logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

Bonaparte Bonaparte

Bonaparte očima Brita. Nakladatelství JOTA, Brno 2005, 221 str.

Zpravidla dávám na první dojmy, které jsou v tomto případě pozitivní; novinka napoleonské literatury na knižních pultech upoutá větším formátem, graficky velice atraktivním přebalem, slušným obrazovým doprovodem a pro zběžnou orientaci velmi dobře vyvedenými mapami. Ani počáteční listování není špatné: svěžím perem a čtivě napsané stránky vtáhnou do děje a poznámkový aparát, seznam literatury i rejstřík prvotní pocit umocní.

Pokud věnujete pozornost autorově krátké přemluvě, zjistíte, že chtěl ?nově rozebrat Bonapartův charakter a jeho kariéru vojáka i politika, umístit Bonaparta do nové historické perspektivy?. Směr nového pohledu je zjevný hned od dramatického prologu, obsahujícího podrobné vylíčení Bonapartova střetu se vzbouřenci v korsickém Ajacciu roku 1792, řečeno slovy autora ?nezdařeného korsického puče?, což navozuje portrét muže despotického, tyranského, dosti nekoncepčního a pragmatického. Další kapitoly zdánlivě apriorní soud potvrzují, neboť Correlli Barnett hledí na Bonaparta očima velmi kritickými. Poslední věta knihy, napsaná ve vztahu k Napoleonovu odkazu i legendě, to vyjadřuje víc než dokonale:

?Bonaparte tak posmrtně získal své jediné trvalé vítězství -- a sice sentimentální důvěřivost lidí.?

Jistým způsobem je to klad knihy, neboť antibonapartovský přístup (bonapartistický nám už poskytl před pár lety notně krácený a dosti bídný překlad Castelotova Napoleona z Melantrichu) by mohl vnést do obrazu nesmírně složité a barvité osobnosti nové prvky. Na to, zdali je skutečně vnáší, musí autor čtenáře přesvědčit textem, fakty i argumenty. Mně osobně přesvědčil jen o tom, že úroveň jednotlivých kapitol silně kolísá v závislosti na pramenech a literatuře, které použil. O Cugnatovo dílo opřené líčení 2. italského tažení a problematiky rozpadu 2. koalice je takřka pregnantní zkratkou, část věnovaná 3. koalici (a tedy i bitvě u Slavkova) působí naopak povrchně (stejně jako z poznámkového aparátu vyplývající podklady, z nichž autor čerpal). Tvrdit, že Napoleon slavkovskou bitvu cílevědomě nepřipravoval a dal se postupem spojenců od Olomouce zaskočit, je půl století po vydání práce francouzského historika Lombarèse stejně úsměvné jako pasáže, popisující napoleonskou taktiku. Španělskou otázkou a zejména bitvou u Waterloo (kde mnohé svědčí o značném nepochopení průběhu bitvy) až příliš zřetelně proráží, že autor je Brit téměř imperiální a hodnotí z tohoto úhlu. Vskutku, vojenská historie není Barnettovou parketou, na jistější půdě se ocitá spíše v otázkách diplomatických a vnitropolitických, byť je v interpretaci mnohdy až příliš jednostranný.

Leckterý čtenář může namítnout, že autor, byť vystudoval historii, nechtěl psát historickou práci v užším slova smyslu a hodlal napsat knihu pro širší publikum, čtivou, poutavou a tudíž nezabíhající do méně záživných detailů či rozborů. Má pravdu, v tom problém není, neboť za poněkud nepříznivý dojem nemůže britský publicista-historik, ale čas. Což ovšem čtenář zjistí pouze z předsádky, kde stojí, že se jedná o překlad vydání z roku 1978. Proto nemohl Barnett čerpat z modernějších, dnes klíčových prací Jeana Tularda, Thierry Lenze, Olega Sokolova, Geoffreye Ellise a dalších! Proto zůstává jen dobře napsaným, mírně popularizujícím a zejména době vzniku poplatným dílem, nezasvěceného čtenáře poněkud matoucím. Do jisté míry se tak knižní trh stal znovu obětí politiky některých českých nakladatelství. Ta spočívá v levném nákupu autorských práv k překladu, jejichž ceny jsou po třiceti letech nepochybně podstatně nižší než u ?žhavé novinky? či díla vskutku podstatného. Několik skutečně renomovaných nakladatelství nicméně v této zemi je, takže neztrácejme naději: možná pro nás vydá Argo, Paseka či někdo podobný dílo opravdu fundamentální, analytické a špičkové, například Jeana Tularda a jeho ?Napoléon ou le mythe du sauveur?. Nebo ohlašovanou (a podle ukázek mohu soudit, že mistrovskou) Sokolovovou knihu o válce roku 1805 a Slavkovu?


Autor recenze: Jiří Kovařík



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 30. 4. 1863 vybojovala francouzská cizinecká legie svou legendární bitvu u Cameronu.

Výročí: 30. 4. 1863 vybojovala francouzská cizinecká legie svou legendární bitvu u Cameronu.


Recenze týdne

Antikomunistické manifesty

Čtyři knihy, které formovaly studenou válku