Jak by vypadala Evropa bez pomoci USA

Poznámka k diskusi k článku Armádní sirotci - viz zde: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/armadni-sirotci.html#comments

Jak by vypadala Evropa, je velmi těžké hodnotit, nejenom že historie nezná slovo ?kdyby?, ale paradoxně rovněž pro dostatek literatury, která umožňuje hodnocení z různých úhlů pohledu. Je žádoucí situaci hodnotit zejména z pohledu, že vše souvisí se vším, hodnotit, zda jednotlivé kroky byly prokazatelné akty hospodářské pomoci, nebo obchodu, směny, diplomatické aktivity, zednářských nebo iluminátských aktivit. Musíme mít neustále na zřeteli, že v mezinárodním styku, je hlavní usus ? ?CO ZA TO?.

Vhodnější by tedy bylo uvažovat komplexně, jak by evropský kontinent vypadal bez styku s Amerikou, včetně Spojených států. Již při návratu z první plavby do Nového světa byl do Evropy dopraven tabák, syfilis, hamaka a zejména drahé kovy. Neznali bychom brambory, kakao, kukuřici. Dusičnan sodný (NaNO3), zvaný chilský ledek jako hnojivo zvýšil podstatně zemědělské výnosy v Evropě, nejenom to, umožnil levnější výrobu střelného prachu, tím i intenzivnější a levnější užívání palných zbraní v bitvách 18. a 19. století, které se staly méně nákladné. Drahé kovy z Nového světa umožnily Evropě zavést peněžní oběh a takto postupně demontovat feudální systém. Drahé kovy nebyly v Novém světě získávány obchodem, ale zpravidla loupeži, nebo v lepším případě směnou za zboží typu ?jablonecká bižuterie?. Taková směna je běžná i o mnoho století později, na příklad američtí vojáci získávali v Německu za balíčky cigaret rytířské kříže s dubovou ratolesti a meči v dnešní ceně 14 800 Euro.. Naopak později se v Evropě uplatní finanční systém postavený na americkém dolaru, který má významný podíl na zvyšování sociálního napětí a rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.

Vliv aktivit USA na vzhled Evropy byl ale daleko významnější, neměli bychom Coca Collu, žvýkačku, cigarety s velbloudem ?Camel?, penicilín, DDT, naše dámy by nepoznaly nylonky, nepoznali bychom jazz, hokej, kouzlo westernů, a zejména bychom nevěděli, co je to multikultura. Tato nadílka se do Evropy dostávala různými způsoby, nejenom prostřednictvím pomocné akce UNRA, nebo Marschallovým plánem. Velkou válku by bez vstupu Ameriky do války roku 1917 s velkou pravděpodobnosti vyhrál Trojspolek. Německo by nemuselo platit reparace a nevznikly by sociální podmínky pro vznik nacismu, následně nemusel být holokaust. Nevzniklo by Československo a to by se nemuselo roku 1993 demontovat. Podle původních představ prezidenta Wilsona Rakousko-Uhersko mělo být zachováno a národy zde žijící měly obdržet autonomní status. Rakousko-Uhersko mělo být základem velké federace, podle vzoru americké unie, proto také Wilson nepodporoval ideu československé samostatnosti. Svůj názor změnil až po vstupu USA na evropské bojiště. Český národ chová proto jeho jméno v úctě tím, že je po něm pojmenováno pražské nádraží. Wilson byl ale nechtěně naší sudičkou, která svou deklarací práva na sebeurčení německé národnosti nám přisoudila osud Mnichova.

Spojené státy měly obrovské možnosti růstu. Do konglomerátu občanů Spojených států se začlenili potomci mnohých uprchlých dobrodruhů z celého světa; psanci; přistěhovalci, kteří ve staré vlasti neměli šanci; zlatokopové. Zvláštní skupinu tvoří generace afrických otroků nebo Hispánců. Americká společnost postrádala nobilitu a podle toho se chovala (a doposud se chová). Značná část těchto lidí se se usazovala na nedozírných plochách země, zdánlivě nepatřící nikomu. Avšak nejprve bylo nutné tyto plochy zkultivovat. Jak? Vybitím bizoních stád a likvidací původních obyvatel ? Indiánů. Krom vytlačování Indiánů osadníky a dobrodruhy tento krok prováděla vláda systematicky, metodou, kterou používá nyní v Evropě. Tato spočívá podle E. T. Setona v nedodržování smluv, v absolutní věrolomnosti, v rozdmychávání nenávisti mezi jednotlivými kmeny a následně represemi a mocenským zásahem, který indiánské kmeny zlikvidoval a zbytky zahnal do rezervací. Například mírumilovné, tak zvané civilizované kmeny amerického jihovýchodu americká vláda vysídlila na západ od Mississippi, kde bylo zřízeno roku 1833 indiánské teritorium. Trasu, kterou se Indiáni ubírali, byla nazývaná Cestou slz, protože na ní zahynulo z celkového počtu 70 000 Indiánů až 20 000 osob, zejména žen, starců a dětí. My tomu v Evropě říkáme pochod smrti. Americká vláda takto instruovala nacisty, jak zacházet s méněcennými lidmi, i toto je americký příspěvek ke vzhledu Evropy.

Leč vraťme se do období První světové války, Amerika cítila nutnost se angažovat ve Velké válce, když narůstala pravděpodobnost porážky jejích největších dlužníků, Anglie a Francie. I když důvodů pro vyhlášení války bylo více, například neomezená ponorková válka, německé podněcování Mexika k intervenci [což by bylo logičtější řešit vojenskou konfrontací s Mexikem], vybraly si Spojené státy za záminku potopení anglické lodi Lusitania německou ponorkou U-20. Tehdy roku 1915 zahynulo 1198 lidí, včetně 139 Američanů. Takováto záminka vypadá velmi ušlechtile, i když válka byla vyhlášena jeden a půl roku po této tragédii. V dějinách šíření americké demokracie mají takové záminky své místo. Dne 15. února 1898 byl důvodem k vyhlášení války Španělsku dodnes neobjasněný výbuch na USS Maine v havanském přístavu (trosky jsou tam jako exponát dodnes). K zahájení bombardování severního Vietnamu došlo po údajném napadení USS torpédoborce Maddox torpédovými čluny severovietnamského námořnictva (incident v Tonkinském zálivu, který se odehrál 2. srpna 1964). Po padesáti letech po odtajnění amerických materiálů vyšlo najevo, že incident byl vymyšlen ministrem McNamarou, aby se zdůvodnil útok na severní Vietnam. 17. července 2014 byl na východě Ukrajiny sestřelen malajský Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, který letěl z Amsterdamu do Kuala Lumpuru. Na palubě bylo 298 lidí, všichni zahynuli. Ministr Kerry okamžitě po události vyhrožoval potrestáním viníků a nad světem se opět vznáší přízrak války.

Soudobé války v Evropě nemívaly dlouhé trvání, vždyť jenom Balkán stihl uspořádat dvě války od počátku století do roku 1914. Původně uvažovaná krátká válka se pomocí amerického obchodu prodloužila na čtyři roky a lidské ztráty se z uvažovaných desítek tisíc zvětšily na miliony. I tuto skutečnost můžeme dát do souboru ?Jak by vypadala Evropa bez pomoci USA?. Je to poněkud cynické, ale první světová válka byla pro USA požehnáním, Spojené státy, které byly touto dobou před finančním krachem, se z velkého dlužníka staly "přes noc" velkým věřitelem. Dluh cizích států vůči Americe dosáhl na svoji dobu obrovské částky, téměř 12 miliard dolarů. Následně, v období 1914 až 1917 USA obchodovaly jak s dohodovými státy, tak se státy Trojspolku. Německo mělo například americkou licenci na roznětky ručních granátů. Tato licence umožnila vybírat poplatek za každý německý ruční granát, lhostejno zda jim byl zabit Francouz nebo Američan. Obchodovalo se podle principu, zaplať a odvez, ale i na úvěr. Výhodou pro americké obchodníky byla i skutečnost, žeevropští vývozci v důsledku války snížili své obchodní aktivity. Spojené státy získaly 40 procent světových zásob zlata. Konečným důsledkem bylo přestěhování zlatých rezerv starého kontinentu, ať vítězů, nebo pražených, do trezorů amerických bank a posléze do Fort Knoxu. Následně Spojené státy vyúčtovaly spojencům každý dolar a ti, zejména Francie, tyto částky nemilosrdně vymáhali na Německu, kde vznikala extrémní bída a neúnosná sociální situace. Takové situace nutně vyúsťují v revoluci ? v tomto případě hnědou. Když vidím na obrazovce vítězný parademarš wehrmachtu na Champs-Élysées v roce 1940, vybavují se mě mimoděk slova Mefistofela ?Největším prokletím zla je, že plodí zase zlo?.

I když se čtrnáctibodový mírový program prezidenta Wilsona výslovně nezmiňoval o Jugoslávii, nicméně ve snaze dostát právu na sebeurčení se na Balkáně ve dvacátých letech XX. století pracně lepil multinárodní a multikulturní stát Jugoslavie.

Poválečné období ve Spojených státech je charakterizováno investicemi válečných zisků do modernizace, technologií a budování nových závodů. Díky velké poptávce na trzích se výrobky stále dařilo prodávat za vysoké ceny. Spojené státy požadovaly volný přístup na národní trhy jiných zemí, samy však svými ochrannými cly ztěžovaly dovoz zahraničního zboží do vlastní země, což mělo negativní vliv na evropskou ekonomiku.

V meziválečném období byl politický postoj USA k Evropě zpravidla neutrální. Jistěže, americký farmář, petrolejář, průmyslník snil o opakování požehnaných let 1914?1917, ovšem za podmínky udržení izolacionalizmu. V této době politici pouze uvažovali o možnosti převzetí britské Royal Navy v případě porážky a obsazení Anglie, kdyby se totiž loďstvo dostalo do rukou Němců, tak by Spojeným státům mohly nastat potíže.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA. Nemohu posuzovat reakci USA na obsazení Rakouska, nejsou k tomu materiály. Spojené státy se sice počátků války v Evropě neúčastnily, ale intenzivně podporovaly Velkou Británii a po zahájení války s SSSR i Sovětský svaz (nebylo to ovšem zadarmo). V současnosti jsou USA velmi kritické ke Švýcarsku, protože v tomto období odmítalo přijímat další židovské uprchlíky. Trpasličí Švýcarsko jich přijalo asi 20 000, tedy přibližně tolik co obrovské Spojené státy, ty jsou zato velmi aktivní ve vymáhání tak zvaných mrtvých kont. Americký archivář objevil ve vládních dokumentech dopis Nicholase Wintona Franklinu Rooseveltovi, v němž britský zachránce 669 československých dětí před nacisty žádá v květnu 1939 tehdejšího amerického prezidenta o přijetí ohrožených dětí z Československa. V rozhovoru s CBS se Winton také zmínil, že poslal dopis tehdejšímu americkému prezidentovi Rooseveltovi, ve kterém ho žádal, aby ohrožené československé děti přijala nejen Británie, ale také Spojené státy. Američané však žádné děti nepřijali. Winton totiž v dopisu nedal nabídku ?co za to?. To byla škoda, stovky dětských životů mohly být ušetřeny plynových komor.

Norman G. Finkellstein v monografii ?Průmysl holocaustu? je kritičtější: ?Kdyby existovala dostatečná vůle, mohli bychom se z nacistické zkušenosti dovědět hodně o nás samých (Američanech). Ideologie dobývání amerického západu (Manifest Destiny) předjímala téměř všechny ideologické a programové prvky Hitlerovy politiky Lebensraumu. Hitler si bral za vzor americké dobývání západu. Během první poloviny minulého století uzákonila většina amerických států sterilizaci a desítky tisíc Američanů byly proti své vůli sterilizovány. Když nacisté uzákonili své vlastní sterilizační zákony, jednoznačně se odvolávali na tento americký precedens. Nechvalně známé ?Norimberské zákony? zbavily Židy zákonných práv. Černí na americkém jihu trpěli pod stejnými nezákonnými skutečnostmi a byli objektem mnohem většího všeobecně rozšířeného spontánního a schvalovaného násilí než Židé v předválečném Německu.? Tolik americký občan Norman G. Finkellstein. Mnichovská dohoda byla Spojenými státy s nadšením akceptována, avšak Německo v důsledku okupace 15. března 1939 obdrželo nepříjemný políček. Demarše Spojených států byla spolu s notou SSSR velice ostrá. Prezident Roosevelt zaslal dr. Benešovi osobní dopis a v květnu jej osobně se všemi poctami přijal. Pro náš začínající odboj toto byl velmi cenný přínos. Zde je vhodné doplnit, že vláda Spojených států neuznala Slovenský stát a slovenské zboží dodávané do Spojených států muselo být značeno ?made in Germany?.

