logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

JIŽNÍ OSETIE: Kdo hází kamením ve skleněném domě?

Rusko už zase poskytuje bratrskou pomoc. Jeho jediným cílem je prý donutit Gruzii k míru. K míru nedonucuje regulérní armáda, nýbrž mírové sbory. Jejich pozemní operace chrání ruské občany a zabraňují humanitární katastrofě na území cizího státu, jehož celistvost a nedotknutelnost hranic čistě teoreticky uznává i Moskva.

Ze vzduchu je kryjí mírové stíhací bombardéry, které shazují svůj mírový náklad na gruzínské vnitrozemí. Aby mír byl posílen také ve vzdálenějších regionech, kupříkladu v Evropě, bylo třeba zničit ze vzduchu také mezinárodní ropovod, jímž přes Gruzii a Turecko do Evropy proudila ázerbájdžánská nafta. Překvapuje, s jakou nekritickou samozřejmostí přebírají některé české sdělovací prostředky ruský pohled na tuto válku. Že se na naše obrazovky dostanou výlučně záběry a reportáže pořízené štáby ruských postátněných televizí, se ještě dá pochopit. Vždyť žádná zahraniční kamera ruským intervenčním sborem na bojišti tolerována nebyla. Zaráží však, že bezmyšlenkovitě jsou u nás přebírány také komentáře k obrázkům a z moskevských zdrojů je opisován i celý průběh konfliktu. Dozvěděl jsem se kupříkladu, že "po rozpadu Sovětského svazu Jižní Osetie připadla Gruzii a nyní její obyvatelé chtějí zpět do Ruska." Příliš nápadně tyto formulace připomínají argumenty, jimiž bylo odůvodňováno rozbití předválečného Československa. Pravda je taková, že Jižní Osetie i v sovětských dobách byla součástí Gruzínské republiky a hranice věkovitého gruzínského království jsou stejně staré a neměnné jako západní hranice Koruny české.

Pravdou je, že problémy s etnickými a náboženskými menšinami, kterých je na Kavkaze více než na Balkánu, započaly až poté, co je Moskva pochopila jako silnou páku na nezkušenou gruzínskou státnost a neúnavným a cílevědomým úsilím učinila z nich ohniska ozbrojených konfliktů. Jinak přísná v přidělování povolení k pobytu pro "gastarbeitery" z jiných republik, rozdala Moskva všem obyvatelům separatistických enkláv ruské pasy, aby je později mohla bránit vojenskou silou jako své krajany. Stejně vylhané je i tvrzení o etnických čistkách, které čekají odtržené regiony v případě jejich návratu pod gruzínskou správu. Ne, že by etnické čistky byly v regionu věcí neznámou: v Abcházii, v jejímž obyvatelstvu před ruským osvobozením Abcházci tvořili méně než 20%, nezůstal jediný Gruzínec, jen na suchumském stadionu bylo povražděno více Gruzínců než bosenských muslimů ve Srebrenici, a přesto žádost o navrácení utečenců do svých abchazských domovů pokládá Rusko za drzou provokaci a překážku na cestě k míru.

Nebetyčně drzá jsou také tvrzení o nedemokratické povaze gruzínského režimu, coby vhodné zámince k ruskému zásahu. Poměřováno evropskými standardy, Gruzie má k demokracii skutečně značně daleko, leč platí snad tyto standardy v samotném Rusku? V širokém a dalekém okolí je gruzínský režim jediný, který vzešel z relativně svobodných voleb. V porovnání se sousedy v Gruzii panují relativně největší svobody všeho druhu, včetně politických. Gruzínská moc není zdaleka dokonalá, ale v posledních letech se jí podařilo dobře zabojovat s korupcí a v tabulkách Transparency International se zařadit mezi nejméně korumpované státy světa - mimochodem daleko před Českou republikou. Nehorázně zní výtky z nedemokratičnosti z úst státu, který si ve svém okolí vybírá spojence vysloveně z řad orientálních despocií a hned vedle Gruzie, v autonomiích Severního Kavkazu vypěstoval hezkou řádku nefalšovaných feudálních a otrokářských diktatur. Jediné, čím se Gruzie skutečně před Ruskem provinila, je její prozápadní orientace a snaha vřadit se do evropských a atlantických struktur. Stát zatížený územními spory, natož ve válečném stavu, takovou šanci nedostane - o to se postarají němečtí spojenci Moskvy, náramně rigidní ve věcech války a míru. A to je pravý a takřka neskrývaný smysl snahy o nastolení míru v Gruzii - míru toho druhu, kterému se dříve říkalo "Pax Sovietica".

