licích rámečcích se nacházejí ještě hvězdice motorů a kryty podvozkových šachet hlavního podvozku.

Obtiskový aršík nabízí markingy pro dva nejznámější stroje - "The Lady is Fresh" a "Hobo Queen II." U tohoto stroje se má "nose art" umístit na obě strany trupu, přičemž ve skutečnosti byl namalován pouze na straně levé. Malůvka navíc postrádá po celém obvodu černý lem a při pokusu umístit ji mezi dvěma okénky za kabinou se vám přihodí, že bílý obláček tvořící pozadí jedno z okének překryje. Příčinou může být malá rozteč mezi okénky a nebo fakt, že je malůvka větší než by v měřítku 1:72 měla být. Modrá barva výsostných znaků je příliš světlá a všechny čtyři mají stejné rozměry. Křídelní výsostné znaky byly ve skutečnosti menší než znaky trupové, takže doporučuji poohlédnout se po jiných, kterými bychom mohli původní nahradit. Doporučuji to i proto, že dekál ze stavebnice má snahu se po odmočení lámat a moc nepomůže ani jeho přestříkání před aplikací vhodným lakem. Na aršíku dále chybí jakékoli popisky a výstražné linky na křídlech , které je třeba na jejich horní stranu namalovat. Poloha linek je naštěstí znázorněna ve stavebním návodu. Ten je proveden na třech oboustranně potištěných listech formátu A3. Kromě stručné historie typu, doporučené literatury a adresy výrobce v něm najdeme bokorys a čelní pohled stroje v měřítku 1:72 a pochopitelně vyobrazení stavebního postupu. V něm chybí očíslování dílů z kovové planžetky, i když na ní díly číslovány jsou. To nám může trochu zamotat hlavu při umís?ování prvků anténního systému, ale snad si poradíme s pomocí nějakého výkresu, který si musíme ovšem opatřit. V návodu se dále nachází bokorysy schémat zbarvení obou strojů a na poslední stránce seznam dalších kitů vyráběných firmou AVIATION USK včetně jejich cen v US $. S majiteli kitu si výrobce neopomněl zažertovat, nebo? na titulní stránce návodu uvádí: "Pokud byste nás chtěli za tento model pochválit nebo nás informovat o tom, že jsme vyhráli v loterii, použijte prosím adresu uvedenou dole. Veškeré kritické připomínky a nadávky žádáme předávat osobně v naší kanceláři v Ulánbátaru". I když během stavby nějaké to slůvko nevole z našich úst bohužel vyjde, nemám strach, že by výlet do těchto končin některý z majitelů kitu riskoval...

Tak tedy, co nás při stavbě čeká a nemine? Nejprve musíme dle návodu zhotovit ze silnější plastikové destičky trupové přepážky. Šablony k jejich zhotovení jsou nakresleny v návodu ke stavbě. Umístění přepážek v trupu a šachtách podvozku je v návodu znázorněno též, ovšem v případě trupové přepážky číslo II. chybně. Tato má být nalepena až na konec podlahy prostoru osádky (díl I.), nebo? by jinak oddělila obsluhu předního hřbetního střeliště od ostatních členů osádky, čemuž tak ve skutečnosti nebylo. Dalším krokem bude vytěžení vakuově tvářených dílů ze základní desky a poté zahájení vlastní stavby. Nejprve se však zmíním o základních rozměrech stavebnice.

Jelikož se jedná o vakuform a poměrně rozměrný model, budeme snad s naměřenými hodnotami při zamhouření alespoň jednoho oka snad spokojeni. Rozpětí křídel po jejich naroubování na trup totiž v mém případě vykazovalo hodnotu 56 cm (tedy o 10 mm méně), délka trupu měřená i s kulometnými hlavněmi však svojí hodnotou 35,4 cm souhlasila. Nechám na osobní úvaze každého, bude-li chtít deficit v rozpětí modelu odstranit. Já jsem se o to nepokusil.

Tak a jdeme konečně lepit. Do levé poloviny trupu vlepíme zhotovené přepážky a před slepením obou jeho polovin nezapomeneme zatížit příď. Dají se použít olověné broky, které uchytíme "prstolepem" mezi trupem a stěnami šachty příďového podvozku (díl V.). V mém případě zátěž použita nebyla - raději jsem zvolil variantu přilepení celého modelu k podkladové desce imitující povrch letištní plochy. Při lepení polovin trupu - jak je u vakuformů obvykle třeba - není nutné styčné plochy podkládat polystyrenovými destičkami, nebo? jsou dostatečně široké. Dále můžeme slepit poloviny křídla, stabilizátoru a motorových gondol. Do přední části gondol vlepíme přepážky č.VI. Po dokonalém zaschnutí spojů můžeme začít v trupu s vyřezáváním otvorů pro umístění pilotní kabiny a střeleckých věží. Hmotu odstraníme i tam, kde jsou předlisována trupová okénka. Zde však pozor! Okénka na pravé straně trupu za kabinou nevyřezávejte, podle výkresů zde bylo jen jedno, a to zhruba uprostřed těch, která jsou na trupu vyznačena. Naopak některá z okének na trupu vyznačena nejsou, proto je při vyřezávání otvorů vhodné řídit se výkresem. Okénka "zasklíme" až po nastříkání modelu - použijeme buď clearfix a nebo je vyřízneme z tenké průhledné fólie, kterou do trupu stejným přípravkem přilepíme. Model postrádá vysouvatelný kryt radaru AN/APQ-13, který byl umístěn za šachtou příďového podvozku. Ten si musíme tedy s využitím domácího "vrakoviště" zhotovit sami.

Ze základních destiček nyní můžeme vyoperovat celkem 9 dílů prosklení. U transparentních dílů kabiny a předního i zadního střeliště je doporučuji vyříznout ne podle rámování, ale i s částí trupu, se kterou jsou vylisovány. Docílíte tak snažšího napasování těchto dílů do trupu. Co je ale ještě praktičtější - bude se vám pohodlněji tmelit, takže přechody mezi prosklením a trupem nebudou znát. Pokud zvolíte tento způsob, pro usazení pilotní kabiny musíte v trupu udělat větší otvor a proto můžete vybavení kokpitu vlepovat do trupu již slepeného. Palubní desku musíte ale vlepit do transparentního dílu. Je pochopitelné, že všechny "kovové" části průhledných dílů natřete z jejich vnitřní strany interiérovou barvou AEROMASTER No.1049 Interior Green. Dále lze zkompletovat střelecké věže, jejichž hlavně v shortrunovém výlisku odřízneme a nahradíme kovovými. Na tomto místě je nutné podotknout, že přední i zadní střeliště tvořily kulovité střelecké věže typu Sperry. Ty měly pracovní prostory zcela uzavřené, ale u modelu to tak provedeno není.

Nyní nás čeká nejsložitější operace. Tou je nasazení motorových gondol na křídla a připojení křídla k trupu. Při usazování gondol si opravdu užijeme, nebo? je důležité, jak přesně v nich vyřízneme otvory pro jejich nasunutí na křídlo. Pokud se vám to nepodaří co nejpřesněji, budete nuceni v místě spojů opakovaně tmelit, přebrušovat a leštit. Těmito operacemi (v místě spoje polovin trupu též) dojde k narušení negativních linek paneláže, které je třeba poopravit. Při kompletaci trupu se nejspíše dočkáte nepříjemného zjištění, nebo? se vám jej při sebevětším úsilí nepodaří slícovat tak, aby na sebe linky paneláže navazovaly. Pokud chcete, aby lícovaly v horní části trupu, budou vám "ujíždět" v dolní části a bohužel i v místě, kam se má přilepit směrovka. Vedení linek paneláže je také diskutabilní záležitostí, nebo? při srovnání s výkresem zjistíme, že souhlasí jen sporadicky. Po přilepení motorových gondol - pozor na geometrii, kterou je třeba neustále kontrolovat jak z bočního, tak z čelního pohledu - bude asi i u vašeho kitu potřebné celý povrch přebrousit a přeleštit. Vakuové výlisky jsou hlavně na křídle poznamenány drobnými vrypy či jamkami, které by byly na povrchu v barvě kovu vidět. Jinak ani Dominatora totiž nabarvit nemůžeme, takže nezbývá nic jiného než uchopit jemný smirkový papír, brusnou pastu, hadřík a začít leštit. Po této činnosti můžete přilepit natupo směrovku a pokusit se o připojení křídla a výškovky k trupu. Výškovku můžete instalovat také natupo (nejprve však k trupu přilepte prosklení zadního i předního střeliště a překryt kabiny a spoje důkladně začistěte), ale křídlo s ohledem na jeho rozměry a další nezbytně nutné úpravy rozhodně ne. Těmi úpravami mám na mysli vylepšení tvaru motorových krytů, jejichž boky byly z čelního pohledu rovné a ne zaoblené tak, jak je tomu ve stavebnici. Osobně se domnívám, že je to největší chyba stavebnice, nebo? při čelním pohledu nesprávný tvar motorových gondol deformuje celkový vzhled letadla. Úprava této vady bude i pro zkušeného modeláře tvrdým oříškem a je docela možné, že ani po této operaci nebude vše dokonalé. Pro maniaky, kteří se k úpravě přeci jen rozhodnou, doporučuji použít polského tmelu WAMOD. Ten lze po vrstvičkách na boky krytů nanést a po dokonalém zaschnutí smirkovým papírem vybrousit do správného tvaru. Za své vezme pochopitelně paneláž, kterou musíme opravit (nejlépe modelářskou pilkou). No a abychom si zábavu trochu prodloužili, můžeme na motorových krytech vyříznout i plastik v místě žaluzií chlazení a ty ztvárnit v otevřené poloze. Zde opět doporučuji řídit se fotografiemi skutečných strojů, nebo? některé z plátů po obvodu motoru se nerozevíraly.

