logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Dezertér

Neobyčejný příběh jednoho cizineckého legionáře. Převzato ze zahraničního tisku.

Fort Drum, NY – Po absolvování vojenské akademie Spojených států ve West Pointu na jednom z předních míst své třídy v roce 2008, zahájil poručík Lawrence J. Franks Jr. hvězdnou kariéru se třemi nasazeními, vyznamenáním za výjimečné služby a písemným ocenění od jednoho z nejvýše postavených velitelů armády.

Jediný problém: K ničemu z toho nedošlo v armádě Spojených států.

Poté, co byl poslán do Fort Drumu v zasněžených severních oblastech státu New Yorku, kde mu byla svěřena zdravotnická četa, poručík Franks jednoho den v roce 2009 zmizel. Zmatení příslušníci jeho praporu prohledávali rozsáhlé lesy kolem pevnosti ve snaze najít jeho tělo.

Netušili ovšem, že už sedí v letadle do Paříže, kde vstoupil pod přijatým jménem do francouzské cizinecké legie. Teprve letos (2014), když se vrátil, se armáda a jeho rodina dozvěděli, co se stalo.

V pondělí byl poručík Franks odsouzen ke čtyřem letům vězení a k propuštění z armády na základě obvinění, že jeho chování je nevhodné pro důstojníka a za dezerci se záměrem vyhnout se službě, obzvláště [bojovému] nasazení.

K rozsudku poručík prohlásil, že odešel proto, že léta bojoval s nutkáním spáchat sebevraždu, jež bylo po příchodu do Fort Drumu tak intenzivní, že měl obavy – pokud drasticky svůj život nezmění – že se zastřelí.

V průběhu soudního líčení nepovolil soudce jeho advokátům předložit na jeho obranu lékařské zprávy o boji 28letého důstojníka s depresemi a sebevražednými sklony. Žalobce u soudu tvrdil, že poručík uprchl proto, aby se vyhnul nasazení v Afghánistánu. Bývalý velitel poručíka Frankse, plk. Michael Loos, v pátek svědčil, že ztráta důstojníka znamenala pro prapor připravující se k nasazení, velkou zátěž.

„Pro jednotku to nebylo snadné, neboť se v té době potýkala s řadou nesnází,“ řekl plukovník Loos. „Měli jsme hodně práce a potřebovali jsme silné a stabilní vedení.“

V rozhovuru v hotelu nedaleko Fort Drumu minulý týden, kde probíhal vojenský soud, poručík Franks řekl, že ve skutečnosti toužil po tom jít do války, ale že jeho bojové nasazení bylo ještě skoro rok vzdálené a on v té době cítil, že už nadále nedokáže zvládat své sebevražedné sklony.

„Potřeboval jsem být ve vlhku, zimě a trpěl hladem,“ řekl. „Potřeboval jsem vést namáhavý život a to jsem mohl najít jedině v legii.“

Při zpětném pohledu, řekl, si uvědomuje, že tu byly jiné možnosti, včetně pokusu nechat se přeložit k nějaké bojové jednotce, ale v té době se domníval, že žádné přeložení nebude tak rychlé, aby mu pomohlo.

„Cítím se opravdu zle za to, jaké trápení jsem způsobil své rodině a za narušení své jednotky,“ prohlásil. „Ale nelituji toho, co jsem učinil – ničeho z toho, ani dobrého, ani špatného – protože mi to zachránilo život.“

Těm, kteří ho znali, připadal poručík Franks, který vyrůstal v Damascusu v Oegonu, jako člověk, který vede dokonalý život. Syn neurochirurga, inteligentní, oblíbený, kapitán fotbalového týmu své střední školy, premiant ve West Pointu, kde absolvoval mezi první 12 procenty své třídy.

„Byl ve špičkové fyzické kondici, velice inteligentní, osobně to byl fakt vynikající kluk,“ řekl jeho spolužák z West Pointu, Matthew Carney, který byl ve Fort Drumu jeho spolubydlícím.“

Dokonce ani nejbližší rodina poručíka Frankse nevěděla o hloubce jeho zoufalství. Ale již od dospívání, tvrdí, byl pronásledován téměř každodenními nočními můrami, neústupnými depresemi a nutkáním ukončit si život. Byl vychován jako křesťan a proto považuje sebevraždu za hřích; říká, že přemýšlel o tom, jak smrt zařídit tak, aby vypadala jako nehoda, něco jako narazit s autem do stromu, anebo skočit z útesu.

„Bez hledu na to, co jsem podnikal, nemohl jsem najít klid,“ říká. Jedinou terapií podle něho byl fyzicky vyčerpávající výcvik s ostatními kadety.

„Řada lidí nesnáší, když jsou promoklí, prochladlí, ale mě to šlo k duhu,“ řekl. „Bylo to skoro jako droga, být postaven před takovou výzvu a zaměřit se na překonání depresí.“

Po absolvování West Pointu byl jmenován velitelem zdravotnické čety v 10. horské divizi první brigády bojového týmu ve Fort Drum, kde mezi jeho povinnosti patřilo hlavně aktualizovat lékařské záznamy a chodit na porady.

Na této fotografii poskytnuté francouzskou armádou, je Lawrence J. Franks Jr. vzadu uprostřed, se samopalem, během svého nasazení v Mali v roce 2013.

Pokud nebyl vystaven vypětí ve West Pointu, řekl, jeho deprese se prohlubovaly.

Podle svých slov nevyhledal lékařské vyšetření, protože jako zdravotnický důstojník viděl, že ostatní vojáci dostávali příliš mnoho medikamentů a jejich kolegové se jich stranili.

V březnu 2009 dostal na starost velení při výcviku na střelnici a napadlo jej, že našel způsob, jak by jeho sebevražda mohla vypadat jako nehoda. Naplánoval si, že až půjde se samopalem na střelnici, zakopne a během pádu stiskne spoušť.

Ale několik dní poté, po pravidelném telefonním rozhovoru s rodiči, se rozhodl, že nemůže svou rodinu vystavit vlastní sebevraždě. Po tomto telefonátu měl cosi jako zjevení, jak to popisuje: vstoupí do francouzské cizinecké legie.

„Bylo to povzbuzující, konečně jsem kvůli něčemu pocítil vzrušení,“ říká. „Poprvé za léta jsem neuvažoval o tom, že se zabiju.“ O dva dny později už seděl v letadle.

„Věděl, že dezertuje z armády a bude obviněn, ale sebevražda by byla horší hřích,“ říká brigádní generál Stephen Xenakis, penzionovaný armádní psychiatr, který během soudního řízení svědčil v jeho prospěch.

Francouzská cizinecká legie byla vytvořena v roce 1831 jako součást francouzské armády a tvoří ji téměř výhradně cizinci. Byla nasazena v bojích v nejodlehlejších částech impéria a zpravidla přijímá téměř kohokoliv, neklade žádné otázky a vydobyla si reputaci jako tlupa vyvrhelů, zkrachovalých revolucionářů a hrdlořezů.

Poručík Franks byl přijat bez ohledu na to, že jej chtěla zpět armáda Spojených států, a podobně jako ostatní rekruti obdržel smyšlené jméno. Stal se z něj Christopher Flaherty a podepsal pětiletou smlouvu.

„Nikdy se neptáme odkud přicházejí,“ říká francouzský brigádní generál Laurent Kolodziej během svědectví nahraného v Paříži. „Jsou to lidé, klepající na dveře, my se jen ujistíme, že nemají na rukou krev, a potom je pustíme dovnitř. Stát se legionářem, to znamená dostat druhou šanci.“

Z poručíka se stal legionář nejnižšího postavení. Byl zbaven své vojenského hodnosti, majetku a identity, byl bouzen uprostřed noci, aby běžel v dešti, byl připravován o spánek a o jídlo, musel nekonečné hodiny pochodovat a zpívat pomalé, smutné tradiční legionářské písně, a byl šikanován seržanty, kteří vědí, že rekruti si nemají kde stěžovat, takže „mi nezbýval čas zabývat se svými niternými démony“, říká Franks.

„Deprese pomalu odcházely,“ říká. „Už jsem neuvažoval o tom, že se zabiju.“

Poručík Franks, který měl výcvik medika, že zúčastnil mírových misí ve Středoafrické republice a v Džibuti. Byl povýšen a získal řadu vyznamenání a odměn.

V roce 2013, poté, co islámští bojovníci spojovaní s Al Kajdou obsadili severní Mali, byl vybrán pro osobní tělesnou stráž generála Kolodzieje, který velel vojenským silám francouzské reakce.

Během pěti měsíců se stal tím, čemu Francouzi říkají generálovo „rameno“, protože byl po celou dobu po jeho boku.

„Je to člověk, na kterého nikdy nezapomenu a na jehož straně budu vždycky stát,“ řekl generál Kolodziej ve své svědecké výpovědi. „Není jen rozeným vojákem, je to rozený gentleman. Měl bych rád ve svém týmu deset lidí jako je on a potom bych byl nejšťastnějším generálem.“

V den, kdy poručík Franks naplnil svůj pětiletý závazek, v březnu 2014, sundal své rudozelené legionářské epolety, bílé képi, a vydal se armádě Spojených států v Německu.

„To, že jsem se osobně dostavil, byl nejšťastnější moment v mém životě,“ řekl. „Teď se vracím domů k rodině a k odpovědnosti za to, co jsem udělal.“

Vojenský soud shledal poručíka vinným. V pondělí jeho právník, Louis Font, řekl: „Tvrdý rozsudek svědčí o tom, že armáda nepřestává být hluchá k duševním poruchám a sebevražedným sklonům.“

Rodiče prohlásili, že chápou, že jej armáda musela potrestat. Ale jeho otec, dr. Lawrence Franks, doufá, že mu armáda umožní návrat do služby.

„Připadá mi to jako ohromné plýtvání, nevyužít potenciál někoho, kdo je tak silný a nadaný a šlechetný,“ řekl minulý týden. „Každopádně, před svým synem smekám. V té době si myslel, že to je nejlepší řešení, a zachránil si tak vlastní život.“

 

Poručík Lawrence J. Franks Jr. ve Watertownu, N.Y., při čekání na konec svého vojenského soudu. V pondělí byl odsouzen ke čtyřem letům vězení.

 

Jesse Neider for The New York Times

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa