Ponorka U-571

Recenze filmu a osudy skutečné ponorky U-571

V pátek 25. února 2005 nám TV PRIMA opět nabídla americký trhák U-571. Výraz ?trhák? nemíním pejorativně, protože i trháky mohou být kvalitními filmy, a je-li trhákem i dobře udělaný akční válečný film, pak není třeba ohrnovat nos ani nad tím ?akční?. Mnoho televizních diváků ? laiků má pocit, že scenário filmu ?Ponorka U-571? vzniklo na základě skutečné události spadající do období druhé světové války, a tedy že v té strhující podívané je ?aspoň něco pravda?. Nu, není, ba jde o čistou fabuli, takže pravdivá (= podle skutečnosti) na tom filmu není ani sekunda (až na několik vysvětlivek, které rolují v posledním záběru). V té souvislosti se lze jen divit, proč autoři tohoto ryze filmového, komerčně vybroušeného příběhu nezvolili jinou designaci oné filmové německé ponorky, nota bene, když to mohli klidně učinit. Ale nechme to stranou. Nad filmem nehodlám utkávat široké pavučiny hodnocení ? jen si myslím, že scénář byl napsán kumštýřsky, dynamicky, podle všech zásad Aristotelovské stavby dramatu ? ve filmu je ?ke koukání? každá vteřina, kamera vynikající, jen trikové záběry nepříliš podařené (modely jsou až příliš patrné). Herci vynikající, až naturalisticky přirození, a skvěle s režisérem vystihli psychiku ponorkářů zejména za smrtícího útoku na ně (obávám se, že by tuzemští aktéři se svým sklonem všechno ?zahrát?, tj. přehrát, v takovémto filmu nemohli ?dělat? ani dokařské jeřábníky ve třetím scénickém plánu). Co se týče technických detailů nitra ponorky, zvláště podivné reliéfy na stěnách připomínaly kosmickou loď, bylo tam až příliš místa a vládl pořádek, ač jinak byl v ponorkách příšerný binec a smrad (ten ovšem z TV nelze zatím vnímat). Ale dobrá, nebyl to film pro znalce a zase o takový scénický propadák nešlo. Řetězení dramatických scén bylo samozřejmě absurdní a jen pro platící, natěšené diváky a finální scéna zásahu torpédoborce whiteheadským aparátem ze skoro rozsekaného torpédometu skoro rozsekané ponorky je už nad chápání odborníků, ale také budiž ? drama především! Ale hlavně (vracím se k úvodu) chci upozornit ortodoxní zastánce přísného reflektování pravdy uměním, že toto není povinností ani spisovatelů, ani scénáristů, byť by šlo o komerční americký nervák. Filmový příběh ?Ponorka U-571? vůbec nemusí být pravdivý, jako že i všechny umělecké celovečerní filmy s historickou či současnou tematikou volně oscilují mezi jakous takous někdejší realitou a volnou fabulí. Zde mám na mysli třeba naše filmy o Janu Žižkovi, ale daly by se jich vyjmenovat stovky. S odplynulou realitou pracuje jen dokumentární film, a tím ?U-571? prostě není, a tedy nelze ani chtít, aby tam to či ono bylo ?aspoň trochu podle skutečnosti?. Ale jaká byla reálná německá U-571 a jaký byl její skutečný příběh? Německá ponorka U-571 patřila k velmi početnému typu VII C ? atlantickému (existoval ještě příbřežní, mnohem menší). Tento konstrukčně vznikal v jednotlivých podtypech ? v l. 1933?1934, 1934?1935, 1937?1938 a 1941. Ponorky VII C, jichž vzniklo několik set, měly jednoplášťový trup se sedlovými nádržemi, dělený na šest protizátopových sekcí. V první a šesté byly vyrovnávací nádrže (trimy), zatímco hlavní ponorná nádrž s palivovými nádržemi ležela pod kontrolním stanovištěm uprostřed ponorky. Pomocné a regulační tlakové nádrže byl částečně rovněž v sedlové části, balastní nádrže byly ještě na zádi. Dvě vodní křídla ? hloubková a vyrovnávací kormidla ? byla na přídi a dvě na zádi. Standardně se tyto ponorky nořily do hloubky 100 m, kritická