K dodržení správného úhlu vzepětí mi pomohly dva dráty z výpletu jízdního kola vlepené dovnitř každého křídla a vsazené do vyvrtaných otvorů v trupu. Křídla lze pak snáze nasadit a při dodržení mírného vzepětí k trupu přilepit lepidlem na plastik. Po zaschnutí lepidla dojde na zatmelení vzniklých spár a znovu na "oblíbené" broušení a leštění. Hřbetní střelecké věže a spodní střeliště zatím dávat nebudeme, počkáme s tím až po nastříkání modelu barvou.

Nyní dojde řada na zbytek stříkaných dílů. U většiny z nich bude třeba odstranit otřepy či drobné nálitky. Kola podvozku můžeme nahradit odlitky TRUE DETAILS ze setu určeného strojům B-29. Sice přijdeme zase o nějakou korunu, ale výsledný efekt bude stoprocentní. Horší to bude s hvězdicemi motorů. Ty jsou vylisovány pouze v podobě čelní hvězdice na základní desce. Navíc se mi válce zdají příliš tenké. Motor Wright R-3350 nikdo jako doplňkový set nenabízí, takže se musíme rozhodnout, co s tím. V každém případě je vhodné motory ztvárnit modelověji, bohužel pod heslem "udělej si sám". Prvotním krokem k úspěchu však může být obstarání nějakého amerického hvězdicového osmnáctiválce vyráběného odléváním z pryskyřice. V mém případě se jednalo o typ R-2800 vyráběný firmou Kubát. Je u něj ale potřeba upravit tvar klikové skříně a přidat některé prvky, které se na ní nacházely. Otvory pro vstup vzduchu ve spodní části motorových krytů si také zaslouží úpravu - jsou totiž zaslepené. Zábavná je i kompletace čtyřlistých vrtulí, protože jejich náboje a listy jsou vylisovány zvláš?. Po zvládnutí těchto operací můžeme přistoupit konečně k nastříkání modelu. Použít můžeme několika odstínů "kovových" leštitelných barev MODEL MASTER nebo HUMBROL řady Metal Cote. Při kombinaci barev se musíme řídit vlastním citem, nebo? odstupňování odstínů jednotlivých panelů potahu není dostupnou literaturou přesně doloženo. Po jemném přeleštění nastříkaného povrchu a zalakování sealerem MODEL MASTER můžeme přistoupit k nanesení obtisků. Znázorníme chodníčky na křídle, nastříkáme panel proti oslnění před kabinou a matnou černou barvou ztvárníme gumové kryty odledovacího zařízení na náběžné hraně SOP. Na křídle a výškovce u stroje č. 532, který jsem si zvolil ke stavbě, podle fotografií odledovací zařízení nebylo.

K trupu připojíme zbývající střelecké věže, podvozky s kryty, výfuky , prvky anténního systému a exponovaná místa lehce opatříme patinou. Před přilepením podvozkových krytů bude vhodné na jejich vnitřních stranách za použití vrtáčků podle fotografií znázornit prolisy. Oválné prolisy můžene znázornit nahřátým měděným drátem, jehož konec zploštíme do požadovaného tvaru. U bloků výfuků bude třeba vyvrtat otvory pro odvod spalin. Drobné díly přilepíme na svá místa, znázorníme anténu vedoucí od vrcholu SOP ke kabině a pak už konečně budeme moci model postavit na stůl a láskyplně se na něj zahledět (nebude-li ovšem zrovna v dohledu manželka). Závěrečné resumé by po prohlédnutí našeho Terminátora snad mohlo znít i takto: "To byla ale šichta, ještě že jsem to ve zdraví přežil. Ale stálo to za to! Tak a co začnu stavět teď? Že by zase nějaký vakec...?!

Použitá literatura :

Dominator - The Story of the Consolidated B-32 Bomber, Pictorial Histories Publishing Company, Montana, 1993 Historie a plastikové modelářství č. 12/1997 Flugzeug č.4/1993 Entuzjasta Lotnictwa č.1/1995

       

? Militaria, Elka Press