logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Vzpoura kaprálů

S kapitolou Otto Gutfreund z knihy Otto Janky Češi v Cizinecké legii (Ivo Železný, Praha 2000) nad jednou výstavou.

Otto Gutfreund v roce 1914

Sochař Otto Gutfreund (1889–1927) byl v okamžiku vyhlášení I. světové války usazen jako umělec v Paříži. Chtěl bojovat za vlast, a proto vstoupil do Cizinecké legie. Bylo mu 25 let, ale nikdy neabsolvoval žádný vojenský výcvik. Účastnil se bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. Roku 1915 podepsal spolu se dvěma dalšími desátníky Čechy, občany Rakousko-Uherska žádost o včlenění do francouzské armády. Psali jménem všech českých dobrovolníků, psali vlastně i za ty mrtvé – skoro celá první česká rota padla u Arrasu v květnu 1915.

Dopustili se formulační neobratnosti, protože v dopise napsali rozzlobeně: Považujete-li nás za Rakušany, pak s námi jednejte jako s Rakušany. Jakýsi úředník na ministerstvu války je vzal za slovo: nechal je odlifrovat do koncentračního-internačního tábora. Vojáky, kteří nasadili mnohokrát životy za…Francii. „Za každý dobrý čin musí následovat spravedlivý trest“.

Po demobilizaci v roce 1916 byl Gutfreund uvězněn v Lyonu poté, co mu Francouzi odmítli všechny žádostí o začlenění do už existující československé legie. Mezi roky 1916 a 1918 byl internován v táboře Saint-Michel-de-Frigolet v Bouches-du-Rhône. V roce 1918 byl přesunut do civilního tábora v Blanzy. To souvisí s tehdy novým „Bérengérovým zákonem“: …nesmějí být přijímáni do francouzské armády vojáci států, bojujících na straně nepřátel Francie. Pokud v zákoně opravdu stálo VOJÁCI a ne OBČANÉ (tedy je-li překlad z francouzštiny správný), není tento konflikt pochopitelný.

O. G. nebyl nikdy aktivním vojákem Rakousko-Uherska. Neabsolvoval v Rakousku-Uhersku ani základní vojenskou službu a nebyl tudíž vojákem v záloze. Otázka: jak mohl být proti O. G. ten zákon uplatňován a dokonce tak přísně a necitlivě k české věci, že byl až do konce války plné tři roky internován a propuštěn teprve na zákrok nově utvořené vlády ČSR? Proč nemohl vstoupit do Roty Nazdar? Odpověď by stála za historické bádání (nejsem historik).

Zajímavou a dodnes neznámou informaci přinesl 22. II. 2013 pořad ČRo 3 Páteční večer, věnovaný Fr. Kupkovi. Kunhsthistorik Vojtěch Lahoda sdělil, že O. G. Fr. Kupkovi z koncentráku psal a prosil jej o pomoc. Bez odezvy. Lahoda vyslovil hypotézu, že právě toto bylo důvodem jisté animozity, kterou po válce projevovali vůči Fr. Kupkovi umělci z S.V.U. Mánes.

Podezírám tehdejší francouzské úřady, že jednaly stále ještě ve stínu Dreyfusovy aféry. (V roce 1906 se Alfred Dreyfus, 1859–1935, dočkal plné rehabilitace a návratu do armády. Za I. světové války byl povýšen do hodnosti plukovníka a byl vyznamenán Řádem čestné legie.) Antisemitismus, byť i nepřiznaný, má tuhý život.

I po válce žil Guttfreund ve Francii v bídě. Na jeho osud upozornil až článek Richarda Weinera v Lidových novinách (14. 8. 1919), kde popsal tragický příběh „vzpoury kaprálů“.

Roku 1920 se O. G. Vrátil. Žil v Praze, opět v bídě. Teprve roku 1921 prorazil, vyhrál soutěž na pomník Boženy Němcové v Ratibořicích. Takto o něm psal O. Březina jinému českému básníku Jakubovi Demlovi: Guttfreundova babička v tom údolí u české Skalice je stará Židovka a je to něco tak sprostého, ošklivého, cizího, nečeského, neslovanského… „Nečeský“ Guttfreund cedil za Česko svou krev. O 11 let starší český básník J. Deml jej o 34 let přežil. Po válce mu hrozil Malý dekret za antisemitismuz za II. reubliky. Přimluvil se za něj V. Nezval. Dnes je považován za klasika.

Socha Babička s dětmi v Ratibořicich (1922)

* * *

V Galerii moderního umění v Hradci Králové se v listopadu a prosinci 2012 konala výstava František Kupka a Otto Gutfreund (Umění ve službách národa).

Expozice malá, ale vzhledem k relativní neznámosti exponátů významná, z hlediska obecné historie i z hlediska dějin českého výtvarného umění.

Od O. Gutfreunda zde byly jak kresby, tak i plastiky. Kresby byly o poznání stylizovanější než polychromované plastiky.

 Jedním z nejzajímavějších exponátů byly sošky čtyř vojáků – francouzského starodružiníka a italského, ruského a francouzského legionáře, které sochař vytvořil společně s Emanuelem Koreckým v letech 1924–25 pro tehdejší památník odboje.

Mnoho nedostatků má, žel, text graficky velice pěkného katalogu. Rodiště O. Gutfreunda není vůbec uvedeno vůbec! Čtenář se nedozví základní údaje: narodil se ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrtý z pěti dětí česko-židovské rodiny.

To není zanedbatelné, přestože při sčítání lidu na přelomu 19. a 20. století už většina Židů v Česku uvedla jako základní „obcovací jazyk“ češtinu. Židů německojazyčných, loyálních k liberální, emancipaci Židů nakloněné Vídni a nikoli k myšlence tehdy dosti antisemitského českého národa (srov. čerstvá Hilsneriáda!) byla stále ještě většina ve velkých městech, především v Praze, kde polovina německojazyčných obyvatel byli Židé. Český vlastenec O. Gutfreund tedy pocházel z česko-židovské maloměstské rodiny a tato nesamozřejmost měla být v katalogu uvedena!

Mlčením se přechází též další závažné skutečnosti: Roku 1921 se O. G. účastnil třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1924 se zúčastnil Výstavy Československého moderního umění v Paříži a následujícího roku byl také na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a zúčastnil se výstavy Société Anonyme v New Yorku.

Tajnosnubná je i katalogová informace, že O. G. „zemřel nešťastnou náhodou“. Proč nenapsat po pravdě, že roku 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze? Víc místa by to nezabralo!

Nad jeho rakví mluvil spisovatel-legionář Josef Kopta. Zdrceni a v slzách, loučíme se s tebou, BRATŘE. Pro Koptu bratr, pro Březinu …

 

Francouzský legionář

Italský legionář

Ruský legionář

 

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Redakce Militaria přeje všem svým čtenářům požehnané Velikonoce!

Redakce Militaria přeje všem svým čtenářům požehnané Velikonoce!


Recenze týdne

Za císaře pána

Výstava rakousko-uherských řádů a vyznamenání.