logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

První výstřely námořní války 1792--1815

Něco málo informací o Hornblowerově hrdinovi admirálu Pellewovi

Populárně naučná literatura i část odborného tisku přisuzuje premiérové výstřely námořních bojů revolučně-napoleonské epochy slavnému Edwardu Pellewovi a jeho plavidlu. Ono tomu totiž nebylo tak docela, jak bývá často uvedeno. Tedy ne, že by tehdy teprve kapitán Pellew v červnu 1793 nezvítězil nad francouzskou fregatou Cléopâtre. Bylo to však s fregatou Nymphe, nikoli s dnes tak populární "Indy", jak ve svém románovém Hornblowerovi poněkud zmatečně uvedl Cecil S. Forester. Nebylo to ovšem prvé britské vítězství, natož pak první výstřely námořní války, vždy? ve Středomoří válka vypukla o rok dříve. Vcelku bezvýznamné potyčky mezi Francouzi a Sardiňany však již zavál čas, zato archivy Royal Navy pyšně vydávají svědectví dodnes.

Napětí mezi Francií a Velkou Británií pozvolna narůstalo a všem bylo zřejmé, že válka je na spadnutí ? i londýnské admiralitě. Ta v prosinci 1792 vyslala válečnou brigu Childers, aby navštívila bretaňský Brest a učinila maximum k tomu, aby zde prozkoumala stav válečných příprav francouzského loďstva. Dvojstěžník Childers se 2. ledna 1793 objevil před hlavní francouzskou atlantickou námořní základnou, ale při pokusu zamířit ke vstupu do přístavu zaduněly výstražné výstřely. Do přerušení diplomatických styků zbývaly ještě tři týdny a do oficiálního vyhlášení války měsíc, nicméně přítomnost britské válečné lodi byla Francouzům krajně nežádoucí již nyní.

Když Angličan (lepší by možná byl pojem Brit, ale ani to nemusí být vždy přesné) přes jasné pokyny k zastavení či změně kurzu pokračoval v plavbě, začaly francouzské pobřežní baterie střílet na ostro. Zpřesňující se palba trvala tak dlouho, dokud Childers neobrátila kormidlo a nezamířila zpět na volné moře. Škody způsobené anglické lodi nebyly velké, stejně jako informace jež posádka mohla admiralitě poskytnout. Na druhé straně, však těch několik francouzských kulí uvízlých na palubě průzkumné brigy bylo dopraveno do Londýna a předloženo jako zřetelný důkaz nepřátelských úmyslů nové republikánské vlády.

Francie deklarovala vyhlášení války Velké Británii (a Nizozemí) již 1. února 1793, ale na oboustranné výstřely v souboji dvou lodí se čekalo až do poloviny března. Ne, že by se francouzské lodi s anglickými do té doby nepotkávaly, ale mnohdy neměly jejich posádky o vypuknutí nepřátelství ještě ani potuchy a tak se míjely celkem netečně. Ovšem potkala-li, by? třeba i ozbrojená, ovšem na útok nepřipravená francouzská obchodní loď, k blokádní službě již vypravenou válečnou loď britskou, postačil zpravidla varovný výstřel a trikolóra šla rychle dolů. To se postupem času měnilo a první opravdu tuhý souboj svedla 13. března 1793 válečná briga Scourge s francouzskou, již k aktivní obraně plně vystrojenou obchodní lodí Sans Culotte (některé prameny o ní hovoří již jako o lodi korzárské), jež se vzdala teprve po tříhodinovém lítém boji. (Vpravo obrázek námořního poručíka v uniformě z roku 1787.)

K prvnímu ostrému souboji dvou fregat došlo teprve 27. května 1793. Střetly se anglická 722tunová fregata Venus s 38 děly (plná boční salva měla hmotnost 222 liber) se 192 muži na palubě, s francouzskou 940tunovou fregatou Semillante s 44 děly (salva 279 liber) s téměř 300 muži. Ačkoli tak dle všech hledisek byla tedy převaha na straně francouzské lodi, boj tomuto poměru sil příliš neodpovídal a vítězství se postupně stále zřetelněji klonilo k rychleji a lépe střílejícím Britům. Ve chvíli, kdy se zdálo, že Semillante již svému neblahému osudu neunikne a podlehne, objevila se nečekaně na scéně další francouzská fregata Cléopâtre (36 děl), jejíž přítomnost donutila Venus přerušit boj. Angličan vzhledem k utrpěným škodám usoudil, že bude bezpečnější se raději odpoutat a urychleně odplout ? Cléopâtre se spokojila s tím, že vzala poškozenou Semillante do vleku a stahující se Venus nijak nepronásledovala.

Když se 17. června (podle jiných pramenů až 18.) 1793 do obdobné situace dostala Cléopâtre samotná, tak se žádná pomoc neobjevila. Souboj CléopâtreNymphe Edwarda Pellewa ovšem měl zajímavou předehru, kdy se před zahájením palby oba kapitáni (jinak staří známí z mírových dob) po rytířsku uctivě pozdravili a jejich posádky si navzájem provolaly slávu (čili o vzájemné nenávisti zde nemůže být řeči) ? teprve pak zaduněla děla doopravdy. Obě fregaty nominálně nesly 36 děl, ale karonády dávaly palebnou převahu britskému plavidlu, větší četnost posádky zase poskytovala jisté výhody lodi francouzské.

Kapitán Mullon, velící francouzské lodi se pokusil této své převahy využít a Angličana zahákovat, ale neuspěl, stejně jako obdobný Pellewův protiútok ? to vše za intenzivního dunění děl, kdy plameny výstřelů z ohnivých jícnů mnohdy olizovaly protivníkův trup. Zuřivý boj trval asi 50 minut, nežli počal odumírat poté, co na velitelském můstku Cléopâtre padl její velitel. Smrtelně zraněný kapitán Mullon viděl, že jeho loď podléhá, pozřel tajné dokumenty a aby ušetřil své muže dalšího krveprolití nařídil spustit vlajku. (Cléopâtre byla opravena a zařazena do Royal Navy jako Oiseau, fregata s názvem Cleopatra ve svazku britského námořnictva již existovala.)

Pellewova Nymphe měla ve chvíli utichnutí palby na palubě již 23 mrtvých a 27 zraněných ? Mullonova posádka ztratila63 mužů, což byly v té době na tak krátký boj ztráty vskutku obrovské. Přes tuto okolnost dosáhl Edward Pellew nepopiratelně prvního vítězství nad ryze válečnou lodí nepřítele ? noviny měly svého hrdinu, národ ho oslavoval, v audienci jej přijal samotný král, přičemž byl Pellew povýšen na rytíře. Toto vše bylo vlastně teprve počátkem strmé kariéry tohoto rodem neurozeného kapitána, který však teprve o dva roky později převzal velení na experimentální ?superfregatě? (tzv. razee ? loď získaná konverzí z řadové lodi) Indefatigable.

Pellew se záhy stal nejen veleúspěšným kapitánem, nýbrž zakrátko i komodorem a později i admirálem velícím v letech 1812?1816 celému Středomořskému loďstvu. Ovšem v těchto vrcholných postech již nedosáhl žádného oslnivého vítězství (snad vyjma pokoření Alžíru) a tak teprve zásluhou románů Cecila S. Forestera o Hornblowerovi se i Sir Edward stal doslova nesmrtelnou legendou?

Britské fregaty San Francisco a La Nymphe v boji s francouzskou fregatou Resistance a korvetou Constance (obraz Johna Chancellora)

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).

Výročí: 11. 11. 1918 konec Velké války. Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Foch je druhý zprava. Dolní řada zleva doprava: Admirál George Hope, generál Maxime Weygand, admirál Rosslyn Wemyss, generál Ferdinand Foch, kapitán Jack Marriott. Prostřední řada: Generál Pierre Desticker (vlevo), kapitán de Mierry (vpravo). Horní řada: M: Velitel Riedinger (vlevo), důstojník-tlumočník Laperche (vpravo).


Recenze týdne

Co jsem prožil

Nejnovější vydání oblíbených pamětí.