logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Pistole Husquarna m/07

(FN Browning Grand Modéle 1903)

Přelom 19. a 20. století byl provázen nástupem samonabíjecích pistolí do armádní výzbroje. Asi první opravdu přelomovou zbraní byla Lugerova pistole, proslulá pod jménem Parabellum, kterou v roce 1900 jako první zařadila do své výzbroje švýcarská armáda. Nové konstrukce vznikaly jako houby po dešti. Mezi konstruktéry začal vysoko vyčnívat génius Johna Mosese Browninga, který v roce 1897 uzavřel smlouvu s belgickou zbrojovkou Fabrique Nationale d’Armes de Guerre, kterou jí postoupil výhradní práva na využití všech svých konstrukcí krátkých palných zbraní ve většině evropských zemí.

(Fotografie recenzované zbraně bohužel nejsou k dispozici, takže uveřejňujeme jenom ilustrační fota. Pozn. red.)

Jako první začala FN vyrábět pistoli FN Browning 1900. Ta byla ovšem v ráži 7,65 Browning, která pro vojenské účely neměla dostatečný výkon. Browning proto zkonstruoval novou pistoli v ráži 9 mm Browning dlouhý. Pistole dostala označení FN Browning Grad Modéle 1903 a byla založena na konstrukci chráněné americkým patentem 747 585 z 3. 3. 1902. Náboj 9 mm Browning dlouhý měl střelu o hmotnosti 7,1 gramu a dosahoval úsťovou rychlost 335 m.s-1, čemuž odpovídá energie 398 Joule. To již pro armádní účely stačilo. Přitom tento výkon ještě stále umožňoval, aby zbraň měla pouze dynamický, neuzamčený závěr. Snad díky neuzamčenému závěru nebyl zájem vojenských míst tak, velký, jak snad FN doufala. Nakonec se ale prosadila a do své výzbroje ji zařadila Belgie, Holandsko, Rusko, Turecko a Paraguay. Většinou se ale nejednalo o příliš velké počty kusů, například Rusko koupilo pouze cca 5000 kusů.

Zájem o vybavení samonabíjecími pistolemi projevilo také Švédsko, které pistoli FN Browning Grand Modéle 1903 testovalo již v době jejího vývoje. Testy dokončilo v roce 1904. Přesto trvalo ještě 3 roky, než zbraň zařadilo do výzbroje jako Automatisk repeterpistol m/07. Dodávky pistolí pro Švédskou armádu zpočátku zajišťovala přímo belgická zbrojovka. Situace se ale změnila po vypuknutí první světové války. Herstalskou továrnu obsadilo Německo a výroba se zastavila. Švédsko zastavení dodávek řešilo zakoupením licenční výroby v továrně Husquarna Vapenfabriks Aktienbolag. Výroba se rozběhla v roce 1917 a trvala až do roku 1942. Celkem dala 94 731 kusů, z nichž 88 586 obdržela armáda, zbývajících 6 145 kusů bylo dodáno na civilní trh. Firma FN výrobu pistolí Grand Modéle 1903 ukončila již v roce 1927, když vyrobila cekem 58 442 kusů.

Pistole m/07 je služební zbraň s dynamickým závěrem, s jednočinným bicím a spoušťovým mechanismem s vnitřním kladívkem. Konstrukčně vykazuje znaky typické pro Browningovy zbraně té doby. Řešení spouště a jejího spojení se spoušťovou pákou a konstrukce přerušovače je prakticky identická s řešením, které později použil u pistole Colt 1911. Spoušťová páka sama je také řešena podobně, ale řešení jejího provázání s úchopovou pojistkou je od Coltu 1911 odlišné. Spoušťová páka má na své zadní straně vytvořený hákovitý výstupek. Úchopová pojistka tvoří svým vnějším povrchem linii hřbetu. Je koncipována jako jednoramenná páka, uložená otočně na dolním konci rukojeti (u Coltu 1911 je uložena na hřbetě rukojeti nahoře). Horní konec úchopové pojistky má opět tvar háku, který zasahuje v nestisknutém stavu nad výstupek na spoušťové páce. Brání tak jejímu pootočení a uvolnění kladívka. Teprve při stisknutí úchopové pojistky se funkční plochy spoušťové páky a úchopové plochy dostanou mimo sebe a spoušťová páka se může pootočit. Dnes poněkud nezvyklé je použití listové bicí pružiny, ale to je zcela v rámci běžných zvyklostí té doby. Hlaveň při střelbě zůstává nepohyblivá, je však z těla pistole vyjímatelná a spojení zajišťuje 5 ozubů na spodní zadní části hlavně. 

Pistole je vybavena kromě úchopové pojistky také pojistkou manuální. Její hmatník je vyveden na levou stranu zbraně. Blokuje kromě spoušťového mechanismu také pohyb závěru. Pojistka také slouží jako manuální záchyt závěru v zadní poloze.

Mířidla jsou tvořena pevnou muškou ve tvaru kruhové úseče a hledím, usazeným na závěru v rybinové drážce. Tím je umožněna stranová korekce nastřelení zbraně. U švédských pistolí se občas může vyskytnout i částečné upilování mušky, takže strana přivrácená ke střelci je rovná. Tato úprava má omezovat nežádoucí odrazy světla. 

Zásobník je jednořadý a na velké části svého pravého boku nese rozměrné kontrolní okénko. Záchyt zásobníku je na patě rukojeti. Po vystřelení posledního náboje ze zásobníku zůstane závěr zachycen v zadní poloze. Záchyt je ovládán podavačem zásobníku a je vyveden netradičně na pravou stranu pistole. Rameno záchytu je hodně ploché a postrádá jakékoliv zdrsnění, nelze jej tedy přímo ovládat rukou. Uvolnění závěru po vložení nového zásobníku se děje stažením závěru vzad a jeho vypuštěním. 

Střenky rukojeti jsou z černé umělé hmoty. Jejich boky jsou zdrsněny jemnou křížovou rybinou. Na střenkách se také nachází znak firmy Husquarna. Na levé straně paty rukojeti je kroužek pro uchycení závěsného řemínku.

Celý povrch zbraně je matně pískovaný, šedě brynýrovaný, prostý jakýchkoliv odlesků. Na zbrani je na levé straně závěru ražen nápis HUSQUARNA VAPENFABRIKS AKTIEBOLAG / SYSTEM BROWNING (ve dvou řádcích). Na levém boku těla je typicky  raženo přidělení zbraně k útvaru (v případě fotografované zbraně je to I11No478, tj. 11. pěší pluk, zbraň číslo 478). Výrobní číslo zbraně se nachází na pravém boku těla je výrobní číslo. Na hlavni je raženo označení ráže. Vzadu je na temeni rámu vyražena korunka a pod ní písmena T.T. H.K.

Rozborka zbraně začíná vyjmutím zásobníku a kontrolou nábojové komory. Vraťte závěr dopředu a stiskněte opěrku vratné pružiny, která vyčnívá vpředu z vodítka hlavně. Pootočte vodítkem hlavně a vyjměte jej ze závěru. nyní můžete vyjmout vratnou pružinu s její opěrkou a vodítkem. Stáhněte závěr mírně směrem dozadu a pootočte hlavní směrem doprava. Tím vyjdou spojovací ozuby ze záběru s tělem pistole a závěr lze stáhnout směrem vpřed z těla. V případě potřeby lze vyjmout směrem doprava také záchyt závěru. Sborka probíhá obdobně, jen v opačném pořadí.

Pistole je hladká, poměrně hodně plochá a oblá. Zdrsnění úchopové plochy na temeni závěru je poměrně mělké a jemné, v drsných severských klimatických podmínkách tedy nabití zbraně nemuselo být vždy bezproblémové. Spoušť měla na služební pistoli poměrně menší odpor a zcela hladký chod. Nižší odpor spouště možná je dán únavou vratné pružiny táhla spouště. Dosah na spoušť byl bez problémů i pro moji ruku s krátkými prsty. Manuální pojistka měla přiměřený odpor a její chod byl zcela jistý. Je ale opět poměrně hodně plochá a i přes zdrsnění křížovou rybinou by její ovládání palcem v rukavicích nemuselo být jednoduché. Stejně tak vypuštění závěru zachyceného v zadní poloze manuální pojistkou vyžaduje určité úsilí. Z hlediska přesné střelby jsou slabinou zbraně mířidla, která jsou poměrně drobná a záměrný jimi poskytovaný záměrný obrazec byl špatně čitelný i poté, kdy jsem hledí a mušku načernil sazemi. Pistole m/07 již dnes nepochybně není schopna splnit nároky, kladené na soudobou sebeobrannou nebo služební zbraň. Také náboje jsou dostupné jen velmi omezeně, ačkoliv svým výkonem by nárokům sebeobranné střelby ještě vyhověly. Uplatnění tedy dnes najde spíš u sběratelů, zejména ve sbírkách zaměřených na samonabíjecí pistole z období blízkého první světové válce.

Na závěr článku mi dovolte poděkovat firmě Řehák a Řehák z České Třebové za zapůjčení zbraně.

Takticko – technická data ráže … 9 mm Browning dlouhý celková délka …205 mm výška ….............122 mm šířka …...............31 mm délka hlavně …129 mm délka záměrné …164 mm kapacita zásobníku …8 hmotnost nenabité zbraně … 920 gramů

Lit.: E. C. Ezell: Handguns of the World; I. Hogg: Pistols of the World; B. Stevens: The Browning High Power Automatic Pistol.

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

"Ach, jsou milé tyhle malé černošky a vůbec ne plaché!" (Zasláno.)


Recenze týdne

Tiger v bahně

Vzpomínky tankového esa