Letecký pozorovatel Flik 22 na ruském bojišti

Ukázka z knihy Jiřího Rajlicha V pekle nebeských výšin.

Po dvouměsíčním výcviku byl Hptm. Purm uznán schopným nasazení na frontě. A následujících téměř šest měsíců měl strávit na ruské frontě v řadách právě zformované 22. letecké setniny (Fliegerkompagnie 22, zkráceně Flik 22). Nastoupil k ní 25. března 1916, a protože šlo o úplně novou setninu, nebyl sám. Jedním z těch, kteří přišli z téhož pozorovatelského kurzu k Fliku 22, byl tehdy ještě prakticky neznámý Oblt. Frank Linke-Crawford (1893?1918). Tento někdejší důstojník od dragounů, po otci Čech, po matce Angličan, duší však Rakušan, se v budoucnu stane opravdovou legendou. S 30 dosaženými leteckými vítězstvími na kontě bude třetím nejúspěšnějším letcem c. a k. letectva. Jeho jméno zde bude zmíněno ještě vícekrát.

Do čela nové setniny byl postaven zkušený předválečný pilot, Hptm. Fp. Béla von Losonczy. Flik 22 se 15. března 1916 formoval ve Vídeňském  Novém Městě ve Strasshofu a.d. Nordbahn u Vídně. Tam převzal svou první výzbroj, celkem osm dvoumístných průzkumných letounů. Čtyři byly typu Aviatik B.III série 33 ?, zbylé čtyři Albatros B.I série 22 ?, pocházející z licenční produkce u továrny Phönix. Po navagonování pak s nimi na konci března 1916 dorazil do východní Haliče, kde byl zařazen do sestavy c. a k. 1. armády. Té tehdy velel generálplukovník Paul Puhallo von Brlog (1856?1926).

První frontovou základnou Fliku 22 se stalo polní letiště u městečka Michalówka, jihozápadně od města Rudnia. Setnina tam setrvala deset týdnů do 16. června 1916, kdy došlo k jejímu přesunu do Lvova a bezprostředně na to, 24. června na polní letiště Witków Stary na Volyni (dnes západní část Ukrajiny), kde zůstala celý rok. Odtud společně s dalšími čelila červnové Brusilově ofenzívě. Namísto původní výzbroje postupně přebírala Brandenburgy B.I série 05, dovezené z Německa a licenční Brandenburgy C.I (Ph) série 26.

Hptm. Ludwig Purm v době své služby u Fliku 22 na rusiké frontě. (Sbírka autora.)

Na tomto místě jen doplňme, že v době Purmova působení v roce 1916 byl Flik 22 setninou, kde etničtí Češi jako příslušníci létajícího personálu byli zastoupeni podprůměrně. Mezi důstojníky-piloty či leteckými pozorovateli tehdy nebyl ani jediný. A i když jména některých z nich zněla česky (a lze z nich tedy vytušit nějakou ?českou? rodinnou minulost), hlásili se k jiným etnikům. Tak například letecký pozorovatel Oblt. i.d.Res. Karl Jasny byl Němec původem z hornorakouského městečka Ries. Lt. d.Res. Alphons Kratochwill byl Maďar. Mezi poddůstojníky polními piloty Flik 22 byl tehdy jen jeden Čech, Zugsführer,později Stabsfeldwebel František Procházka z Prahy. Postupně se stal služebně nejstarším a nejzkušenějším polním pilotem setniny a jedním z pouhých 25 poddůstojníků-pilotů české národnosti, kteří byli vyznamenáni prestižní Zlatou medailí za statečnost (GTM). Po válce se stal jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších leteckých instruktorů čs. letectva. Významnějšího, i když nikoli rozsáhlého přílivu českých pilotů a leteckých pozorovatelů se Flik 22 dočkal až v roce 1918. Tehdy ovšem Purm už skoro dva roky působil úplně jinde.

V řadách Fliku 22 setrval Hptm. Purm do 8. září 1916. Do té doby, za necelý půlrok vykonal celkem 31 bojových letů ? dva v dubnu, šest v květnu, žádný v červnu, třináct v červenci, devět v srpnu a jeden na počátku září 1916. Jejich skladba byla pestrá a charakteristická pro ruské bojiště té doby ? od průzkumných a pozorovacích přes bombardovací akce až po radiem řízenou střelbu vlastního dělostřelectva. Jako téměř každý letecký pozorovatel však nepřestal toužit po tom stát se pilotem.

Pokud jde o utkání s ruskými letci, byla v tomto období ještě poměrně vzácná. V době Purmova šestiměsíčního působení byla u Fliku 22 zaznamenána jen dvě: 3. července 1916 v ranních hodinách se osádka Albatrosu B.I (Ph) 22.24 ve složení polní pilot Zugsführer Johann (Jánosz) Riszticz ? letecký pozorovatel Leutnant Werner Genz utkala s ruským Farmaem. O osm dní později se totéž zopakovalo v případě stroje 22.26 osádky Zugsf. Risticz ? Oblt. Georg Korossy. V obou případech se však soupeři rozešli nerozhodně. Ke vzájemnému sestřelu nemělo u Fliku 22 dojít ještě hodně dlouho.

V těchto dřevních dobách aviatiky daleko větší potíže letcům působily spíše vlastní nespolehlivé letouny a nepřízeň počasí. I tak se však vlastní ztráty omezily na minimum. Jedinou operační ztrátou Fliku 22 z té doby bylo pohřešování osádky ve složení Korporal Flgzf. Anton Sipecki ? Leunant i.d.Res. Béla von Sardagna. Nevrátila se z průzkumného letu 1. května 1916. Jak se mělo ukázat, tak v důsledku poruchy motoru (nešlo vyloučit, že v důsledku poškození palbou ze země) musela se svým Albatrosem B.I (Ph) 22.25 nouzově přistát na nepřátelském území v prostoru Kremenec (40 km východně od města Brody). Oba letci bez zranění padli do ruského zajetí. Jen o pět dní později, 6. května se tentokráte na vlastním území zřítil letoun s osádkou Korporal Flgzf. Josef Iványi ? Oberleutnant Johann Stefenelli  von Prenterhof und Hohenmauer. Oba utrpěli zranění a skončili v nemocničním ošetřování.

Bohužel, pokud jde o tyto Purmanovy aktivní letecké počátky, mnoho více o nich nevíme. Jeho přehledy bojových letů (Feindflugliste) se nedochovaly. Lze považovat za jisté, že podrobnosti o svých 31 bojových letech, které v průběhu svého šestiměsíčního působení u Fliku 22 vykonal, zachytil ve svých denících, které si zaválky vedl. Bohužel, po jeho smrti podlehly zkáze, jak ještě bude uvedeno.

Anotace knihy V pekle nebeských výšin je ZDE.