Po přepadení Japonskem byl předpoklad, že USA se soustředí pouze na válku v Pacifiku, ostatně bylo by proti zásadám strategie otevírat druhou frontu. Dalo se předpokládat, že Japonsko bude poraženo nejdříve ve druhé polovině roku 1944 a Evropa, ? tedy Velká Británie a Sovětský svaz ? by německý nápor, jak ukazují dějiny, nevydržela. Naštěstí Adolf Hitler udělal ve svém životě nejosudnější chybu. V prosinci stály německé armády před Moskvou, Hitler předpokládal, že Moskva padne a válka proti SSSR v krátké době vítězně skončí. Proto Německo 11. prosince 1941 v předstihu vyhlásilo válku Spojeným státům, které se tak do války v Evropě dostaly naprosto nečekaně, ale přijaly ji, a angažovaly se velice účinně.

Hodnocení válečných operací je rozsáhlá problematika, která nespadá do této studie. Lze konstatovat několik základních poznámek k tomuto tématu. Předně nedávná tvrzení, že dnem D ? 6. červnem 1944 ? bylo zahájeno osvobození Evropy, zní podlézavě a vyjadřují se tak zejména ti, kteří dříve obdobně hodnotili Stalingrad, Kursk, operaci Bagration. Nikoli, na porážce nacistické moci se podílel triumvirát: Velká Británie, Sovětský svaz a Spojené státy. Kdyby vypadl jediný z nich, tak by vítězem byla Třetí říše. Hodnocení kdo má větší nebo menší zásluhu, je diletantství. Nedá se rovněž hodnotit, která bitva se o to vítězství více zasloužila. Tento esej je o Americe, proto je žádoucí připomenout leteckou bitvu o Evropu, ve které hráli Američané prim. Letecká bitva o Evropu bývá pseudohumanisty a pacifisty odsuzovaná, avšak měla svoji nezastupitelnou úlohu, vázala milion německých mužů, kteří nemohli být nasazeni na frontě, systematicky ničila infrastrukturu, ničila dopravu a znemožňovala tím strategické přesuny, hlavně ve směru východ ? západ. Ničila výrobní schopnosti Německa, zejména Porúří. V Drážďanech je vystavena mapka zničené historické části města se zakreslenými asi sto dvaceti podniky, zabývajícími se výrobou pro brannou moc, včetně rozbombardovaného železničního uzlu. Představme si takovou koncentraci vojensky významných objektu v Praze na Starém městě! Oponenti namítají, že v závěrečných fázích Německo trpělo nedostatkem vojáků, nikoli techniky, ovšem kdyby piloti přesedli z Me109 do kokpitů Me 262 Schwalbe a Arad Ar 234, tankisté z Pz II. a Pz III. na Tiger 2, Jagdttiger, co by se změnilo? Tisíce plk. ráže 88 mm použitých v protitankovém boji by způsobilo mezi spojeneckými tanky spoušť. Spojencům by do smíchu nebylo. Posádky B 17 neválčily a neumíraly nadarmo. Přispěly mimo to svojí ?ničemností? k vybudování Evropy takové, jaká je. Někteří na ni nadáváme zprava, někteří zleva, ale Evropa je snem miliardy hladovějících, z nichž se mnozí domnívají, že v Evropě rostou peníze na stromech.

Pro USA byla Evropa v období druhé světové války druhořadým válčištěm, na kterém se šetřilo. Aby se zabránilo vítězství Třetí říše, byla nezbytná materiální podpora, zejména Sovětskému svazu, který nesl největší tíhu bojů. Sovětský svaz by se bez této pomoci neudržel. Když k nám přišli vojáci druhého ukrajinského frontu, potvrdili, že bez americké pomoci by se Stalingrad neudržel. Zde poněkud odbočím, upozorňuji, že druhý ukrajinský front vznikl postupným slučováním frontů stepního, stalingradského, donského a jihozápadního, a to před překročením Dněpru a nikoli, jak se nám snaží namluvit Schwarzenberg, že ukrajinský front byl sestaven z jakéhosi ukrajinského etnika.

Přínos USA pro Evropu v těchto dobách je posuzován ve spojitosti s kvalitou generality, tedy s velitelským uměním Marschalla, Eisenhowera, Pattona, Clarka a dalších. Na druhé straně, přínos amerických politiků je velmi diskutabilní. V průběhu válečných operací na východní frontě bylo stále zřejmější, že Německo proti SSSR neobstojí, obavy západních politiků nespočívaly v tom, že by Sovětský svaz ovládl celou Evropu, jak se nám někdo snaží po desetiletí namluvit. Právě naopak! Spojenci se obávali, že vyčerpaná Rudá armáda se zastaví na svých předválečných hranicích a s tím kalkulovaly i některé politické kruhy v Německu, například Ribbentrop. Přínosem amerických politiků bylo, že dokázali udržet SSSR ve válce a to za cenu ústupků Stalinovi, který mimo jiné požadoval zpočátku Slovensko. Je to vysvětlitelné, válčilo na straně států Osy. Stalin nakonec požádal, aby celé Československo bylo ve sféře sovětského vlivu a bylo mu rovněž vyhověno, což bylo potvrzeno při konferenci na Jaltě. Není to tedy zásluha nebo vina Beneše, ale "zásluha" Spojených států, jak ostatně sdělil prezident Beneš naší generalitě už na konferenci v květnu 1945. Souvislost s tímto krokem je i stanovisko Spojených států ke sdělení Sovětského svazu, které obdrželi tři dny předem, že 20. srpna 1968 bude provedena invaze do Československa, USA toto mlčky akceptovaly a ani oběť nevarovaly.

Nám prospěla akce UNRA ? dodávky přebytků americké armády. Tato akce významně pomohla k překonání krize potravin těsně po skončení války, na druhé straně byl iniciován první tunel při nelegálním obchodem s tímto materiálem. Tito tuneláři byli poškozeni měnovou reformou v roce 1953, což jejich potomci komunistům do dnešního dne neodpustili. Neoddiskutovatelným přínosem pro Evropu byl plán generála Marshalla, na obnovu válkou zničené Evropy.

V případě, že by vypadly ze spojeneckého triumvirátu Spojené státy, byly by následky války katastrofální, Třetí říše by zvítězila, polský a srbský národ by byl vyvražděn, a my? Připomeňme si slova zastupujícího říšského protektora ?toto je německý prostor a Čech tu nemá co pohledávat?. My bychom vymírali na mrazivých pláních Sibiře, pro útěchu bychom si mohli překomponovat Smetanovu symfonickou báseň ?Vltava? na symfonickou báseň ?Jenisej?.

Protože doba jednostranného výkladu už je nenávratně pryč, musíme rovněž hodnotit, jak by vypadaly Spojené státy bez evropských válek XX. století. Bez Velké války 1914?1918 by Spojené státy byly asi na úrovni o něco lepší než Argentina. Vliv války v letech 1941 až 45 ? v Evropě získaly Spojené státy kořist nedozírné hodnoty, byly to vědecké i technologické poznatky, objevy, aplikované v chemickém průmyslu a farmacii, znalosti z oboru spalovacích motorů a raketové techniky. Zde je vhodné uvést humornou úvahu, která se váže k nástupu von Brauna do vedení vývoje kosmonautiky. Ve druhé polovině čtyřicátých let bylo plánováno, že prvním americkým kosmonautem by měl být cirkusák, který má praxi s vystoupením, při němž se nechal vystřelovat z děla. Spojené státy získaly příchodem evropských jaderných fyziků základní předpoklady stát se jadernou velmocí. Největším ziskem USA bylo zničení britského impéria a to za neocenitelné přímé pomoci Sovětského svazu a samotného Stalina. Z kdysi hrdého Albionu se stal závislý stát, něco jako Portoriko, což je demonstrováno Američankou, která poplácala britskou královnu po zádech. V Česku bychom si takovou indiskrétnost nedovolili ani k domovnici (ekvivalent je, kdyby si na příklad nějaký Putin nasadil na hlavu českou královskou korunu). Rovněž i jiné evropské státy byly nuceny postupně se vzdát svých zámořských držav, zejména Francie, Belgie, Holandsko, Itálie, Portugalsko. Tímto krokem získaly USA přístup na trhy a k bohatství těchto teritorií a tímto krokem nás například vytlačily z dodávek energetických zařízení a petrochemických technologií. Lze tedy závěrem konstatovat, že náklady Spojených států, které byly investovány do Evropy, se jim mnohonásobně vrátily.

[1] Orden Europas, Kataloge von Nimmengrut

2 Zelený: Indiánská encyklopedie. Indiáni tří Amerik

3 E.T.Seton ?Poselství rudého muže?

4 http://www.penize.cz/15895-svetova-valka-a-deprese-v-usa-19201921

5 Norman G. Finkellstein: Průmysl holocaustu.