RECENZE

Udělali si sami

V Mladé frontě nyní vychází publikace Udělali si sami od Ing. Přemysla Lišky. Anotace je doplněna rozhovorem s autorem.

Podomácku vyráběné nebo upravované střelné zbraně jsou přinejmenším od poloviny 19. století stále aktuálním fenoménem. Mohou to být dětské pokusy, experimenty vynálezců
a „vynálezců“, nástroje zamýšlené k spáchání zločinu nebo sebevraždy. Jindy se jedná o zbraně lovců a pytláků, v některých částech světa slouží k výzbroji různých guerill. Kniha předního českého odborného publicisty se zabývá všemi těmito aspekty za pomoci bohatého původního obrazového doprovodu.

349 Kč | vázaná | 240 stran + 40 příloha
ISBN 978-80-204-1874-6

Ing. Přemysl Liška, CSc., je dlouholetý šéfredaktor odborného časopisu Střelecká revue, redaktor časopisu Policista a autor řady úspěšných knih o historii kriminalistiky a o střelectví
a související legislativě.

Rozhovor s autorem:

Mohl byste nám vaši knihu UDĚLALI SI SAMI / PŘÍBĚHY PODOMÁCKU VYROBENÝCH A UPRAVENÝCH STŘELNÝCH ZBRANÍ v krátkosti představit? Jinými slovy: o čem je – a o čem naopak není?

Především řeknu, že kniha neobsahuje výkresy, přesné popisy ani návody k amatérské výrobě nebo k úpravám zbraní. Čtenáři si možná uvědomí, že dělení do kapitol vychází z technických hledisek, z jednotlivých konstrukčních principů. O dosud komplexně nezpracovaném fenoménu domácké, zakázané a zpravidla trestné výroby střelných zbraní v minulosti i v současnosti se pak pojednává spíš v souvislostech společenských a kulturních.

Z rozsahu a záběru vaší knihy je patrné, že se tématu podomácku upravených a vyrobených zbraní věnujete už dlouho. Kdy a jak jste se k němu vlastně dostal?

Vystudoval jsem konstrukci zbraní a mám za sebou víc než dvacetiletou praxi kriminalistického experta v oboru zbraní a balistiky. Soudním znalcem v oboru jsem dodnes. Při těchto činnostech se s podomácku vyrobenými zbraněmi setkáváte automaticky. Musím ale říct, že mě jejich problematika vždycky zajímala, snad proto, že se občas objevují konstrukčními nápady, nad kterými zůstává rozum stát - tedy v negativním smyslu. Před lety jsem se tím zčásti zabýval i ve vědecké práci.

Ve své knize se věnujete zejména příběhům a případům z českého prostředí, i když v závěru nechybí ani krátký exkurz do zahraničí. Jsou výtvory českých zbraňových kutilů nějakým způsobem výjimečné či specifické?

Nemyslím. S obdobami konstrukcí, které se objevují u nás, se můžete v té či oné formě setkat prakticky po celém světě. Obecně se dá říct, že jejich výroba nejvíc kvete tam, kde je ztížena nebo vyloučena možnost legálního přístupu obyvatel ke zbraním standardním. To se ostatně celá desetiletí potvrzovalo i u nás.

Dá se u nás s podomácku upravenými či vyrobenými zbraněmi setkat i v dnešní době, kdy v podstatě není problém legálně nebo i nelegálně sehnat kvalitní tovární výrobky?

Domácká výroba zbraní má ze společenského a zčásti i technického hlediska dvě hlavní formy. Jednu bych nazval lidová tvořivost, druhá spočívá v systematickém obstarávání zbraní pro potřeby kriminálního podsvětí. Jakmile se po roce 1990 českým občanům umožnil přístup ke standardním zbraním, byť samozřejmě regulovaný a registrovaný, intenzita zmíněné lidové tvořivosti poklesla, ale na dlouhé řadě příkladů se můžeme přesvědčit, že tento jev zcela nevymizel. Dříve u nás téměř neznámá, nelegální, ale ve skutečnosti řemeslná výroba zbraní na kšeft a s určením pro zločince se naopak v 90. letech minulého století rozvinula do nebezpečně velkých rozměrů a dosud se ji podařilo potlačit jen zčásti.

Vaše kniha je opatřena opravdu bohatým obrazovým doprovodem, který zachycuje zbraně z mnoha státních i soukromých sbírek. Jsou některé z těchto kolekcí přístupné veřejnosti?

Bohužel nikoliv. Nejrozsáhlejší mně známou sbírku podomácku vyrobených nebo upravených zbraní má pražské Muzeum Policie ČR. Ve stálých expozicích z ní ale vystavuje jenom zlomky, loňská a letošní výstava byla první výjimkou. Sbírky zbraní Kriminalistického ústavu Praha a OKTE policejních správ krajů nejsou a nebudou veřejně přístupné a totéž asi platí o sbírce brněnského Ústavu soudního lékařství. V expozicích některých našich i zahraničních muzeí pak podomácku vyrobené zbraně bývají představeny spíš jen jako kuriozity a nanejvýš několika málo kusy.

V knize najdeme mnoho tragických, trapných a někdy i poněkud černohumorných příběhů. Který z nich sám považujete za nejbizarnější?

Asi všechny, které jsou spojeny se sebevraždou. Člověk vynaloží velkou míru duševní a řemeslné námahy, pracuje třeba rok i déle na tom, aby pak s konečným produktem ukončil svůj život. Nepřipadá mi to k smíchu. Ten jev mne ale stále překvapuje a neumím ho pochopit, i když se vyskytuje se železnou pravidelností.

Považujete vaši knihu za vyčerpávající zpracování daného tématu, nebo se k němu chcete v budoucnu ještě vrátit a věnovat se například také vězeňské výrobě zbraní či podomácku připravovaným výbušninám? Nebo již máte jiné publikační plány?

Kdyby někdo chtěl tohle téma zpracovat vyčerpávajícím způsobem, bylo by to celoživotní dílo a sepsal by několik tlustých knih. Já jsem řadu zajímavých problémů musel odbýt krátkou zmínkou nebo odkazem. Úloha zbraní ve vězeňské subkultuře by možná stála za úvahu, to je zajímavé specifikum. Naopak výbušninám se věnovat nechci. Nejsem pyrotechnik ani výbušninář a nadto si myslím, že toto téma by nešlo zpracovat tak, aby se nedaly vyčíst návody... Další publikační plány možná mám, ale zásadně o nich nemluvím. Snad je to i pověrčivost, ale hlavně jde o to, že jsem dost zaměstnaný odbornou novinářskou prací, která mne řadu let živí. Psaní knih prozatím považuji za volnočasovou aktivitu, a volného času se moc nedostává.

Autor recenze: Red. MF

SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru