logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Dragouni Rakouské republiky

Výstroj a výzbroj dragounů Rakouské republiky v období mezi 1. a 2. světovou válkou

Zákonodárství nové Rakouské republiky původně počítalo se systémem všeobecné branné povinnosti pro muže od 19 do 42 let. Jednalo se tedy v podstatě o kopírování starého císařského vzoru. Branný zákon ze dne 6. 2.1919, vytvořený v tomto smyslu, nemohl být ale realizován, nebo? 42. článek mírové smlouvy ze St. Germain-en-Laye stanovil pro rakouskou armádu značná omezení. Její počet nesměl převyšovat 30.000 mužů (včetně 1.500 důstojníků). Armáda se doplňovala dobrovolníky se služebním úvazkem na 12 let – toto opatření mělo zabránit vycvičení dostatečného množství záloh. Tento stav byl zakotven v novém branném zákonu ze dne 18. 3. 1920 a v podstatě trval až do r. 1936, kdy byla znovu zavedena všeobecná branná povinnost.

Spolkové vojsko (Bundesheer) se dělilo na 6 brigád. V rámci každé brigády existovala 1 jízdní eskadrona, označovaná jako dragounská – byli tedy dragouni jediným druhem rakouské jízdy. Dragounské eskadrony nebyly zařazovány do žádných vyšších organizačních jezdeckých celků – velitel eskadrony byl funkčně na úrovni velitele samostatného praporu.

Dragounské eskadrony byly číslovány a byly označeny místním názvem, shodným se jménem brigády. Od r. 1923 bylo k jejich názvu přidáno doplňující označení součásti bývalé císařské armády, udržování jejíž tradice bylo té které eskadroně přiděleno. Eskadrony se považovaly za pokračovatele těchto historických součástí. Jejich plné označení bylo nyní následující:

– Burgerländische Dragonerschwadron Nr. 1 (früher Dragonerregiment Nr. 15)

– Wiener Dragonerschwadron Nr. 2 (früher Dragonerregiment Nr. 3)

– Niederösterreichische Dragonerschwadron Nr. 3 (früher Dragonerregiment Nr. 11)

– Oberösterreichische Dragonerschwadron Nr. 4 (früher Dragonerregiment Nr. 4)

– Steirische Dragonerschwadron Nr. 5 (früher Dragonerregiment Nr. 5)

– Salzburger Dragonerschwadron Nr. 6 (früher Reitende Tiroler Landeschützen [ev. Kaiserschützen]).

Dragounská eskadrona sestávala z velitelství eskadrony, 3 jízdních čet, 1 kulometné čety a 1 jízdní telegrafní skupiny. Celkový početní stav byl 6 důstojníků, 9 poddůstojníků a 91 mužů. Každé eskadroně (s výjimkou č. 3) byla do r. 1930 přidělena 1 zástava.

Důstojníci, určené osoby kulometné čety a sanitní služby byli vyzbrojeni pistolemi, ostatní karabinami. Chladné zbraně byly jednotné pro všechny, včetně důstojníků – bajonet, zavěšený na opasku a šavle, upevněná na sedle. Všichni dragouni byli vybaveni jezdeckými koňmi, vedle toho byli u eskadron systemizováni nákladní koně pro kulomety, technický materiál a pod. Uniforma dragounů Rakouské republiky byla stejná jako pro celou tehdejší rakouskou armádu – byla ostatně kopií uniformy německé (v šedé barvě, jako pokrývka hlavy brigadýrka se štítkem a dále ocelová helma z I. světové války, límcové výložky s Gardelitzen, hodnostní označení na rukávech pro nižší poddůstojníky a na náramenících pro vyšší poddůstojníky, důstojníky a generály). Jako rozlišovací znak zde sloužila barva zbraně, pro jízdu žlutá, nošená na límcových výložkách a na lemech či podložkách nárameníků a rukávových nášivek. Jezdci měli kromě blůzy i kožíšky s kožešinovými límci, které pokud nebyly oblečeny, se nosily v závěsu přes levé rameno.

