RECENZE

Nová šlechta rakouského císařství

Precizní dílo s množstvím nových pohledů na problematiku novoštítné šlechty v rakouské monarchii obecně a v českých zemích zvláště.

Již při letmém seznámení se s prací Jana Županiče, pracovníka Ústavu světových dějin ČAV, je patrné, že svým rozsahem a hloubkou ponoru do předznamenaného tématu přesahuje výhody grantu Grantové agentury České republiky, jakkoliv byly patrně pro rozsah díla nezbytné.

Jde o dílo precizní a vyčerpávající, s množstvím nových pohledů na problematiku novoštítné šlechty v rakouské monarchii obecně a v českých zemích zvláště. Přesahem jsou nezbytná pojednání a cenné přehledy o šlechtě rakouského císařství vůbec.

Záviděníhodná je autorova solidní heuristická práce ve Vídeňském šlechtickém archivu, týkající se převahou let 1848-1918, která zároveň představuje těžiště v časovém rozmezí zkoumaného tématu. Stejně tak jím bylo efektivně využito fondů Haus-, Hof und Staatsarchivu ve Vídni, jakož i pozoruhodných materiálů (nobilitačních protokolů) z řádových archivů sv.Štěpána, Leopolda a Želené koruny. Pečlivě je vytěžena též rozsáhlá odborná literatura věnovaná rakouské nové šlechtě, uvedená v užitečném přehledu a s množstvím odkazů.

Vedle rozsáhlých partií z dějin šlechty a šlechtického práva zaujme především část věnovaná nobilitačním kauzám významných českých novošlechtických rodů. Z nich pak zajisté nový pohled na dosud poněkud nepřehlednou genealogii rodu Nádherných z Borutína, která zatím vynikala řadou tradovaných omylů a nepřesností.

Mimořádně zajímavou partií knihy je téměř samostatná studie o židovské šlechtě v rakouské monarchii, která patřila vedle Velké Británie a Francie k nejpočetnější a vlivově nejvýznamnější v Evropě. Autor téma přesně vymezuje, v úvodu uvádí téměř romantické příběhy židovských šlechtických rodů Ricciů, Langa z Langenfelsu (u něhož zpochybňuje jeho židovství), Jakuba Basseviho, Oppenheimerů a Diega d´Aguilar (Mosese Lopeze Pereiry) až po světově proslulé a velevýznamné Rotschildy.

Pozoruhodný je pak přehled nejvýznamnější části židovské nobility z řad průmyslových podnikatelů, bankéřů a finančníků, jichž bylo jenom za léta 1868 až 1884 povýšeno do šlechtického stavu celkem 98, důstojníků 18, úředníků , umělců a vědců 22. Souhrnně bylo v habsburské monarchii v letech 1701 až 1918 povýšeno do šlechtického stavu 444 osob židovského vyznání či původu. Velká část byla též dekorována privilegovanými řády. Vzhledem k celkovému počtu nobilitovaných jde nesporně o evropský primát. Zajímavé by bylo porovnání těchto nobilitací v souvislosti s hospodářskými propady monarchie a její snahou zachránit se finančními transakcemi, pokud to ovšem nepřesahuje rámec tématu.

Z hlediska vojenských dějin rakouské monarchie je zajímavá tendence snižování počtu židovských důstojníků od roku 1897 do roku 1914 a jejich zařazení podle zbraní ? jejich podíl byl nejvyšší u zdravotní služby. Autor tento fakt dále neanalyzuje.

Právem autor uvádí, že Židé hráli po celou dobu existence podunajské monarchie významnou roli, která je mimo jakoukoli diskusi a byla vždy spíše podceňována. Vyhýbá se však otázce difuze nevěst z vlivných a bohatých židovských rodin do zchudlých rodin aristokratických, a tím i jejich nobilitaci, ačkoliv zaznamenává právní fakt, kdy podle židovských zákonů je každé dítě narozené z židovské matky rovněž Židem. Jde o téma bez jakýchkoliv antisemitských konotací, neboť i v současnosti tvoří odvolání se na židovskou prababičku morální precedens a suport pro uplatnění majetkových restitucí (Thun-Hohenstein), a to především u našich úřadů. Rád bych také připomněl v této souvislosti skutečnost, že v případě Thun-Hohensteinů  jde od 17.století o rod knížecí, s četnými rytíři dynastického řádu Zlatého rouna.

Za velmi přínosnou je možné považovat část knihy věnovanou vojenskému řádovému šlechtictví. Zvláště tak zvanému ?systematizovanému řádovému šlechtictví? nebyla dosud věnována náležitá pozornost. Zatím, co po stránce faleristické bylo téma vícekráte podrobně pojednáno (H.T. Müller, V.Měřička, I. Koláčný), nebyla věnována dostatečná pozornost sociálnímu významu zvláště záslužných řádů a dekorací pro novou šlechtu. Archivního materiálu k tomuto tématu je více jak dostatek a ani dotčený autor knihy se ho nezmocnil v  plné šíři, a to zřejmě z důvodů proporčních. O to více pozornosti věnuje odmítnutí nobilitace příslušníky české národní elity: F. Palackým, J. Schebkem, J. Zítkem, váhání L. Riegra a dalších, což je do značné míry české psycho-sociální specifikum.

Méně pozornosti věnuje na tomto místě privilegovanými řády dekorovaným průmyslníkům, bankéřům, obchodníkům a finančníkům. O to více podrobné jsou užitečné informace o udílení vojenského řádu Marie Terezie. V monumentálním čtyřsvazkovém Hirtenfeldově díle z roku 1857 a v Lukešově dodatku z roku 1890 nacházíme sice nepřeberné množství informací o řádu samotném a o skutcích osob jím dekorovaných, ale již daleko méně jsou dostupné informace o problematice systematizovaného šlechtictví či o vývoji řádu po roce 1894 až do poslední promoce v roce 1931. J Županič se sice zmiňuje o novodobé nobilitační problematice potomků nositelů dekorací řádu Marie Terezie, podrobnosti však neuvádí. Stejně tak se nedotýká polooficiálních i neoficiálních pokusů obnovit užívání šlechtických titulů po roce 1989.

Cennou součástí díla je podrobný soupis pramenů a obsáhlá bibliografie.

Kniha je dosud chybějícím článkem v publikacích moderní genealogie, faleristiky, ale především základní pomůckou pro studium struktury, sociálního významu a vlivu novodobé šlechty v rakouské monarchii do roku 1918, ale i s určitými přesahy do současnosti.

Autor recenze: Josef Dolejší

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru