logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

RECENZE

Zajat ve Staligradu Zajat ve Staligradu

Dramatický osud Rakušana v řadách německého Wehrmachtu
(Sapp, Franz: Zajat ve Stalingradu 1943?1946. Dramatický osud německého vojáka. Naše vojsko 2003, 282 s., obrazová příloha. Překlad z německého originálu ?Gefangen in Stalingrad?, Wilhelm Ennsthaler, Steyr 1992.) Šedesáté výročí bitvy u Stalingradu nabídlo před dvěma lety zájemcům množství literatury o tomto rozhodujícím sražení druhé světové války; tato knižní vlna poté ještě dlouho neopadla. V našich knihkupectvích se objevila převážně díla překladová, západní provenience, a to jak kvalitní historické práce, tak pokleslý škvár typu ?lancerských? brožur. Významnou část této produkce tvoří díla memoárová ? paměti a stalingradské deníky. Ač jde v tomto případě o pohledy subjektivní, mnohdy značně ideologicky zatížené a zkreslené, jsou vždy významným svědectvím o dramatických prožitcích lidí, ocitnuvších se v krutých podmínkách války na východní frontě. Příběh Franze Sappa, jehož povolali do hitlerovského wehrmachtu od mladé ženy a sotva narozeného synka, je v této řadě zajímavý především tím, že jde o Rakušana (z Urfahru, dnešního předměstí Lince), kterému se zkušenosti z války, stalingradské fronty a sovětského zajetí jevily zcela jinak, než tomu bylo u říšských Němců. Navíc si ve svém líčení zachovává věcný a podivuhodně střízlivý tón a některé jeho poznatky mohou znít až překvapivě. Frontová služba v nacistické armádě znamenala pro mladého Rakušana rozhodující životní zlom. Neskrývá, že před válkou patřil k té převážné většině rakouských obyvatel, kteří přivítali v roce 1938 Anschluss (připojení) k tzv. velkoněmecké říši. Jako i jiní v tom viděl východisko z marasmu rakouské ?stavovské? republiky, procházející po první světové válce permanentní politickou, ekonomickou a sociální krizí, provázenou vysokou nezaměstnaností. Příznaky očekávaného nacionálně socialistického rozkvětu se sice v ?Ostmarce? zprvu objevily, brzy však byly zastíněny celou známou zběsilostí nacistického vládnutí a zhoubnými důsledky Hitlerova válečného dobrodružství. Zatímco svůj nástup do wehrmachtu bral Sapp jako důsledek války, o jejíchž důvodech zpočátku příliš neuvažoval, teprve v ruském tažení a zvláště v katastrofě stalingradského kotle poznal a pochopil nelidskou podstatu nacistického režimu. Sapp líčí, jak poté, v sovětském zajetí, nastává názorová i faktická diferenciace mezi jeho spolubojovníky. On a jeho rakouští krajané teprve ?při těsném soužití s Němci si uvědomili, že k nim nepatří, že jsou jiný, samostatný národ? (s. 108) a že ?z příběhů kamarádů je vidět, jak rychle bralo opojení z hospodářského rozkvětu za Hitlera v Rakousku za své? (s. 120); přišlo vyléčení z velkoněmectví, ale také zklamání a strach. Tento inteligentní spojař zároveň cítí potřebu vysvětlit Rusům tuto svoji vlastní identitu, jejímž symbolem se poté staly červeno-bílo-červené stužky, které si muži z Rakous v zajetí připínali na stejnokroje. Sapp podtrhuje rostoucí rakouské sebevědomí, ale zároveň připouští, že bez trpkých zkušeností z války by k tomuto poznání málokdo tak rychle došel. Popisuje rovněž, jak na ně v zajetí zaútočila i jiná ideologie, kdy prochází se svými druhy sovětským propagandistickým táborem a ironicky poznamenává, že ?Stalin nás chce převychovat?. Mnozí jeho kamarádi zde koketovali s marxismem, on však spíše ocenil přístup do táborové knihovny, plné hodnotných německých literárních děl. Jinak vyznívá jeho pohled na ruské zajetí velmi smírně. Známé počáteční strádání zimou, nedostatkem stravy a nemocemi v zajateckých táborech kolem Volhy vidí jako krizi objektivních možností. Do zničené a vypálené oblasti se zoufalou situaci obyvatelstva náhle přibyly nekonečné desetitisíce zajatců rozbité Paulusovy armády a Sapp vidí, že Rusové jim dali co mohli, ačkoliv sami nic neměli ? ?kolikrát hladověli jako my? (s. 116). To se týkalo i rovnosti v lékařské péči a ošetření raněných. Nijak se rovněž nesnaží vykreslit příslušníky NKVD, kteří zajatce postupně a opakované vyslýchali a vedli jejich evidenci, v zlopověstné podobě, jak je tomu v mnoha jiných příbězích. Podle Sappa se někteří z nich sice chovali podezřívavě, ale korektně. Žádné násilí z jejich strany nezaznamenává, dokonce uvádí příklady, kdy zajatcům pomohli