V r. 1934 byl proveden návrat k uniformám z doby před rokem 1918. Barva uniformy v polní šedi zůstala zachována. Jako pokrývka hlavy sloužily polní čepice, u jízdy bez štítku. Blůzy byly zapínány lištou a hodnostní označení bylo na barevných límcových výložkách (jako distinkce opět šesticípé hvězdy). Pro důstojníky byly znovu zavedeny polní přepásky nebo patrontašky na bandalíru. U dělostřelectva a technických vojsk byly na límcových výložkách barvy zbraní, ale u pěchoty a jízdy byly obnovené staré plukovní barvy, tedy barvy pluků, k jejichž tradici se tyto formace hlásily. Dragounské eskadrony byly po třech sloučeny do dvou pluků. Vzhledem k tomu, že se každá eskadrona považovala za pokračovatele jiné formace, vznikly tak pluky s nejednotnou egalizací.

U dragounského pluku č. 1 byly barvy výložek následovné:

– 1. eskadrona (původně eskadrona č. 1) bílé

– 2. eskadrona (původně eskadrona č. 2) tmavě červené

– 3. eskadrona (původně eskadrona č. 3) šarlatově červené .

U dragounského pluku č. 2 pak byly tyto:

– 1. eskadrona (původně eskadrona č. 4) trávově zelené

– 2. eskadrona (původně eskadrona č. 5) císařskožluté

– 3. eskadrona (původně eskadrona č. 6) trávově zelené .

Dále byly zavedeny i pestré vycházkové uniformy (tzv. Gesellschaftsanzug), napodobující vzor z doby před r. 1914 (vojenské úřady zelené, pěchota modré, dělostřelectvo hnědé kabáty a pod.). K jejich všeobecnému rozšíření nedošlo, protože zájemci si je musili opatřit na vlastní náklady. U dragounů byla jako pokrývka hlavy pro důstojníky černá čepice se štítkem, pro mužstvo červená čepice bez štítku. Světle modrý kabát měl límec a rukávové výložky v barvě eskadrony. Červené rajtky a holínky doplňovaly tuto uniformu. Toto platilo jen u eskadron, hlásících se k tradicím dragounských pluků. U 3. eskadrony pluku č. 2 uniforma napodobovala výstroj jízdních tyrolských zemských střelců – kabát v barvě štikové šedé a rajtky tmavě modrošedé.

Oběma novým dragounským plukům pak byly přiděleny tradice dalších bývalých císařských dragounských pluků a sice č. 13 a 8 a současně s tím převzaly pluky i jejich historické názvy do svého označení, tedy:

– Dragonerregiment Eugen Prinz von Savoyen Nr. 1

– Dragonerregiment Raimund Graf Montecuccoli Nr. 2 .

Se zavedením všeobecné branné povinnosti byla obnovena i instituce jednoročních dobrovolníků. Název sám o sobě byl diskutabilní, nebo? presenční služba trvala 1 rok a tak bylo označení "jednoroční" nadbytečné. Ovšem i zde se projevovalo kopírování názvů z období staré monarchie. Dlužno ovšem podotknout, že tam měl při dvou- či tříleté presenční službě pojem jednoročního dobrovolníka své opodstatnění. Jednoroční dobrovolníci za republiky, vyskytující se i u dragounských pluků, měli ve službě některé úlevy. Mohli bydlet v soukromých bytech a službu ve stáji mohli za úplatu převést na jiného vojáka.

Dragounské pluky existovaly až do r. 1938. Po připojení Rakouska k Německé Říši byla spolkové vojsko začleněno do německé armády. Oba dragounské pluky bývalé rakouské armády se tak staly jedinými dragounskými pluky Wehrmacht.

Literatura

Der Grosse Herder IX., XI. Freiburg im Breisgau 1934, 1935.

Der Neue Brockhaus IV. Leipzig 1938.

Funcken, L., Funcken, F.: L'Uniforme et les Armes des soldats de la guerre 1939–1945, Tome 1. Tournai 1972.

Österreichs Bundesheer. Wien (1928).

Schmidt, H.: Handbuch für Unteroffiziere. Wien 1911, 1915.

Schreiber, G.: Des Kaisers Reiterei – Österreichische Kavallerie in vier Jahrhunderten. Wien 1967.

Überlieferungspflege im Bundesheer – Durch die Jahrhunderte österreichischen Soldatentums. Wien 1931.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.


Recenze týdne

Za svobodnou Paříž

Obsazení, odboj, osvobození 1940-1944