RECENZE

Rukopis I-33

Nejstarší rukopis o šermu
Poslední dobou se v anglosaské literatuře objevují publikace o dobových praktikách bojových umění, především o praktické výuce dobového šermu, tak faksimile středověkých či renesančních šermířských traktátů. Jednou z nejpozoruhodnějších knih tohoto žánru je faksimile středověkého rukopisu, uloženého v britskému muzeu zbraní a zbroje (Royal Armouries v Leedsu) pod značkou MS I.33 (římskou číslicí I jsou v muzeu označovány malby, rukopisy a další dvourozměrné exponáty). Knihu vydalo pod názvem The Medieval Art of Swordsmanship (Středověké umění šermu) kalifornské nakladatelství Chivalry Bookshelf, které vydává publikace o středověké historii, zbraních a zbroji a o rekonstrukcích bojových umění středověku včetně šermu. Jedná se o luxusně vypravenou faksimilii nejstaršího známého rukopisu o výuce šermu, jehož latinský text je přeložený do angličtiny. Původní rukopis tvoří 64 zachovalých stran s kolorovanými kresbami ?kněze a žáka? v nejrůznějších šermířských pozicích. Doprovodné popisky názorně vysvětlují nakreslené akce a rozvádějí je o další varianty. Jednoznačně se jedná o výuku šermu s využitím sedmi základních střehů, devíti krytů, přenosů, vazeb, útoků... Systém definitivně vyvrací dnes již ojedinělý názor, že středověký šerm byl hrubý a primitivní a také představu o daleko vyšší úrovni orientálního šermu. Překvapivé je také to, že se nejedná o traktát vzniklý na základě šermířské školy nějakého věhlasného mistra (jako například Liechtenauer, Talhoffer), ani o vojenskou příručku. Skutečnost, že rukopis vznikl patrně v klášteře, je neméně překvapující a zpochybňuje naši představu o klášterech jako místech pokoje a míru. Badatelé nevylučují možnost, že výuku šermu zde prováděl nějaký vysloužilý voják či šlechtic, který se sem uchýlil na odpočinek a školil zájemce z řad civilistů, ať již jejich motivací byla příprava na pouť do Svaté země či prostá snaha zvládnout umění sebeobrany. Na poslední ilustraci je dokonce záhadná postava ženy (Valpurgy) s mečem v ruce ? zcela ojedinělý případ ve středověkých rukopisech. Učitel a žák jsou vyzbrojení jednoručním mečem a kulatým štítkem (buklířem) a oblečeni do jakýchsi sutan, jejichž spodní okraj mají zastrčený za opasek, zjevně kvůli volnějším pohybům nohou. Některé akce jsou vysvětleny na jedné ilustraci, jiné v posloupnosti až šesti obrázků. Ačkoliv vydavatelé varují ?historické? šermíře před jejich praktikováním (a odkazují je na názornější, moderní rekonstrukce), je zřejmě, že vyobrazené akce by mohly být inspirací pro rekonstrukci této ?školy? šermu, v neposlední řadě díky doprovodnému textu. Pohyby nohou nejsou tak zřetelně patrné, nicméně z popisků je jasné, že účastníci mají jasnou povědomost o vzdálenosti, tempu, postavení těla a na některých ilustracích lze dokonce rozeznat jakýsi náznak výpadu. Je ovšem nutné mít na paměti, že rukopis nebyl míněn jako manuál šermu, spíše je to jakýsi vedlejší produkt samotné výuky. Kromě toho středověká kresba (datující rukopis do konce 13. nebo začátku 14. století) je v duchu dobové úrovně výtvarného umění stylizovaná, místy natolik ?dvojrozměrná?, že není jasné postavení rukou, a propracovanost úvodních scén postupně klesá (patrně se na díle podílelo více autorů, což se týká i textu ? lze rozeznat několik typů rukopisu). Překlad původního textu (latiny doplněné některými odbornými výrazy v němčině) nebyl jistě snadný. Jeho autorem je dr. Jeffrey L. Forgeng, kurátor Higginsova muzea zbroje ve Worchesteru v Massachusetts (USA), specialista na středověké a renesanční jazyky a kulturu, který rovněž studoval středověká bojová umění. Originální text není vždy srozumitelný, místy poškození rukopisu jeho interpretaci dokonce znemožňuje, a je také obtížné středověké termíny převádět do moderního ?šermířského? slovníku. Všechny tyto překážky musí mít čtenář na paměti (ostatně při jejich překonávání ne vždy uspějí i interpreti novějších šermířských traktátů, což vede k mnohdy směšnému názvosloví, k němuž se historičtí šermíři uchylují ? ale tu už by byla jiná kapitola). Muzeum v Leedsu získalo rukopis na aukci v Sotheby v roce 1950 (aukční síň jej tehdy datovala do 15. století). Rukopis se objevil v jednom kláštere koncem 16. století, ze kdy je o něm nejstarší známá zmínka. Jeden z badatelů soudí podle charakteristických rysů rukopisu, že snad vznikl koncem 13. století ve Würzburgu. Listy jsou svázány do lepenkové vazby (19.?20. století); z té doby jsou také poznámky na vnitřní straně vazby. Od té doby měnil rukopis občas majitele, za 2. světové války se ztratil, ale ve zmíněném roce 1950 se objevil v aukční síni Sotheby. Faksimile amerického nakladatelství v pevné vazbě má rozměry 21 x 28,5 cm, je tištěna na křídovém papíře, má 160 stran a přináší všechny původní stránky v dokonalé barevné reprodukci. Vedle anglického překladu je tu uveřejněn i latinský text a na konci knihy je připojen stručný německý a latinský slovníček odborných výrazů. Kniha stojí 54,95 dolarů, resp. 29.95 liber a lze ji objednat jak na Amazonu, tak v Leedsu. Za zmínku stojí, že existuje český překlad rukopisu, jehož několik exemplářů na CD (včetně ilustrací a obsáhlých komentářů) mám laskavostí autora překladu k dispozici. Zájemci si jej mohou objednat na adrese elkapress@vol.cz

Autor recenze: Leonid Křížek

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru