KATARSKÉ PEVNOSTI A JEJICH PÁD

Hrady ve francouzských Pyrenejích

Dík nabídkám cestovních kanceláří, ale zejména vlivem romantických filmů máme Francii šlechtických sídel v paměti jako nejelegantnější příklad gotiky.

 

Tyto objekty postavené převážně v rovině byly spoře chráněny jen širokými vodními příkopy, přestože množství mohutných (v naprosté většině kulatých) věží dává těmto stavbám zdání nedobytnosti.

 

Zvětšit...

Ve skutečnosti tam, kde to jen trochu umožňoval vyšší terén, nalézáme hrady v architektonickém řádu platném pro celou Evropu (snad jen s výjimkou italských kastelů). To znamená rannou koncepci - hradní palác, útočištnou věž bergfrid (mohutná věž skýtající poslední útočiště v případě, kdy ostatní části hradu byly již dobyty) či obytnou věž donjon, obklopené hradbou s branou nebo branskou věží.   Ohromující jsou však hradní stavby na kuželovitých kopcích (spíše horách) a rozeklaných skalách. Nalézají se ve francouzských Pyrenejích a jsou známé jako katarské hrady či hrady Albigenských.

Kataři (z řeckého slova katharis = očista) vyznávali reformační učení. Ne náhodou z tohoto názvu vzniklo slovo "kacíř". Od Jana Husa, kterému šlo o nápravu uvnitř církve, se kataři lišili odklonem od církve svaté a proto museli být vymýceni ohněm a mečem. Katolický klérus, topící se v bohatství a požitcích, byl naprosto lhostejný vůči potřebám těch dole; obyvatelstvo kraje Languedocu do katarského hnutí přímo vháněl.

 

Lanquedoc byl nejvýznamnějším kulturním centrem Evropy 12.-13. století a jedním z nejbohatších krajů Francie. Ortodoxní katolicismus jej ve válkách s katary, trvajících tři desetiletí, proměnil v pustinu a napsal tak jednu z nejkrvavějších kapitol středověku. Počet obyvatel klesl o dvě třetiny a to v nejlidnatější části Francie. Do nejkulturnějšího kraje západní Evropy vtrhla křižácká vojska a nastala nepopsatelná jatka. Například ve městě Beziers bylo pobito na 20 000 obyvatel. Na poznámku, že ve městě jsou také katolíci, odpověděl opat Arnold z Citeaux: "Pobijte je všechny, Bůh už ty své pozná". Týkalo se to i žen a dětí. A to byl teprve začátek. Nejdéle vzdorovaly katarské hrady. Horská pevnost Lastours byla obléhána a dobývána celé roky. Hrazené věže tyčící se kolem zřícenin pevnosti, budí dnes dojem dvoj či trojhradu, nebo podpůrných opevnění. Ve skutečnosti je vybudovali obléhatelé, aby hrad ostřelovali a trvale kontrolovali. Obránci hrad posléze se ctí opustili sami.

 

Hrad Queribus má vzhledem k stísněnému prostoru na strmém kopci velmi skrovné předhradí, v němž byla jediná brána, podzemní cisternu s důmyslným systémem vodních svodů, budovu pro posádku a přístavby pro nejnutnější hospodářská zařízení. Jádro hradu tvoří nejmohutnější donjon, jaký jsem zatím spatřil. I tento opěrný bod padl klasickým vyležením. Nejvýznamnějším katarským hradem mezi desítkou dalších byl Montsegur. Byl poslední pevností vzdorující křižákům a je typován jako jedno z míst, kde byl, nebo stále je ukryt bájný svatý grál. Montsegur byl vybudován třikrát, avšak málokdo z návštěvníků hledajících podrobnosti v důkladném popisu desetiměsíčního obléhání ví, že současná zřícenina byla postavena až po pádu a likvidaci zbytků pevnosti.

 

Říká-li se o některém hradu, že byl nedobytný a některé aspekty o tom budí pochybnosti, tak pohled na kuželovitý hradní vrch Montseguru a namáhavý, zdlouhavý výstup po úzké, klikaté stezce žádné pochyby nebudí. Obdiv ke stavebníkům roste úměrně s každým zdolaným metrem. Přesto byl hrad donucen ke kapitulaci silou. O co je obdivuhodnější způsob dobytí, o to je nepochopitelnější strategická chyba stavitelů a posléze i obránců.

Zvětšit...

S hradním vrchem sousedí další kopec, který je tak blízko a navíc je spojen úzkou šíjí, že se jedná vlastně o dvojhoru. Stavitelé hradu jej nejenom neopevnili, jisti si strmostí stěn, ale obránci posléze ani pořádně nehlídali. Žoldnéři z Baskicka - zkušení horolezci - nejenže na vrch vyšplhali, ale dopravili tam po částech prak postavený na míru skvělým válečníkem, arcibiskupem z Narbonnu. Prak byl sestaven, aniž by tomu obránci bránili, a teprve když z bezprostřední blízkosti nepřetržitě ostřeloval hrad, byly podnikány výpady a útoky na jeho obsluhu a již dobře zachycenou ostrahu, ovšem bezvýsledně. Obránci naopak neudrželi ani předsunutý barbakán (opevnění chránící brány hradů a měst). Hrad pravděpodobně plášťového typu (věží a bašt nebylo v takové výšce zapotřebí a nebylo na ně ani místo) neměl zřejmě příliš silné zdi, protože nikdo nepředpokládal žádný z klasických způsobů dobývání.

 

Dne 16. března 1244 se pevnost vzdala. Celá posádka, včetně rodinných příslušníků, byla na louce pod hradem hned nato upálena. Katarské hnutí bylo zlikvidováno.

 

Téměř o dvě století později čeští kacíři ve vzdáleném srdci Evropy po mnoho let zle zatápěli křižáckým vojskům v husitských válkách.

 

 

? Militaria, Elka Press