svými zákroky proti některým neurvalým strážným a při vyšetřování krádeží. Sappovo poněkud neurovnané líčení jeho zážitků, názorů i osudů jeho spolubojovníků je rozhodně neotřelým příběhem, který může, na válečném pozadí, přispět k hlubšímu poznání našich jižních sousedů a pochopení složitého vývoje rakouské společnosti za války i při budování poválečného státu. Českému vydání jeho knihy tak v tomto směru neprospělo přidání podtitulku ?Dramatický osud německého vojáka?, neboť v něm je celý tento dominantní rys Sappovy knihy zcela potlačen. Co však české verzi díla vyloženě ublížilo je překlad, místy málo srozumitelný až groteskní, především pro téměř absolutní neznalost vojenské terminologie, ale i vadnou interpretaci historických reálií. Přidá-li se k tomu ledabylá čeština a zkomolený místopis, má čtenář co činit, aby se příslušnou statí prokousal. Protože je to chronická bolest řady dalších překladových prací s vojenskou tématikou (někteří zhotovitelé těchto překladů si z neznámých důvodů myslí, že vojenství natolik rozumějí ? jak jednoduché!), není od věci zde uvést alespoň některé z mnoha defektů ze zmíněné knihy: ? překlad?nepřeklad: oficíři, mašírovat, fleky, deka, kompanie, artilerie, batalion, regiment, pancíř (= tank), infanterie, sajtna; ? špatný až nesmyslný překlad: pancíře lámající zbraň (s. 11), klíčový přístroj (= šifrovací, 15), tankoborníci (= zde pancéřoví granátníci, 18), kamera pro malé obrázky (= kinofilmová..., 18), Nový Testament (= ?zákon, 28), příchod (Anschluss Rakouska, 29), inženýrský důstojník (= ženijní..., 30), třípokojový bunkr (35), poštovní směrovací číslo (= ?polní pošty, 46), pancéřový granát (47), granát s přední rozbuškou (= ...nárazovým zapalovačem, 75), 384. infanterie vzdušné pěchoty (97), zatýkání (=zajetí, 100), tažení (= četa, 103), šumař s bubnem (= bubeník, tambor, 120), náhradní pozorovací útvar (122), poplašné dělostřelectvo (123), MG hlídky (= kulometné..., 128), tankový dělostřelecký pluk (131), hlídač (= strážný, 135), německy psaná táborová knihovna (163), vyšší poručík (= nad?, 167), rezistenční drát (214), lidový Němec (= Volksdeutsche, 250), atd.; ? věcné nesprávnosti: Resenberg (Rosenberg, nacistický ideolog, 29), Stalinovy varhany měly dosah (dostřel) 150 m (45), generálu Deboisovi udělil Hitler v první světové válce železný kříž (sic!, 97), Hitler byl zajatcem na tvrzi Landsberg (194), habsburská monarchie byla rozdělena roku 1864 (198), atd. ? ze zoufalého místopisu alespoň ukázku: Marmaros Szieg, Norinberg, Waldveirtl, Nausiedlerské jezero (v jehož okolí měly být chorvatské vesnice); běžné je použití pro naše čtenáře již neznámých německých názvů ? Lemberg, Gleiwitz, Siebenbürgen, Tschir, Hermannstadt, Jablonik (?), Kolomea, aj., dokonce Pitomink (Pitomnik, známé letiště Paulusovy 6. armády v kotli), Kotlubaň jako horský hřbet, atd. ? čeština: slepice kdákali a třepali se (130), děvčata jej začali obvazovat (135) několika národnostní stát (162), blízskost (23), Linecký dort (23), Nacisté, Sasský prapor, pohrávat si sní, vídeňák; vůbec se nerozlišuje odstín mezi Rakušanem a Rakušákem aj. Raději už dost, omlouvám se čtenáři za jeho trpělivost; avšak Sappova kniha stále, s poněkud vyšší pozorností, stále stojí za to číst. Zároveň si myslím, že pouze občas nastaveným zrcadlem lze napomoci ke zvýšení naší nechvalně známé části překladové literatury s vojenskou tématikou. Jinak se pro její početné zájemce stane duševní potravou, jež bývá často nedovařená či přesolená. To jistě může vést k zažívacím potížím.

Autor recenze: Josef Fučík



SEZNAM RUBRIK A SLUŽEB SERVERU

Války a válečníci | Zbraně a zbroj | Beneš(n)oviny | Uniformy a modely | Mrožoviny | Vojenská technika | Vojenská symbolika | Bojové umění | Miscellanea | Toluenové opojení - galerie | Komická sekce | Hry | Muzea |

...nahoru


 
Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 20. 5. 1938 V reakci na zhoršení mezinárodní situace byl do zbraně povolán první ročník záloh Československé branné moci (tzv. 1. československá mobilizace). Pohlednice z května 1938.

Výročí: 20. 5. 1938 V reakci na zhoršení mezinárodní situace byl do zbraně povolán první ročník záloh Československé branné moci (tzv. 1. československá mobilizace). Pohlednice z května 1938.


Recenze týdne

MEMORIÁL ZE SVATÉ HELENY

Starší titul, ale stojí za připomenutí