hloubka, kdy hrozilo zborcení trupu, činila 200 m. Ponorky typu VII C/41 měly zpevněné tlaková těleso trupu, takže se mohly nořit hlouběji ? standardně do 150 m, kritická hloubka činila 250 m. Výtlak: hladinový 759 t, podhladinový 860 t. ? Pohonný systém tvořily dva 6V čtyřdobé přeplňované dieselové motory Germania F 46 (zásoba paliva 113 t), umístěné v sekci 2, a dva dvojité elektromotory Brown, Boweri and Cie UB 720/8 umístěné zcela na zádi, v sekci 1. Elektřinu dodávaly dvě 62článkové bateriové soustavy AFA 278 MAK (6.940 amp/hod.) umístěné pod podlahou sekcí 3 a 5. Při použití vznětových motorů na hladině činila doplavba na hladině 6700?6800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů, při použití elektromotorů činila doplavba pod hladinou 80 mil při rychlosti 4 uzle. Všechny jednotky typu měly dvě třílisté vrtule o průměru 1,2 m. Rychlost maximální hladinová činila 17,7 uzle, podhladinová 7,6 uzle. Výzbroj tvořilo 5 torpédometů ráže 533 mm (z nich 4 v přídi, 1 na zádi, všechny pod vodní čárou) ? celková zásoba torpéd činila 14 ks, alternativně mohly tyto ponorky vézt 29 TMA nebo 39 TMB min, dále 1 kanón ráže 88 mm/45 a 2 AA-kanóny ráže 20 mm. (Zde nezapomínám vysvětlit zkratky: TMA byly Torpedo-Ankertaumine ? ukotvitelné torpédové miny hmotnosti 216 kg, TMB byly Torpedo-Grundminen ? torpédové miny usazované na dně, hmotnosti 580 kg. Miny TMA, TMB aj. měly zpožděnou detonaci, s magnetickou nebo akustickou roznětkou a byly velmi nebezpečnou zbraní. AA zn. samozřejmě ?protiletdlový?). V posádce byli 4 důstojníci a 40?56 plavců. Se stavbou U-571 se začalo na podzim r. 1940 ve firmě Blohm und Voss, na vodu ji spustili 4. dubna 1941 a válečné námořnictvo ji převzalo 22. května téhož roku. Po vybavení personálem (ponorce velel osmadvacetiletý Helmuth Möhlmann), municí, technickými a životními zásobami odplula spolu s jinými ponorkami do severních sovětských vod, před Murmansk. Tam neměla smečka velký lov a U-571 torpédem poškodila jen nákladní loď o výtlaku 3900 t, která ovšem potom najela na břeh, a už se z něj nedostala. Z dalších, ale ojedinělých úspěchů ponorky lze uvést potopení britské chladírenské lodi HERTFORT o výtlaku 11 000 t, naložené masem a mléčnými produkty, a to v březnu r. 1942 na Atlantiku. U-571 se pak vrátila do Francie, ale po dotankování, doplnění munice a regeneraci posádky zařádila: 7. července toho roku potopila britskou nákladní lodi UMTATA o výtlaku 8100 t, další noci, při plavbě na hladině ve Floridském průlivu, zastavila americký tanker J. A. MOFFETT o výtlaku 9800 t, načež jej poškodila 20 granáty ze svého palubního děla (tanker se sice udržel na hladině a za dne se jej spojencům podařilo dovléci do přístavu, ale loď už nešla opravit), 9. července Möhlmann poslal ke dnu ?myš? ? malou honduraskou nákladní loď o výtlaku 1100 t, a pak si najela kořist největší ? americký tanker PENNSYLVANIA SUN o 11 400 tunách. Tu ale U-571 jen poškodila, takže se loď dotáhla do přístavu, a za nějaký čas opět vyplula?. Od roku 1943 se dařilo německým U-bootům stále hůře, z lovců se staly lovené kusy. Tak to bylo i s U-571. Ač nově vybavena šnorchlem, 28. ledna 1944 ji vypátraly bombardéry RAAF (Královské letectvo australské) 461. perutě západně od Irska (Galway), na pozici 52O41´ severní šířky a 14O 05´ západní délky ? při jejich útoku zahynulo 52 mužů, tedy celá posádka. Případ pro tuto závěrečnou fázi německé ponorkové války už příznačný a běžný. Film o této poslední akci, ani o jiných akcích ponorky U-571, natož celovečerní, natočen nebyl. Převzato z www.warships.nazory.cz