HRADY VÝCHODNÍHO A ZÁPADNÍHO PRUSKA

Historie hradů, které stojí za pozornost.

Křižáky spojujeme především s opakovanými výpravami do Svaté země, jejichž účelem bylo osvobození Jeruzaléma a Božího hrobu. Teprve na místě druhém - vlivem bitvy u Grünwaldu - si připomeneme křižáckou enklávu působící kromě jiného v Prusku v hranicích dnešního Polska.

 

V rámci zájezdu kastelologické společnosti do Polska, jenž se uskutečnil v květnu letošního roku, jsem navštívil 29 hradů.

 

Zvětšit...

Po křižácích tu zůstaly impozantní hrady a jejich zříceniny. Společným rysem těchto staveb (ale i hradů královských a šlechtických) je téměř jednotná architektura a stavební materiál. Nedostatek kamene nutil stavebník používat cihly. Nedozírné roviny a až na výjimky naprostá absence přírodních vyvýšenin vedly k tomu, že kromě hradeb, bašt a věží byla voda jedinou ochranou, ať už ji poskytovala blízká řeka, nebo uměle zavodněné příkopy. V mnoha případech se dalo zatopit celé okolí hradu a tak vznikaly neprůchodné bažiny.

Koncepce hradních staveb byla téměř jednotná. Klasickým typem byl podsklepený palácový blok na půdorysu čtverce s čtverhrannými věžemi v každém rohu.Obranyschopnost nezřídka zvyšovala uvnitř volně stojící nebo do hradby vestavěná kulatá nebo oktagonální věž s úctyhodnou výškou až 50 metrů a průměrem až 14 metrů. Cihly tuto váhu udržely a ještě dokázaly odolávat střelbě. Cihly také skvěle odolávají povětrnostním vlivům a zubu času. Zřícení hradů má na svědomí lidský faktor, protože stavby sloužily v minulosti jako zdroj laciného stavebního materiálu. Nejmohutnějším z řádových hradů je Malbork. Jedná se o soubor hradních staveb a fortifikací spojených s městem na jednom rameni řeky Visly. Malbork byl sídlem velmistra řádu německých rytířů a později rezidence polských králů. Horní hrad byl dokončen do roku 1300, ale významná etapa jeho historie začala až v době, kdy se Siegfried von Feuchtwangen rozhodl přeložit sem z Benátek sídlo velmistra. Stalo se tak v roce 1309. Trvalo dalších sedmdesát let, než se neustále fortifikačně vylepšované a rozšiřované části staly rozsáhlým komplexem tvořeným horním, středním a dolním hradem a posléze kompletně uzavřeným městem. To byla doba největšího rozkvětu tohoto velkolepého pevnostního objektu.

 

Zvrat nastal po katastrofální porážce vojsk řádu v bitvě u Grünwaldu v roce 1410. V bitvě padl velmistr řádu Ulrich von Jungingen, výkvět řádových rytířů a jejich spojenců. Příčin bylo několik, ale podstatnou bylo hluboké podcenění vojenských schopností polského krále Vladislava Jagellonského, naprosté pohrdání pěchotou, která sehrála významnou roli, a přezíravost vůči lehkému jezdectvu litevského knížete Vitolda, který byl spojencem Poláků. Jeho jezdci zasáhli v nejrozhodnějším okamžiku (dovolím si módní příměr "v pravé chvíli na pravém místě").

Zvětšit...

Po roce 1414 začala další etapa výstavby Malborku. Bouřlivé události jej sice již nepostihly, ale rozvoj dělostřelectva bylo nutné přes nesporné kvality této pevnosti podchytit. Vzniklo další pásmo bašt, hradeb, ale už i zemních opevnění. Zásady aktivní obrany (posunutí dalších opevnění co nejdál od jádra) zde už již došly trvalého uplatnění.

 

Poslední vývojová etapa již proběhla zcela v duchu barokního fortifikačního stavitelství. Příčinou výstavby byly vleklé švédsko-polské války a bezprostřední blízkost a výbojnost malého, ale vojensky zdatného národa, jakým Švédové v 17. století byli.

 

Úpadek hradu nastal v sedmdesátých letech 18. století. Byl přeměněn na kasárna, továrnu a stal se levným zdrojem stavebního materiálu. Padesátiprocentní zničení hradu má však na svědomí až druhá světová válka. Naštěstí jsou Poláci národem, který dokázal znovu postavit podle původních plánů nejenom jednotlivé objekty, ale někde i celé zničené čtvrti měst. Finanční prostředky se našly i na obnovu hradů. V té souvislosti není bez zajímavosti, že v českých zemích bylo během čtyřiceti poválečných let zcela zničeno 3000 stojících památek a 15 000 se jich dostalo do havarijního stavu; tato neutěšená situace trvá dodnes.

 

Zájezd kastelologické společnosti po polských hradech byl završen stylovým noclehem v Toruni, v pevnosti číslo 4. Pevností - fortů - tohoto typu (samozřejmě cihlových) byl kolem města zbudován celý věnec. S jejich stavbou se začalo v roce 1878. Vylepšování a postupná modernizace (týkající se ale jen střešních úprav) skončily v roce 1914.

 

? Militaria, Elka Press