Rusko, které nešetří brutalitou při potlačování jakéhokoli iredentismu na vlastním území, je mimořádně citlivé k aspiracím menšin ve státech, jež se snaží vymanit z jeho sféry vlivu. Proto bude zuby nehty hájit zájmy ukrajinské menšiny v moldavském Podněstří a ruské menšiny na Krymu a jinde na Ukrajině. Je to takřka podmíněný reflex a zároveň součást státní strategie v blízkém zahraničí. Právě proto bývalý prezident Vladimír Putin mohl veřejně vyjádřit pochybnost o smysluplnosti ukrajinského státu. Ukrajina je prý pouhé geopolitické nedorozumění, které se při prvním vnějším nárazu rozpadne na kousky. Není třeba zdůrazňovat, že takové chování značně připomíná házení kamením ve skleněném domě. Vždyť Rusko samo je mimořádně komplikovaná složenina, která se vyznačuje značnou etnickou, kulturní a náboženskou různorodostí. Právě válka v Abcházii na začátku 90. let, jíž se v ruských stejnokrojích účastnily jednotky čečenské domobrany v čele s legendárním teroristou Šamilem Basajevem, spustila řetězovou reakci separatismu v Čečně. Stejný může být i nechtěný důsledek ruské války o Jižní Osetii.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

 
Datum: 24. 08. 2008 21:59:23 Autor: MANY
Předmět: GRUZIE
GO FUCK YOURSELF
Datum: 25. 08. 2008 10:20:38 Autor: Petr 1
Předmět: pro pana Křížka
Sice neumím anglicky tak nevím co předchozí komentátor chtěl říci, ale já se řídím pravidlem, že všechny maily co jsou anglicky automaticky mažu. Ještě nikdy se to neukázalo jako chyba.
Datum: 26. 08. 2008 08:41:20 Autor: -lk-
Předmět: ad MANY
Jedná se o vulgární anonym, pokud by jeho autor chtěl tuto stránku znečišťovat i nadále, nebude problém zablokovat mu přístup.
Datum: 29. 08. 2008 14:23:18 Autor: Josef
Předmět: K podstatě problému
Manyho bych neřešil. Podle mého soudu po dvou jointech marjánky nenašel své oblíbené erotické stránky a proto si ulevil. Už se asi neobjeví. Ale k podstatě problému. Článek dle mého soudu opomíjí vnitropolitický (tj. vnitroruský) aspekt agrese Ruska vůči Gruzii. V Rusku se etablovala nová mocenská garnitura, která chce upevnit své postavení a svou legitimitu v očích široké veřejnosti. Neexistuje nic lepšího než ochrana národních zájmů, ochrana menšin v zahraničí je vůbec nejvznešenější věc kterou může vláda dělat. Pak se zapomene na to, že ruská "demokracie" je trošku "řízená" a nikdo se nebude ptát na to, zda noví zbohatlíci přišli k majetku legálním způsobem. Malá vítězná válka je v této situaci pro režim darem z nebes (a na to přišli už přede mnou, pouze jsem zapoměl autora této myšlenky). To je dle mého soudu celá podstata problému. Gruzínské vedení bylo akorát tak hloupé (nacionalismus někdy zaslepuje i malé národy), že na pár provokací skočilo jako hladová myš na kus špeku.
Datum: 21. 05. 2009 06:25:58 Autor: Vl..k
Předmět: Nepřesnosti
Autor píše o věkovitém gruzínském království, ale decentně zamlčel, že Jižní Osetii přilepil ke Grizii až Gruzínec Stalin. Také by mne zajímalo, kde bere tu jistotu, s níž věští nemožnost etnických čistek pod správou Gruzie. Podle mého názoru je článek silně tendenční.
Datum: 05. 01. 2010 15:33:39 Autor: Vlado
Předmět: Gruzínska okupácia
Panebože, autor dokazuje, že nemá tušenia o skutočnej situácii na mieste. Viete čo znamená gruzínska okupácia? Všetky vedúce miesta obsadené Gruzínmi, tvrdé potieranie miestneho jazyka, povinná gruzínčina v školách aj v úradnom styku. Dokonca aj na čele kultúrnych ustanovizní Gruzíni... Až po ťažkú genocídu - zaberanie majetku v prospech okupantov. Nečudujte sa, že Osetínci aj Abcházci dávajú prednosť ruskej okupácii, ktorá vládne pomocou domácich, k Rusku lojálnych domácich ľudí - nazvime ich hoci kolaborantmi... Napokon - problém nie je nový - napríklad v Abcházsku už začiatkom 80-tyh rokov boli veľké protigruzínske nepokoje (rozbuškou bolo miesto riaditeľa predajne aut), ktoré vtedajčí prvý tajomník ÚV KS Gruzínska Ševarnadze (za Gorbačova minister zahraničných vecí ZSSR) musel prísť osobne hasiť a pokloniť sa rade starších v Abcházsku - aj urobil isté zmeny, lenže Gruzíni sa vrátili k starým poriadkom...
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa